Základní informace
Typ korespondenceDopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníSchönenberg - Pratteln
Poznámka k lokaci odeslání[Schönenberg]
Datum odeslání13.04.1958
PříjemceŠafránek, Miloš
Příjemce (korporace)
Lokace přijetí
JazykČeština
Jazyk 2Francouzština
Původ, datum získáníkopie z Centra Bohuslava Martinů v Poličce
Předchozí vlastníkŠafránek, Miloš
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníka
Stará signatura v IBM2000/PBM Kmš 871
Signatura v IBMŠafM 1958-04-13
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahBM vypisuje třetí motto k PARABOLÁM (francouzsky). Pokračuje česky: Domnívá se, že se toto motto po dvou Exupéryho citátech nehodí, možná to změní. Ale každá věta od George [Neveuxe] je pro něj velmi atraktivní. Doufá, že se to pohne s JULIETTOU vzhledem k tomu, že bude přeložena do němčiny. SINFONII CONCERTANTE slyšel sám poprvé s Dr. Hansem Munchem 18.3.[1958]. Neveuxova hra se jmenuje "Le voyage de Thésée". SONÁTU PRO KLAVÍR má v Praze Moravec a Kredba a také Eliška Nováková. Zprávy z domu nejsou dobré. Fanoušovi život svou návštěvou asi neprodlouží, zato je fakt, že by po návratu mohl nést důsledky, jež by se mu nehodily. Nechť MŠ sežene Klicperu. "Potopu" do EPOSU O GILGAMEŠOVI vůbec nekomponoval. Krásný Matoušův překlad dostal až v době, kdy byl EPOS O GILGAMEŠOVI dokončen v angličtině. Eschig vydal SONÁTU PRO KLAVÍR, SERENÁDA [PRO DVA KLARINETY, HOUSLE, VIOLU A VIOLONCELLO] vyjde tamtéž. Rybka i BM budou truchlit po Bakalovi. Kolem příjezdu je rozrušen vzhledem k mnoha okolnostem, jež náhle vylézají na povrch. Musí spravovat ŘECKÉ PAŠIJE, které mohou být skoro biblické a jako hra by měly být "dramatické až do excesu a krvava", což je těžký problém. Sychrův článek [o EPOSU O GILGAMEŠOVI] má dobré postřehy.
Diplomatický přepis dopisu

[Schönenberg, Pratteln] Avril 13. 1958.

 

Mily Milosi :

 

To motto treti P. je.[1] Thesee: Qui est tu?

L’Homme: Le tambour de la ville. C’est moi qui annonce les mariages et aussi les morts Vous etes[2] deja dans le labyrinthe.

__6_______

La jeune fille: Je m’appelle Ariane. Comment t’appelle tu?

__________

Regardez Thesee, l’homme qui devait vaincre le Mino­taure. Le voici vaincu par une femme.

__________[3]

Abych se ti priznal myslim ze se to tam nehodi, po tech dvou Exupery a mozna ze to zmenim. Ale kazda veta od George je pro mne tak atraktivni ze bych ti jeho texty vsechny nejradeji dal do not.[4] Rad bych s nim jeste neco delal. Doufam ze ted se to s Juliettou pohne[5], jak budeme miti nemecky preklad a ze bude miti eventuelne chut neco pro me napsat.

 

Ta premiera Sinfonia Concertante, nevim kde premiera byla, ale zde jsem to slysel sam poprve s dir Dr. Hans Munch a zdejsi orchestr v breznu 18.[6]

 

To divadlo se jmenuje Le voyage de Thesee.[7]

 

Myslim ze Gilgamesh dosud neni na trhu, to jest vy­dan.[8] Sonata je uz v Praze pro piano a ma ji Mo­ra­vec[9] a Krofta(?)[10] a take Eliska Novakova, ktera by ji mohla pujcit[11], doufam ze dostanu jeste vytisky tak bych ti ji poslal.[12]

 

Jsem dnes hodne nervosni, zpravy z domu nejsou dobre. To jest na muj dulezity dotaz jsi mi odpovedel jen po strance spise sentimentalni, totiz o vecech o nichz vim sam uz davno ale ja jsem chtel vedet neco presnejsiho tedy ne o oslavach po kterych netouzim a naopak se jich obavam, vsak vis jak to ted na svete je. Ze bych Fanousovi prodlouzil zivot to je vsem mimo moji silu a je to wishfull thinking[13] ale ze bych po navratu mohl nes­ti mnohe dusledky jez by se mi nehodily to neni thin­king ale fakt.[14] tak ovsem to o co te zadam asi neni take v tve moci a lepe tedy na to zapomenout. Je to velke rozhodnuti vzhledem k tomu jak nas maji ve svete radi. Toho Klicperu sezen ale sam si to drive precti vsak vis co by se mi hodi1o a co ne, ovsem musela by to byti adaptace.[15]

                Ten pianista se myslim jmenuje Kred­ba[16], Sebanek mu dal tu Sonatu.[17]

 

Ted nevim jak jsem to zamotal ve svych dopisech ze jsi z toho vyvodil ze jsem tu Potopu slozil a pak ji do Gilgameshe nedal.????? To jest prave ze jsem ji ne­slo­zil, ty duvodu proc jsou spravne, byl bych musel rozseknout Gilga na dve pule a pak to uz take zavadelo jinam a bylo by to prodlouzilo celou vec. Fakt je ze ten „Text“ Potopy mne privedl na myslenku se podivat na celeho Gilgameshe ale potom jsem jej nekomponoval.

Ted je mi moc lito ze jsem nedostal ten Matousuv[18] preklad v cas, to jest dostal jsem jej az cela vec byla v Anglicine hotova. Ten jeho preklad je prekrasny a mam jej bohuzel v Nice kam nemuzeme. eschig zatim vydal jenom tu Sonatu pro klavir,[19] ted vyjde Serenada.[20] poslu to do Prahy jak to vyjde. Rybka bude truchlit po Bakalovi a ja take.[21] Tak se mi zda ze ta nase generace rychle mizi.

O predmluve premyslim ale jsem ted hodne rozrusen s tim mym rozhodnutim o prijezdu vzhledem k mnoha okolnostem jez nahle vylezaji na povrch, o kterych nelze psat. Take mam na sebe vztek k vuli cili skrz tu operu Pasije, kterou ted musim zpravovat nebot jsem uhodil uplne vedle a je to problem tezky protoze ta vec muze byti skoro biblicka a muze byti to jest jako hra by byti mela, dramaticka az do excess a krvava, jsou to starosti.[22]

Mnoho te pozdravuji. Clanek Sychruv ma dobre po­strehy, ovsem trochu prirazene podle a tak dale.[23] Ale je dobry.

Zdravim Bohouš

 

Věcné poznámky k DP

[1]      Iniciála označuje orchestrální skladbu Paraboly, H 367.

 

[2]      Ve strojopisu „etse“ – zjevné přepsání.

 

[3]      Kdo jsi? Muž: Bubeník z tohoto města. Sňatky ohlašuji já, a též mrtvé. Už jste v labyrintu.

        Dívka: Jmenuji se Ariadné. Jak se jmenuješ ty?

        Pohleďte na Thésea, na muže, jemuž bylo souzeno přemoci Mínótaura. Teď je přemožen ženou (srov. Mihule, 2002, s. 516).

[4]      Skladatel záměr nezměnil. V programové brožuře k premiéře sklad­by Paraboly, H 367, je tento text obsažen v anglickém překladu (13. února 1959, Boston Symphony Orchestra concert program, Sub­scription Series, Season 78 (1958–1959), Week 16, Boston Symphony Orchestra Program Books, Boston Symphony Orchestra Archives, Symphony Hall, Boston, MA., s. 1003–1004. [cit. 20. prosince 2018], dostupné z: https://cdm15982.contentdm.oclc.org/digital/collection/PROG/id/251990.]

 

[5]      Znovu se vrací k provedení opery Julietta v Hessisches Staatstheater Wiesbaden.

 

[6]      Sinfonia Concertante č. 1, H 219, byla premiérována 18. února 1958 Basler Orchestergesellschaft, řídil H. Münch (srov. Halbreich, 2007, s. 257).

 

[7]      Hru Georgese Neveuxe Le Voyage de Thésée použil Martinů jako pod­klad pro libreto k opeře Ariadna, H 370, z roku 1958 (srov. Halbreich, 2007, s. 182).

 

[8]      Universal Edition ve Vídni vydalo partituru téhož roku (srov. Halb­reich, 2007, s. 454).

 

[9]      Ivan Moravec (1930–2015), pianista.

 

[10]    Patrně se rozpomínal na jméno pianisty Oldřicha Kredby, na nějž si později vzpomněl.

 

[11]    Eliška Nováková (1928), pianistka, manželka hudebního skladatele Jana Nováka (1921–1984). Sonátu, H 350, věnovanou Rudolfu Ser­kinovi, premiérovala v Brně 3. prosince 1957 (Halbreich, 2007, s. 422). Martinů k tomu psal do Poličky 8. ledna 1958: „Jan mi tez psal pani mela velky uspech se sonatou, Hrali to po sobe, Serkin v New Yorku 4teho a ona tretiho, tak pri zmene hodin to hrali skoro soucasne.“ (8. ledna 1958, CBM, PBM Kr 585).

 

[12]    Sonáta pro klavír, H 350, z roku 1954.

 

[13]    Anglicky ve smyslu „toužebné přání“.

 

[14]    Dne 23. září zemřel ve věku 78 let Martinů bratr František (srov. Mihule, 2002, s. 594).

 

[15]    V předchozím dopise se zajímal o hry Václava K. Klicpery (srov. pozn. k Kmš 870).

 

[16]    Oldřich Kredba (1904–1981), klavírista, který mj. v roce 1946 pre­miéroval Písničky na dvě stránky, H 302 (srov. Halbreich, 2007, s. 482). V roce 1958 nahrál Dva kusy pro cembalo, H 244, pro Sup­raphon (Lam­bert, 2017, s. 63). Šafránek se o jeho manželce Evě Kredbové opakovaně zmiňuje v roce 1956 (srov. Archiv bez­pečnostních slo­žek, sv. 40885). V dopise ze 7. června 1958 ji Martinů nechává po­zdravovat (CBM, PBM Kmš 876).

 

[17]    Sonáta pro klavír, H 350, z roku 1954, kterou premiérovala Eliška Nováková v roce 1957. Martinů měl na mysli výtisk skladby. V roce 1958 vyšla v Editio Max Eschig. Karlu Šebánkovi napsal 26. dubna 1958: „Tak jsem rozhodně myslel ze das jeden vytisk klavirni Sonaty Karlu Solcovi, když jste mne stále bombardovali abych něco nového mu poslal.“ (CBM, PBM Kkš 1043).

 

[18]    O překlad Lubora Matouše Martinů žádal Miloše Šafránka už 1. listo­padu 1954 (srov. zde CBM, PBM Kmš 114). Znovu se o něm zmiňoval po dokončení oratoria 22. prosince 1957 (CBM, PBM Kmš 863).

 

[19]    Sonáta pro klavír, H 350, vyšla ve vydavatelství Max Eschig v Paříži v roce 1958 (srov. Halbreich, 2007, s. 422).

 

[20]    Serenada pro dva klarinety, housle, violu a cello, H 334, z roku 1951 vyšla ve vydavatelství Max Eschig v Paříži v roce 1962 (srov. Halbreich, 2007, s. 376).

 

[21]    Dirigent Břetislav Bakala zemřel 1. dubna 1958. Byl přítelem Franka Rybky, kterému skladatel napsal 18. dubna 1958: „Vzpominali jsme zde mnoho na tebe, jak zprava o umrti Bakaly na tebe bude pusobit, take Safranek mi psal a zminil se jak budes asi smutny, ja te chapu ja sam jsem take ztratil kamarada verneho a od mladi Stanu Novaka a tak vim jak to rozrusi tak nam pomalu mizi vsichni znami.“ (18. dubna 1958, CBM, bez signatury).

 

[22]    Znovu se vrací k práci na opeře Řecké pašije, H 372.

 

[23]    Skladatel pouze naznačil dobovou ideologickou vazbu recenze Anto­nína Sychry Starobylý epos o tajemství života a smrti v díle B. Martinů (Hudební rozhledy, 1958, r. 11, č. 5, s. 194–197).

 

Celkový počet listů1
Počet popsaných stránek1
Poznámka
Fixacestrojopis + rukopisný podpis
Vpisky, přípisyŠafránkovou rukou několik zaškrtnutých údajů.
Dopis

Náhled k dispozici pouze prezenčně v Institutu.

Digitalizace
Kvalita digitalizaceProfi
Digitalizováno v instituci
Datum digitalizace
Poznámka k digitalizaci
Lokace jako předmět
Nice
Praha
Schönenberg - Pratteln
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 2794 (záznam 1 / 0)
další »