| Diplomatický přepis dopisu | [Nice] Sept.58 7. 58.
Mily Milosi:
Mam tu takovej starej Remington a spatne pise a dela ramus, ten ramus ovsem neslysis ale ty chyby najdes.
Nejdriv abych te upokojil tedy ten katalog pro Sachera je jen pro neho a jeho knihovnu, nebot chce si objednat vsechny moje orch, veci tak se neboj ze by to nejak zneuzil, Sacher je uplne neschopen udelat neco nekorektniho, tak muzes spat klidne.[1]
Tedy k tvemu dopisu: C’est justement cela, il faut proteger les elephants.[2] Cetl jsem Gry, moc poucne a dobra kniha, muzes z ni mnoho uzit pro mne.
Prazdniny byla otrava, pocasi mizerne a vse ostatni taky. Ale pres to jsem videl mnoho veci novych a sice jak rychle se lidi meni a jak ti novi lide jsou rozdilni od nas.[3] Zkratka jak jsem ti uz to psal o tom nasem „conditioning“[4] tak my jsme ta generace mezi Huxley[5] a Ferdinandem Celine[6] a to vse, zda se je davna minulost.
Co se Thesee tyce, mohu jen opakovat ze jsem vzal druhy akt (dejove) a z 3tiho odjezd Thesee a tu arii Ariane; nekolik radku[7]
Jinak to zustalo ale ovsem textove zkracene: Ariane neni psana pro tu zpevacku z Gilgamesh, ktera ostatne neni kololatura.[8]
Georges mi napsal ze to je velmi obratne udelano, totiz ta uprava[9] Jinak bych ti ovsem musel poslat libretto a to zde nemam.
Ty skladby pro Clavecin mi posli do Pratteln; to nespecha.[10]
Knihu od Desaigne nemam sebou ale budes velmi zklaman; taky jsi mi neodpovedel zdali jsi mu vratil ten rukopis Slzy noze. Kde je vubec partitura?[11]
S Juliettou jak vidim se to tahne, doporucoval jsem uz davno aby to tomu Homolkovi [Honolkovi] vzali[12]
Locandieru jsem uz dostal od B/H.a tak to korriguju; rozhodnu se az se vratim.[13]
Pasije hotovy nejsou a tedy vsechny zpravy jsou falesne[14]
Ten Editor je Southern Music Co:[15]
Ten Remington nestoji za nic,
musis si opravit chyby.
Knihu Matousovu mi poslalo St. Nakl; do Baule; musim ji vozit sebou myslim ze je to vytecny preklad[16]
V tom Southern vyjde kvartet 8?, asi uz noty jsou v Prat-
teln pak vyjdou Bergerety po trio a ty tri stampes pro orch a stara Intermezzo, jehoz partituru nemohu najit.
Ty Promenady pro trio jsem nasel zde ale uz jsem je zase poslal Moysovi do Svycar, dostanu kopii.[17]
Uz jsme tedy zase zpet k nasi vyhlidce na more s terasou, co se ti moc nelibilo ale je tu nadherne a uzivame slunce ktere jsme po cele prazdniny nevideli. Nicmene jsem si privezl zajimave zkusenosti z cesty;[18] Zustaneme zde az do prosince jeno [jenom], v pul october jedem do Baalu na koncert, Sacher hraje ten Sextuor[19] a taky ti priladam dva vystrizky z novin, co jsi mi poslal, snad te potesi.
Mnoho zravim
Bohouš
|
| Věcné poznámky k DP | [1] Martinů zasílá seznam děl Paulu Sacherovi 16. července 1958 (srov. PSS, kopie v IBM, Sac 1958-07-16).
[2] Francouzsky „To je přesně ono, slony je nutno chránit.“.
[3] Martinů odjel 18. července 1958 do Paříže na prázdniny, srpen 1958 pak tráví v La Baule, La Rochelle a Royan.
[4] Anglicky ve smyslu „určení, podmínění“.
[5] Aldous Huxley (1894–1963), spisovatel a filozof. Studiu spisů Aldouse Huxleye se Martinů soustavněji věnoval o prázdninach roku 1945.
[6] Louis-Ferdinand Céline (1894–1961), spisovatel a lékař.
[7] Jedná se o jednoaktovou operu Ariadna, H 370, kterou Martinů dokončil 15. června 1958 na Schönenbergu. Textovou předlohou je Le Voyage de Thésée Georgese Neveuxe (srov. Halbreich, 2007, s. 182).
[8] Premiéru oratoria Epos o Gilgamešovi, H 351, zpívala německá sopranistka Ursula Buckel (srov. Halbreich, 2007, s. 454). Co se zmíněné zpěvačky pro operu Ariadna, H 370, týče, jedná se podle Šafránka o Marii Meneghini-Callas. „Jak vím od paní Charlotty Martinů, z dlouhých rozhovorů, které jsem s ní měl za jejího pobytu v Praze v září r. 1959, byl Martinů v poslední době mocně zaujat uměním této slavné italské pěvkyně, […] Callasová udeřila u něho na strunu nejcitlivější: uslyšel lidský hlas tlumočící dokonale hudbu, způsobem zároveň přesným a přitom duchovně imaginačním.“ (srov. Šafránek, 1961, s. 330).
[9] Libreto k opeře Ariadna, H 370, vytvořil Martinů sám na základě Le Voyage de Thésée Georgese Neveuxe (srov. Halbreich, 2007, s. 182).
[10] Srov. poznámku v předchozím dopise.
[11] Opera Slzy nože, H 169, z roku 1928 je psána na text G. Ribemonta-Dessaignes. Stejný dotaz Martinů pokládá Šafránkovi již v dopise ze dne 30. června 1958 (srov. CBM, PBM Kmš 878). Jedná se o Slzy nože, H 169, z roku 1928, v současnosti je autograf uložen v CBM (srov. Halbreich, 2007, s. 145).
[12] Skladatel psal Karlu Šebánkovi v podobném smyslu: „Myslim ze ten p. Homolka na preklad nespecha neboť to tam mel v komisi uz od zacatku tj. před peti lety,uz mi psal Schramm ze to on dela.“ (9. července 1958, CBM, PBM Kkš 1045).
[13] Z dopisu Karla Vötterleho z vydavatelství Bärenreiter v Kasselu Paulu Sacherovi ze dne 5. prosince 1958 se dozvídáme, že Boosey & Hawkes vytvořili pouze klavírní výtah opery Mirandolina, H 346, ke kompletnímu vydání díla však dochází u nakladatelství Bärenreiter v Kasselu v roce 1959 (srov. dopis IBM, Bär 1958-12-05b; Halbreich, 2007, s. 179).
[14] Na druhé verzi opery Řecké pašije, H 372 II, pracoval Martinů od února 1958 do 15. ledna 1959 (srov. Halbreich, 2007, s. 187).
[15] Podobně jako v dopise z 11. července 1958 (CBM, PBM Kmš 879) zmiňuje nakladatelství Southern Music Publishing Co. New York, u něhož v roce 1958 vyšel Smyčcový kvartet č. 7 (Concerto da camera), H 314, dále v roce 1962 Estampes (Rytiny), H 369, a v roce 1963 Bergerettes, H 275 (srov. Halbreich, 2007, s. 369, 267, 353).
[16] Má na mysli překlad Lubora Matouše, který byl vydán pod názvem Epos o Gilgamešovi (SNKLHU, 1958). Toto mínění vyjádřil skladatel opakovaně v dopisech CBM, PBM Kmš 863 a 871.
[17] Promenády pro flétnu, housle a cembalo, H 274, z roku 1939, jejichž autograf je v současnosti ve vlastnictví Marcela Moÿse (srov. Halbreich, 2007, s. 352).
[18] Manželé Martinů pobývali na téže adrese v Nice v roce 1955.
[19] V druhé polovině října 1958 přijal Martinů pozvání k Sacherovým. Paul Sacher uvedl 24. října 1958 v Basileji Martinů Smyčcový sextet, H 224 A, v orchestrální verzi (srov. Halbreich, 2007, s. 272).
|