Základní informace
Typ dokumentu Dopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníNice
Poznámka k lokaci odeslání[Nice]
Datum odeslání07.09.1958
PříjemceŠafránek, Miloš
Příjemce (korporace)
JazykČeština
Původ, datum získáníCBM
Vlastník prameneCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Stará signatura v IBM2000/PBM Kmš 880
Signatura v IBMŠafM 1958-09-07
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahKatalog, který psal pro Sachera, je jen pro jeho knihovnu; počasí o prázdninách bylo mizerné; lidé se mění a my jsme ta generace mezi Huxleym a Célinem, což se zdá být dávná minulost; z Thésea vzal pro operu jen 2.akt ("dějově") a z 3.aktu jen odjezd Théseův a árii Ariadny, "několik řádků"; Georges Neveux mu psal, že úprava je velmi obratně udělána; připomíná znovu "ty skladby pro clavecin"; zmínka o Ribemont-Dessaignesovi a Slzách nože; Homolka zdržuje Juliettu; koriguje Mirandolinu; Pašije dosud nejsou hotové; Matoušův překlad Gilgameše je výtečný; v Southern Music Co vyjde "kvartet 8?"/; Bergeretty, Estampes a "staré" Intermezzo; Promenády poslal Moysemu do Švýcar, dostane kopii; na vyhlídce z terasy na moře je nádherně; zůstanou až do prosince; v půli října jedou do Basileje na provedení Sextetu u Sachera.
Diplomatický přepis dopisu

[Nice] Sept.58 7. 58.



 



Mily Milosi:



Mam tu takovej starej Remington a spatne pise a dela ramus, ten ramus ovsem neslysis ale ty chyby najdes.



Nejdriv abych te upokojil tedy ten katalog pro Sachera je jen pro neho a jeho knihovnu, nebot chce si objednat vsechny moje orch, veci tak se neboj ze by to nejak zneuzil, Sacher je uplne neschopen udelat neco nekorektniho, tak muzes spat klidne.[1]



 



Tedy k tvemu dopisu: C’est justement cela, il faut pro­teger les elephants.[2] Cetl jsem Gry, moc poucne a dobra kniha, muzes z ni mnoho uzit pro mne.



Prazdniny byla otrava, pocasi mizerne a vse ostatni taky. Ale pres to jsem videl mnoho veci novych a sice jak rychle se lidi meni a jak ti novi lide jsou rozdilni od nas.[3] Zkratka jak jsem ti uz to psal o tom nasem „conditioning“[4] tak my jsme ta generace mezi Hux­ley[5] a Ferdinandem Celine[6] a to vse, zda se je davna minulost.



 



Co se Thesee tyce, mohu jen opakovat ze jsem vzal druhy akt (dejove) a z 3tiho odjezd Thesee a tu arii Ariane; nekolik radku[7]



Jinak to zustalo ale ovsem textove zkracene: Ariane neni psana pro tu zpevacku z Gilgamesh, ktera ostatne neni kololatura.[8]



Georges mi napsal ze to je velmi obratne udelano, totiz ta uprava[9] Jinak bych ti ovsem musel poslat libretto a to zde nemam.



 



Ty skladby pro Clavecin mi posli do Pratteln; to nespecha.[10]



 



Knihu od Desaigne nemam sebou ale budes velmi zklaman; taky jsi mi neodpovedel zdali jsi mu vratil ten rukopis Slzy noze. Kde je vubec partitura?[11]



S Juliettou jak vidim se to tahne, doporucoval jsem uz davno aby to tomu Homolkovi [Honolkovi] vzali[12]



Locandieru jsem uz dostal od B/H.a tak to korriguju; rozhodnu se az se vratim.[13]



Pasije hotovy nejsou a tedy vsechny zpravy jsou falesne[14]



Ten Editor je Southern Music Co:[15]



Ten Remington nestoji za nic,



musis si opravit chyby.



Knihu Matousovu mi poslalo St. Nakl; do Baule; musim ji vozit sebou myslim ze je to vytecny preklad[16]



V tom Southern vyjde kvartet 8?, asi uz noty jsou v Prat­-

teln pak vyjdou Bergerety po trio a ty tri stampes pro orch a stara Intermezzo, jehoz partituru nemohu najit.



Ty Promenady pro trio jsem nasel zde ale uz jsem je zase pos­lal Moysovi do Svycar, dostanu kopii.[17]



Uz jsme tedy zase zpet k nasi vyhlidce na more s terasou, co se ti moc nelibilo ale je tu nadherne a uzivame slunce ktere jsme po cele prazdniny nevideli. Nicmene jsem si privezl zajimave zkusenosti z cesty;[18] Zustaneme zde az do prosince jeno [jenom], v pul october jedem do Baalu na koncert, Sacher hraje ten Sextuor[19] a taky ti priladam dva vystrizky z novin, co jsi mi poslal, snad te potesi.



Mnoho zravim



Bohouš



 


Věcné poznámky k DP

[1]      Martinů zasílá seznam děl Paulu Sacherovi 16. července 1958 (srov. PSS, kopie v IBM, Sac 1958-07-16).



 



[2]      Francouzsky „To je přesně ono, slony je nutno chránit.“.



 



[3]      Martinů odjel 18. července 1958 do Paříže na prázdniny, srpen 1958 pak tráví v La Baule, La Rochelle a Royan.



 



[4]      Anglicky ve smyslu „určení, podmínění“.



 



[5]      Aldous Huxley (1894–1963), spisovatel a filozof. Studiu spisů Aldouse Huxleye se Martinů soustavněji věnoval o prázdninach roku 1945.



 



[6]      Louis-Ferdinand Céline (1894–1961), spisovatel a lékař.



 



[7]      Jedná se o jednoaktovou operu Ariadna, H 370, kterou Martinů do­končil 15. června 1958 na Schönenbergu. Textovou předlohou je Le Voyage de Thésée Georgese Neveuxe (srov. Halbreich, 2007, s. 182).



 



[8]      Premiéru oratoria Epos o Gilgamešovi, H 351, zpívala německá so­pranistka Ursula Buckel (srov. Halbreich, 2007, s. 454). Co se zmí­něné zpěvačky pro operu Ariadna, H 370, týče, jedná se podle Šaf­ránka o Marii Meneghini-Callas. „Jak vím od paní Charlotty Mar­tinů, z dlouhých rozhovorů, které jsem s ní měl za jejího pobytu v Praze v září r. 1959, byl Martinů v poslední době mocně zaujat uměním této slavné italské pěvkyně, […] Callasová udeřila u něho na strunu nejcitlivější: uslyšel lidský hlas tlumočící dokonale hudbu, způsobem zároveň přesným a přitom duchovně imaginačním.“ (srov. Šafránek, 1961, s. 330).



 



[9]      Libreto k opeře Ariadna, H 370, vytvořil Martinů sám na základě Le Voyage de Thésée Georgese Neveuxe (srov. Halbreich, 2007, s. 182).



 



[10]    Srov. poznámku v předchozím dopise.



 



[11]    Opera Slzy nože, H 169, z roku 1928 je psána na text G. Ribemonta-Dessaignes. Stejný dotaz Martinů pokládá Šafránkovi již v dopise ze dne 30. červ­na 1958 (srov. CBM, PBM Kmš 878). Jedná se o Slzy nože, H 169, z roku 1928, v současnosti je autograf uložen v CBM  (srov. Halbreich, 2007, s. 145).



 



[12]    Skladatel psal Karlu Šebánkovi v podobném smyslu: „Myslim ze ten p. Homolka na preklad nespecha neboť to tam mel v komisi uz od zacat­ku tj. před peti lety,uz mi psal Schramm ze to on dela.“ (9. čer­vence 1958, CBM, PBM Kkš 1045).



 



[13]    Z dopisu Karla Vötterleho z vydavatelství Bärenreiter v Kasselu Pau­lu Sacherovi ze dne 5. prosince 1958 se dozvídáme, že Boosey & Hawkes vytvořili pouze klavírní výtah opery Mirandolina, H 346, ke kompletnímu vydání díla však dochází u nakladatelství Bärenreiter v Kasselu v roce 1959 (srov. dopis IBM, Bär 1958-12-05b; Halbreich, 2007, s. 179).



 



[14]    Na druhé verzi opery Řecké pašije, H 372 II, pracoval Martinů od úno­ra 1958 do 15. ledna 1959 (srov. Halbreich, 2007, s. 187).



 



[15]    Podobně jako v dopise z 11. července 1958 (CBM, PBM Kmš 879) zmiňuje nakladatelství Southern Music Publishing Co. New York, u něhož v roce 1958 vyšel Smyčcový kvartet č. 7 (Concerto da camera), H 314, dále v roce 1962 Estampes (Rytiny), H 369, a v roce 1963 Ber­gerettes, H 275 (srov. Halbreich, 2007, s. 369, 267, 353).



 



[16]    Má na mysli překlad Lubora Matouše, který byl vydán pod názvem Epos o Gilgamešovi (SNKLHU, 1958). Toto mínění vyjádřil skladatel opakovaně v dopisech CBM, PBM Kmš 863 a 871.



 



[17]    Promenády pro flétnu, housle a cembalo, H 274, z roku 1939, je­jichž autograf je v současnosti ve vlastnictví Marcela Moÿse (srov. Halbreich, 2007, s. 352).



 



[18]    Manželé Martinů pobývali na téže adrese v Nice v roce 1955.



 



[19]    V druhé polovině října 1958 přijal Martinů pozvání k Sacherovým. Paul Sacher uvedl 24. října 1958 v Basileji Martinů Smyčcový sextet, H 224 A, v orchestrální verzi (srov. Halbreich, 2007, s. 272).



 


Celkový počet listů1
Počet popsaných stránek1
Fixacestrojopis, rukopisný podpis
Dopis

Náhled k dispozici pouze prezenčně v Institutu.

Digitalizace
Kvalita digitalizaceProfi
Lokace jako předmět
Nice
Schönenberg - Pratteln
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 2758 (záznam 1 / 0)
další »