[1] Anglicky ve smyslu „nesplnitelný úkol“.
[2] Anglicky „reklama“.
[3] Skladatelův novotvar z anglického „confusing“, „matoucí“.
[4] Skladatel odkazuje na apokalyptické výjevy obrazů malíře Hieronyma Bosche (1450–1516).
[5] Francouzsky ve smyslu „makabrózní převleky“.
[6] Francouzsky „bubnů“.
[7] Anglicky „noční můra“.
[8] Martinů zde zmiňuje karneval v Basileji, o jehož působivosti hovoří také Charlotte Martinů ve své vzpomínkové knize: „V Basileji začíná masopust ve tři hodiny ráno. Samozřejmě, že jsme si nemohli nechat ujít tuto podívanou, a tak jsme přespali u Reberových a byli přesně ve tři v noci na náměstí. Vozy s maskami byly osvětlené, bubny vířily, kolem černá noc, v ní strašidelné a groteskní masky…inu, zdálo se nám to dost ponuré ve srovnání s jásavým masopustem v Nizze. […] V Basileji řádil masopust tři dny a počestní a vážení basilejští občané v těchto dnech zapomněli na chmury života, vyšli ze své celoroční rutiny a zcela se oddávali veselí.“ (srov. Martinů, 1978, s. 116–117).
[9] Navazuje zřejmě na předplatné pro Šafránka, které Martinů sliboval v předchozím dopisu. Není však patrné, čeho přesně se týkalo.
[10] Operu Mirandolina, H 346, Martinů komponoval podle Goldoniho veselohry La Locandiera. Dílo mělo premiéru 17. května 1959 ve Smetanově divadle v Praze (dnes Státní opera) (srov. Halbreich, 2007, s. 179–182).
[11] Martinů zkomponoval dvě verze Řeckých pašijí, je to tzv. „londýnská“ verze, H 372 I, dokončená 8. ledna 1957, a „curyšská“ verze, H 372 II, kterou Martinů dokončil 15. ledna 1959. Tato byla premiérována v Curychu 9. června 1961 za řízení Paula Sachera (srov. Halbreich, 2007, s. 187).
[12] Anglicky „nelehké“.
[13] Na úskalí italského textu upozorňoval Šafránka již po dokončení opery 1. listopadu 1954 (srov. CBM, PBM Kmš 820).
[14] Reaguje na vzpomínku skladatelovy matky Karoliny Martinů: „Za nějaký čas mu koupil tatínek na výročním trhu housličky se žíněmi a bubínek; to chodil kolem pavlače a hrál a bubnoval.“ (Zouhar, 1957, s. 15).
[15] Anglicky „z doslechu“.
[16] Nicméně dle vzpomínek skladatelovy matky Martinů dostal bubínek i „housličky“ (Zouhar, 1957, s. 15).
[17] Symfonie č. 6 (Fantaisies Symphoniques), H 343 (srov. Halbreich, 2007, s. 243).
[18] Na Symfonii č. 6 (Fantaisies Symphoniques), H 343, pracoval Martinů od roku 1951. 1. větu dokončil v New Yorku 21. dubna 1951. Symfonii dokončil 23. dubna 1953 také v New Yorku. Nová instrumentace 1. věty je datována 26. května 1953 v Paříži (srov. Halbreich, 2007, s. 243–246).
[19] Rhapsody-Concerto pro violu a orchestr, H 337, píše Martinů v březnu a dubnu 1952 v New Yorku. Skladba byla premiérována Clevelandským orchestrem za řízení Georga Szella (srov. Halbreich, 2007, s. 318).
[20] Mario Rossi (1902–1992), italský dirigent.
[21] Dvojkoncert, H 271, z roku 1938.
[22] Opět zmiňuje nahrávky Henryho Swobody s Winterthur Symphony Orchestra a Rafaela Kubelíka s Philharmonia Orchestra (srov. zde CBM, PBM Kmš 866; Lambert, 2015, s. 21, 22).
[23] Paul Sacher, dirigent.
[24] Dirigent Ernest Ansermet psal knihu, která vyšla v roce 1961 pod názvem Les fondements de la musique dans la conscience humaine et autres écrits.
[25] Předpokládal, že na rozdíl od Sachera, který měl k dispozici Basler Kammerorchestr, bude Charles Munch preferovat velké obsazení Boston Symphony orchestra, pakliže je bude mít dispozici.
[26] Nástěnné malby Piera della Francesca byly výchozí inspirací pro skladbu Les Fresques de Piero della Francesca, H 352. Na skladatele udělaly silný dojem během jeho návštěvy Itálie v dubnu 1954 v Arezzu (Halbreich, 2007, s. 262).
[27] Symfonie č. 6 (Fantaisies Symphoniques), H 343, a Double Concert, H 271 (srov. Halbreich, 2007, s. 243 a 275).
[28] Naznačuje vazbu obou skladeb se skladatelovými přítelkyněmi, Vítězslavou Kaprálovou a Rosalií Barstow.
[29] Anglicky, zde ve smyslu „projekce“.
[30] Paraboly, H 367, dokončil 9. února 1958 na Schönenbergu, premiéroval je 13. února 1959 Charles Munch s Boston Symphony Orchestra (Halbreich, 2007, s. 367).
[31] Martinů byl na prázdninovém pobytu v Alassiu v červenci 1923 a pak v létě 1952.
[32] Martinů má na mysli pobyty na italské Riviéře se svou důvěrnou přítelkyní Roe Barstow v létě 1952 a v únoru 1954 (srov. Mihule, 2002, s. 443, 461, 466).
[33] Zájezd České filharmonie do Itálie se uskutečnil v dubnu a květnu 1922.
[34] Sonáta pro violu a klavír, H 355, z roku 1955 vyšla téhož roku v New Yorku u AMP (Associated Music Publishers) (srov. Halbreich, 2007, s. 345).
[35] Velmi důležitá informace, která objasňuje význam těchto údajů pro
skladatele a také zdůvodňuje četné odchylky ve skladatelových seznamech vůči skutečnosti.
|