Základní informace
Typ korespondenceDopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníSchönenberg - Pratteln
Poznámka k lokaci odeslání[Schönenberg]
Datum odeslání29.01.1958
PříjemceŠafránek, Miloš
Příjemce (korporace)
Lokace přijetí
Jazykčeština
Původ, datum získáníCBM
Předchozí vlastník
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníka
Stará signatura v IBM2000/PBM Kmš 866
Signatura v IBMŠafM 1958-01-29
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahSkepse k teoriím; Gilgameš úspěšný, skvěle provedený; byl zde "reprezentant" Svazu skladatelů z Prahy, prof. Sychra; kvůli sněhu se nedostal na schůzku s ním; Vaněk nepřijel; Dvojkoncert je nahrán se Svobodou a s Kubelíkem; měl by být nahrán s malým ansámblem, jako při Sacherově premiéře, "malé smyčce s vyhranými hráči"; ve velkém orchestru "zvuk dostane sice ohromně dramatický spád, ale práce detailu a tedy dvou ansámblů proti sobě je ztracena. Je to veliké drama, ale vcelku zvukově velmi monotonní"; 1.věta klavírního koncertu /č.2 ?, č.3 ?/ je "myslím" Allegro moderato, má dojem , že "Ruda to hrál dost rychle pohybově"; "zde" se bude provozovat "jakási Sinfonia concertante pro dva orchestry", kterou už nezná; poslední (5.) klavírní koncert má 3 věty, trvá 24 minut; večery tráví doma na kopci; "tu knihu Honeggera" neviděl; k 64 otázkám: jsou skladby silně inspirované, méně inspirované a rutinní; někdy hledání nového projevu, jindy jeho rozvoj v další skladbě; některé věci přijdou znenadání a zase zmizí; v pozadí všeho je nutnost, "že se toho musím zbavit...jinak bych byl z toho nemocen"; Talich má tytéž pocity jako dirigent; jeho celá filozofie je vyjádřena "v těch dvou motto de St.Exupéry, Parables".
Diplomatický přepis dopisu

 

Jan. 29. 1958.

Milý Miloši :

Dáváš mi těžké otazníky, budu se snažit ti vyhovět. Co se týče té “theorie“ to je jenom term a pro mne znamená každý system-routine, kde jsou právě ty z prstů vycucané konkluse. Tak ta therie Hrabala je správná až do té meze kde přejímá věci bez přemýšlení čili je conditioned a tak to ani jinak napsat nemohl. Ostatní jsou jen detaily. To vše závisí že se chytají termínu, ač vědí že všechny ty klasifikace nic dohromady neznamenají, tedy papírová theorie.


Gilgamesh měl triumgalní úspěch a provedení bylo skvělé, Sacher báječně to udělal. Tleskalo se proti všem pravidlům po jednotlivých větách.[1] A byl zde náhle také representant Svazu skladatelů z Prahy, který přijel schválně, Prof.hudební vědy Sychra[2] Bohužel jsem s ním nemohl mnoho mluvit neboť nám tu napadlo moc sněhu a tak Schonenberg byl isolován a do města na schůzku s ním jsem se nemohl dostat. Gilgamesh je správná věc a ohromně úččiná, drží to dobře přes celých 60 minut. Proč jsi nežádal aby tě sem poslali. Vaněk slíbil přijet ale asi se také nemohli hnout pro sníh.

No uslyšíši to v Praze .


Teď s tím dvojkoncertem. Jak víš je to nahráno už dvakrát asi sice se Svobodou Winterthur orch. a s Kubelíkem, myslím BBC orch. Kubelík je lepší. Abych ti řekl můj vlastní názor, podle těchto dvou rekordů tedy mysli, ačkoliv of course, nejsem vůbec expert v této branži, že tato skladba by měla býti nahrána s malým ensemlem jako měl Sacher pro premiéru, malé smyčce s vybranými hráči, čímž je možnost ale stále jen možnost že by ta struktura skladby i zvukově vyšla, protože ty dvě nahrávky jsou s velkým orchestrem a tedy zvuk dostane sice ohrmně dramatický spád ale práce detailů a tedy dvou ensemblů proti sobě je ztracena. Je to veliké drama ale v celku zvukově monotónní, protože právě ty dvě oposice v orchetru stejného zvuku, to jest barvy se zamotají v jeden proud. Já jsem to slyšel s Kubelíkem a Chicagským orchestrem ovšem velkým, je to jako moře a pořádně rozbouřené, kdežto provedení se Sacherem bylo komorní a myslím ještě více effektivní. Já myslím že to je velký problém to nahrát na disky a že to musí býti first class expert kdo to dá zvukově dohromady. Ostatně to bylo napsáno pro Sacherův orchestr to jest malý ensemble. To je tedy můj názor, jak to prakticky může vypadnout to ovšem nevím, záleží jak se užije micro.

Klavírní koncert je myslím Allegro moderato první věta ale nemám tu partituru mám dojem ze Ruda to hrál dost rychle pohybově.[3] Také pro druhou větu máš asi pravdu ale nemohu to tvrdit, jak víš zapomínám co jsem napsal.

Teď zde budou ku př. hráti jakousi Sinfonia concertante pro dva orchestry[4], to jest pro jeden ale rozdělený, vydal to Schott a je to předválečná stará věc a neznám z ní ani notu, musím napsat Schottovi aby mi poslal partituru, budu asi velmi překvapen, je to z těch agresivních komposic z roku[5] ?????? v rue Mandar u Halle.

 

Předplatné ti zaplatím jakmile se dostanu do města a to je možno jen autem.


O kytici ti nemohu nic říci protože rekordy nemám, vyjma koledu jež je na jedné stránce Studánek, dětský sbor velmi dobrý.

Poslední klavírní koncert má tři věty, délka 24minut. Orchestr obyčejný to jest dost velký.[6]
Do biografu nechodíme vůbec a večery trávím doma na kopci čtením a teď právě dopisem tobě a chodím brzo spát.

Tu knihu Honeggera jsem neviděl a je asi v němčině po čemž se já nedívám, neboť tomu nerozumím
Teď je ještě kapitální otázka na níž mám odpovědět seriósně a sice co mně nutilo k psaní. To je ovšem $ 64 question. V zásadě jsou skladby silně inspirované par quelque chose potom méně inspirované a potom i z routiny, někdy je hledání nového projevu někdy jeho development v další komposici, někdy jsou věci které přijdou znenadání (první trio, cinque pieces) a zase zmizí a tak dále, ale na podkladě toho všeho je nějaká nutnost, urge, neseccitee, která působí tak že se toho musím zbavit, neboť mně to pronásleduje, to get rid of it, se debarrase‚ jinal bych byl z toho nemocen. Jednou jsme o tom mluvili s Talichem který má měl tytéž pocity jako dirigent. Tak to je asi ta nejjednuší odpověď. Jinak je to ještě dlouhá kapitola. Ten common denominator co hledáš je život. life, la vie a moje celá filosofie je vtjádřena v těch dvou motto de St. Exupery, Parables[7]. Mimochodem myslíš že musím žádat o dovolení edici pro užití těch Motto? Zdravím

Bohouš

 

 

 

 

 

 

Věcné poznámky k DP

[1] V dopise do Poličky Martinů atmosféru premiéry a následných oslav ještě více přibližuje: „Koncert Gilgameš  byl úplný triumf, obecenstvo křičelo a dupalo, zkrátka velký úspěch na obou koncertech, ve čtvrtek i v pátek. (…) Po koncertě jsme byli na večeři a každý byl nadšený. Já jsem dostal kytici na pódium a byla v ní láhev francouzského likéru a od Sacheru jsme oba dostali potom dar, já dostal bálečný zimník, takový sportvní, kropenatý a teplý, což je zde teď třeba, a Charlie dostala bílý svetr také proti zimě.“ (srov. Popelka, 1996, s. 166)

[2] Antonín Sychra (1918-1969).

[3] Koncert pro klavír a orchestr č. 2, H. 237 byl premiérován 13. 11. 1935 v Praze Rudolfem Firkušným a Českou filharmonií pod vedením V. Talicha; první věta tohoto koncertu nese označení Allegro Moderato, 2. věta Poco Andante (srov. Halbreich, 2007, s. 295-296).

[4] Sinfonia concertante č. 1 G-Dur pro dva orchestry, H. 219 – Martinů dílo komponuje v Paříži na jaře roku 1932; premiéra se uskutečnila v Basileji 18. 2. 1958.

[5] Podtrženo cizí rukou tužkou a pod otazníky cizí rukou tužkou vepsáno „1932“.

[6] Koncert pro klavír a orchestr č. 5 B-Dur („Fantasia Concertante“), H. 366 má tři věty: Poco Allegro risoluto, Poco Andante a Poco Allegro.

[7] Jako motto prvních dvou Parabol zvolil Martinů část textu z Citadely Antoine de Saint-Exupéry. 1.„Parabole d´un sculpteur“ (O soše): „A sochař hněte obličej z hlíny. Ty pak, procházeje se, šel jsi kolem jeho díla, pohlédl na tento obličej a pokračoval svou cestou. A hle, nebyl jsi již týmž člověkem. Nepatrně proměněn, ale proměněn, tj. obrácen a nakloněn do nového směru, možná na krátký čas, ale na čas. Člověk tedy zakusil nevyjádřitelný pocit: dotkl se palcem několikrát hlíny. Postavil ti svou hlínu do cesty. A hle, ty jsi proniknut týmž nevyjádřitelným pocitem, ubírášli se tudy. A tak tomu bude, i když uplyne sto tisíc let mezi jeho testem a tvými kroky“.  2. „Parabole du jardin“ (O zahradě): „A když se ocitnu v zahradě, která je pro mne domovem vůní, usedám na lavici. Dívám se. Jsou listy, které odlétají, a listy, které vadnou. Cítím vše, co umírá i co se znovu skládá. Nevyvolává to ve mně nižádný smutek. Jsem bdělost, jako na širém moři. Ne trpělivost, neboť se nejedná o žádný cíl, radost z pochodu. Jdeme, má zahrada a já, od květů k plodům. Avšak přes plody k semenům. A přes semena ke květům příštího roku.“  (Srov. Mihule, 1974, s. 179 a Halbreich, 2007, s. 264-266).

Celkový počet listů1
Počet popsaných stránek2
Poznámka
Fixacestrojopis, rukopisný podpis
Dopis

Náhled k dispozici pouze prezenčně v Institutu.

Digitalizace
Kvalita digitalizaceprofi
Digitalizováno v instituci
Datum digitalizace
Poznámka k digitalizaci
Lokace jako předmět
Basilej
Schönenberg - Pratteln
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 2744 (záznam 1 / 0)
další »