[1] Skladatel oslovuje Miloše Šafránka s jeho ženou Germaine Leroux a jejich synem Janem (1934–1973).
[2] 16. července 1935 předseda vlády Pierre Laval vyhlásil 29 décrets-lois (dekretů/zákonů), soubor deflačních a úsporných opatření, která vyvolala obecný odpor.
[3] 29. ročník cyklistického závodu Tour de France začal 4. července 1935. Závěrečná etapa vedla 28. července z Caen do Paříže a vyhrál ji Belgičan Romaine Maes (1912–1983).
[4] Francouzsky „potlačené“.
[5] Opět zmínka o Koncertu pro klavír č. 2, H 237, a komplikacích s premiérou. Proto chtěl, aby Šafránkova manželka Germaine („Madame“) na to zapomněla.
[6] Francouzsky „nerozvážný kousek“.
[7] Jak upozorňují Jaromír Synek a Gabriela Všetičková, označení „ministr“ skladatel používal pro vyslance Štefana Osuského v Paříži, zatímco skutečným ministrem zahraničí byl v roce 1935 Edvard Beneš (srov. Synek–Všetičková, 2019, s. 142). Z kontextu je zřejmé, že se jednalo o finanční zálohu, kterou dle skladatelova mínění mohl vyplatit vyslanec Osuský.
[8] Štefan Monček, tehdejší tajemník vyslanectví ČSR v Paříži.
[9] Francouzsky „netrval jsem na tom“.
[10] Jan Zrzavý, malíř a přítel manželů Martinů.
[11] Vzhledem k tehdejším vysokým teplotám v Paříži však myslí „nad nulou“ (srov. Šafránek, 1966, s. 183).
[12] Má na mysli balet Paridův soud (Le Jugement de Paris), H 245. Martinů se zmiňuje o baletu i jednání s vedením Ballets Russes opakovaně v korespondenci se Šafránkem (CBM, PBM Kmš 724), rodině do Poličky (CBM, PBM Kr 161, 166 ad.), Josefu Schieszlovi a dalším adresátům. Šafránek konstatoval, že partitura baletu je nezvěstná (Šafránek, 1966, s. 183), a Halbreich jeho existenci zpochybnil (Halbreich, 2007, s. 222).
[13] Přítel Stanislav Novák se v létě 1935 oženil s Františkou Brandlovou (1898–transport 1942). Martinů psal do Poličky 15. srpna 1935: „Stáňa mi psal z Jugoslavie je tam s chotí, jsem zvědav jak to manželství půjde.“ (CBM, PBM, Kr 164).
[14] Willem Mengelberg (1871–1951), v té době šéfdirigent Concertgebouw Orchestra v Amsterdamu.
[15] Koncert pro smyčcový kvartet a orchestr, H 207.
[16] Violista Pierre Pasquier (1902–1986) provedl mj. coby člen Trio Pasquier v premiéře Smyčcové trio č. 2, H 238, v roce 1935.
[17] Patrně Concertino pro klavírní trio a smyčcový orchestr, H 232.
[18] Další zmínka o Koncertu pro klavír a orchestr č. 2, H 237, který premiéroval Rudolf Firkušný.
[19] Skladatel se patrně domníval, že Germaine Leroux cvičí jeho Koncert pro klavír a orchestr č. 2, H 237.
[20] Štefan Monček, tehdejší tajemník československého vyslanectví v Paříži.
|