[1] Adresa strýce Charlotte Martinů.
[2] Panny moudré a panny pošetilé, Mariken z Nimègue, Narození Páně a Sestra Paskalina jsou jednotlivé části Martinů opery Hry o Marii, H 236 z roku 1934.
[3] Belgický skladatel Gaston Brenta (1902–1969) byl spolupracovníkem a později ředitelem hudebních programů Institut National Belge de la Radiodiffusion (Pirenne, 2004, s. 218).
[4] Dopis se nedochoval.
[5] Gilbert Bécourt byl příbuzný Charlotte Martinů.
[6] Martinů už podruhé v této korespondenci žádá Šebánka, aby odjel do Francie pro skladatelovy rukopisy. V Šebánkově pozůstalosti je dochován dotazník Ministerstva kultury, jehož součástí je i seznam zahraničních cest, v němž sám K. Šebánek vykazuje v roce 1948 úřední a obchodní cestu pro Ministerstvo informací do Paříže, Londýna a Bruselu (Osobní dotazník Ministerstva kultury 1955, pozůstalost K. Šebánka, CBM, nesig.). J. Mihule uvádí jako přesné datum setkání B. Martinů s K. Šebánkem 6. září 1948 (Mihule, 2017, s. 536).
[7] V roce 1947 vydal Melantrich Martinů operu Juliette, H 253, v klavírním výtahu Karla Šolce.
[8] O brzské návštěvě českého klavíristy Rudolfa Firkušného (1912–1994) v domácnosti B. Martinů informuje skladatel také svého bratra Františka o necelý týden později (25. prosince 1947): „Tak jsme meli kapra, byl u nas Firkusny na veceri, pak jsme sli trochu do mesta tady slavi stedry vecer jako u nas sylvestra, tak bylo odne veselo coz asi nebylo u vas […].“(CBM, PBM Kr 373).
[9] JUDr. Jaromír Špaček (1895–1968) působil ve 20. a na počátku 30. let 20. století na československém vyslanectví v Paříži, později také v Bukurešti a Bělehradě. Od února 1942 pracuje jako úředník československé exilové vlády v Londýně, v srpnu 1945 se vrací do Prahy, kde je v roce 1946 byl povýšen na ministerského radu a poté jmenován zástupcem přednosty politické sekce Ministerstva zahraničních věcí. (Dejmek, 2013, s. 235).
[10] Klavírní výtah druhé verze baletu Špalíček, H 214 II, opět vytvořil tolik vychvalovaný český klavírista Karel Šolc a byla vydána v nakladatelství Orbis v Praze v roce 1951 (Halbreich, 2007, s. 218).
[11] Písmena přes sebe.
[12] Vzhledem k tomu, že se skladatel do Československa již nikdy nepodíval, pokračovaly korespondenční „trouble“ s Karlem Šebánkem až do Martinů smrti v roce 1959.
[13] Podpis rukou B. Martinů.
|