[1]Korespondence s Juliem Firtem (1897–1979) se nedochovala.
[2]Martinů opět upozorňuje na nutnost osobní návštěvy zástupce Melantrichu v USA, a to jak v záležitosti nákupu kopírovacích strojů, tak v záležitost nových smluv a zastoupení Melantrichu v zámoří.
[3]Vzhledem k plánovanému vydání klavírního výtahu opery Juliette, H 253, Martinů opakově doporučuje K. Šebánkovi kontaktování Georgese Neveuxe, jehož stejnojmenná divadelní hra byla Martinů podkladem pro libreto, a vypořádání případných autorských nároků a práv ze strany spisovatele. Martinů osobně píše Georgesi Neuveux 1. dubna 1947 a žádá ho o svolení k publikování díla (sig. v IBM Nev 1947-04-01).
[4]Skladatel také opakovaně žádá Šebánka o návrh na novou smlouvu mezi ním a Melantrichech, jejíž vyřízení se táhne již od konce druhé světové války.
[5]Charlotte Martinů přijela do Prahy 21. dubna 1947 a setrvala zde až d 30. května. Nejprve ji hostila kunsthistorička Anna Masaryková (1911–1996), později byla ubytována v pražském hotelu Esplanade (Mihule, 2017, s. 536).
[6]Koncert pro housle a orchestr č. 2, H 293, je dedikován M. Elmanovi a byl vydán v klavírním výtahu Karla Šolce v pražském Melantrichu v roce 1949 (Halbreich, 2007, s. 310).
[7]Nový špalíček, H 288, Písničky na jednu stránku, 294, a Písničky na dvě stránky, H 302, byly vydány jednotlivě nakladatelstvím Melantrich v Praze v roce 1948 (Halbreich, 2007, s. 481–483).
[8]Martinů žádá v různých dopisech nejenom Karla Šebánka, nýbrž také např. Karla Nováka, aby byli Chartotte Martinů ve všech směrech nápomocni během jejího pobytu v Praze.
[9]Již v předchozím dopise (CBM, PBM Kkš 936) Martinů upozorňuje Karla Šebánka na to, že neobdržel particell Polní mše, H 279, která ještě v roce 1947 vychází v nakladatelství Melantrich (Halbreich, 2007, s. 452).
[10]Klavírní výtah z opery Juliette, H 253, dělal český klavírista Karel Šolc (1893–1985).
[11]Z pozdější korepondence a návaznosti na Juliette d´Arányi vyplývá, že se jedná o Concertino pro klavír a orchestr, H 269, z roku 1938, které je vydáno Českým hudebním fondem až v roce 1956 (Halbreich, 2007, s. 297).
[12]Jiří Jirouš (1923–2005), český klavíriska, dirigent, houslista a hudební skladatel.
[13]Fotograf Josef Macháček a jeho žena Marie patřili během amerického pobytu mezi úzký okruh přátek B. Martinů.
[14]Martinů se mj. v zájmu provozování svých skadeb opakovaně snaží podnítit Karla Šebánka k nákupu moderní reprografické techniky, která by umožňovala rychlé a levné rozmnožování partitur i provozovacího materiálu.
[15]Jan Löwenbach (1880–1972) byl hudebním publicistou, kritikem, právníkem a přítelem B. Martinů.
[16]Podpis rukou B. Martinů.
|