[Řím] Leden 13. 57.[1]

Drazi:

odpovidám na váš dopis z 30. pros. a je mi velice divné že jste neměli ode mne dlouho žádné zprávy, psal jsem každý týden a tak asi dost věci jste se nedozvědeli. Děkuji za pozdravy od Marušky[2], poslal jsem ji přáni na vaši adresu a také za pozdravy Zdenky Podhajske[3], vždy rad slyšim něco od starých známých.

Ted mam novinku:

Nevim zdali byl Bureš[4] v Poličce ale já jsem si vše rozmyslil a poznal že neni dobře jiti proti světu i když je nesmyslný a že bude přece jenom lépe dáti lidem to na co se těši a zapomenouti na to co se mi nelibi. Čili v krátkosti tu Legendu z Bramborovych natí[5] pošlu domu, vždyt je to pro ten učel psáno. Tak jsem uz psal Burešovi aby to čekal a snad to brzo dojde. To vite že to take provedou v Poličce ale poprve asi ne[6], to vite, to je Praha a ty si to nene)chaji vzit z ruky, jako se Studankama.[7]

Zdali pak došlo k tomu provedeni v Poličce na Novy Rok? Z Prahy jsem dostal Studánky ale jenom jeden vytisk, je to pěkně vydané a i překlad je pěkný.[8] Ale po diskach ani památky, nevim kde to bloudi, ja myslim že to neposlali, protože i kdyby to zustalo na celnici tak bych dostal aviso a ostatně co sem jde na Akademii tak tam nezadržují. Podivné, podivné. Rád bych je sam už take uslyšel když se nam nepodařilo to chytit přes Radio. A zde jsou též na ně zvědavi. Vankovým[9] se bas-eň moc libi.

O těch Legende se musite domluvit s Buresěm který jiste bude chtit je provest doma take, bude to zpivat ten Kuhnuv sbor a je pry báječný. On asi take natočil Studanky tak budete vědet jak je zpivali a zdali lepe nez Brno, ale on měl asi na to dětský sbor, což vypadne vždy hezky.

Ted jinou novinku:

Přes tu mou bolavou ruku jsem napsal pro Pražské Učitele malé sbory. Venhoda[10] je vytrvalec a nenechá se odradit a poslal mi takovou privatni knihu s ilustracemi[11], nějaký pan z Vysočiny si to udělal i nakreslil pro sebe. A jsou to zbojnické písně, tak jsem si myslel, že by tam u nás trochu zbojnicke krve neškodilo, trochu oživit mysl a nebát se tolik a tak jsem jim to napsal.[12] Od Venhody bych neměl pokoj a ostatně se mi libi že se nepolekal a drzěl se až toho dosáhnul. Je to pět[13] zbojnických pisni pro mužský sbor jenom pro sbor, bez nastrojŭ. Tak budou miti co dělat.

Budu ovšem muset uspokojit take ty druhé v Brně ale až později.

Ruka mi neslouži hlavne pro psani ale je to unava nervu a nic se s tim nedá delat než si odpočnout a to nemohu dokud nedokončim tu operu[14], coz bude ted brzo ale stejně i pak si moc odpočnout nebudu moci. Dávám si na ni vécer teplé obklady.

Charlie[15] byla hodně nemocna a bylo to čim dále tím hořsi ale ted je už z toho doufame ven, ale musi pomalu začinat jíst, ale už je veselejší, mrzi ji že nemŭže chodit ven ale stejně počasi nestoji za moc, dnes dokonce jakoby byl padal snih Na kopcich je plno sněhu. Snad už se to brzo obrati.

Tak naše zpravy z nového roku js te už asi dostali, byli jsme doma.

O milošovi[16] nevim vubec nic, snad prý se už vrátil ale nic nepsal. Šeb[17], take nepsal jak to vypadá z jeho zájezdem ale ja myslim že to je teď na nějaky čas zase zaraženo a že zustane v Praze.

Psala mi take herbertka Masarykova[18], ona chodi hodně s Karlem[19] tak vzpominala na Juliettu[20]. Ja nevim co máte s temi Koledami, ty se už davno museli někde ztratit a nebo jsou ve Vieux Moulin, je mi to lito protože to byly všechny pisničky co zpívala maminka, posledně jsem se po nich koukal ale nenašel jsem je.[21]

Na Milosovi kritiky a nic nechtějte protože vam je stejně nepošle on by raději abyste mu vy vsěchno poslali, jak je daleko s knihou nevim.[22]

Pišete že se Ježisek vraci ale asi si to sám rozmyslel a odložil na pozdější dobu.

O Firkusnem[23] ani stopa ăckoliv uz musi byti v Evrope. Kdyby Sěb.[24] jel do Parize tak tu adresu te sochařky[25] dostane u Mihalovici[26] s kterým on se take zná.

O Divisovi[27] jsem vam psal ve dvou dopisech, ty jste nedostali. Vaš Bohouš

[1] Od října 1956 nastoupil BM na American Academy in Roma a zůstal tu po celý školní rok 1956/1957 jako „composer in residence“ – konzultant mladých amerických skladatelů stipendistů.

[2] Marie Pražanová (1897-1982), poličská občanka, přítelkyně a podporovatelka rodiny Martinů.

[3] Zdenka Podhajská (1901-1991), česká tanečnice a taneční pedagožka (Popelka 1996, s. 159).

[4] Miloslav Bureš (1909-1968), novinář, básník a prozaik z Poličky, autor textů kantát BM Otvírání studánek, H 354; Legenda z dýmu bramborové nati, H 360; Romance z Pampelišek, H 364 a Mikeš z hor, H 375.

[5] Kantátu Legenda z dýmu bramborové nati, H 360, BM komponoval mezi 5. a 14. 11. 1956 a věnoval ji Frances Ježkové (1900-1986) (Zouhar – edice). BM se původně rozhodl partituru skladby domů neposlat a vyjádřit takto nesouhlas s násilným potlačením povstání v Maďarsku a s tím, jakým způsobem tomu Československo napomohlo.

[6] Kantáta Legenda z dýmu bramborové nati, H 360, měla premiéru v rámci festivalu Pražské jaro 28. 5. 1957, zpíval Český pěvecký sbor a Kühnův dětský sbor, řídil Jan Kühn (Webový archiv Pražského jara, http://www.festival.cz/cz/archiv/4235).

[7] BM má na mysli úspěchy uvedení kantáty Otvírání studánek, H 354. Na Koncertě z díla B. Martinů, který uspořádal Svaz československých skladatelů v předvečer skladatelových 65. narozenin (7. 12. 1955) ve Velkém koncertním sále Svazu československých skladatelů v Praze, Na Příkopě 10 v předpremiéře zazněla kantáta Otvírání studánek, H 354 v nastudování Jana Kühna (1891-1958) s Kühnovým dětským sborem a Komorním sborem Českého pěveckého sboru (Zouhar 2008, s. 124, Zouhar – edice). Premiéra kantáty se uskutečnila 7. 1. 1956 v Tylově domě v Poličce v podání ženského sboru smíšeného sboru OPUS pod vedením Zdeňka Zouhara (1927-2011).

[8] Kantáta Otvírání studánek, H 354, byla vydána tiskem ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění ve spolupráci s pražským exportním nakladatelstvím Artia již v roce 1956 a to hned ve dvou verzích pro tuzemský trh a pro export (srov. se Zouhar – edice).

[9] Vladimír Vaněk (1895-1965), československý diplomat a spisovatel.

[10] Miroslav Venhoda (1915-1987), český hudební skladatel a dirigent.

[11] Florian, Metoděj. Zbojníci: Moravské a slovenské písně o zbojnících. Stará říše, 1952.

[12] Na jejím základě zkomponoval BM mezi 8. a 20. 1. 1957 cyklus deseti mužských sborů Zbojnické písně, H 361. První řada písní měla premiéru v Praze 11. 4. 1957, Pěvecké sdružení pražských učitelů řídil Miroslav Venhoda. Druhá řada písní pak měla premiéru v Brně 19. 10. 1957, Pěvecké sdružení moravských učitelů řídil Jan Šoupal (Halbreich 2007, s. 435).

[13] Cyklus sborů je rozdělen na dvě řady po pěti částech.

[14] Na první verzi opery Řecké pašije, H 372, pracoval BM od 20. 2. 1956 do 8. 1. 1957.

[15] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[16] Miloš Šafránek (1894-1982) blízký spolupracovník a přítel BM.

[17] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM.

[18] Herberta Masaryková (1915-1996) vnučka TGM, dcera Bohumily Slavíčkové Masarykové a Herberta Masaryka.

[19] Pravděpodobně Karel Novák, (1902-1968), houslista České filharmonie (bratra houslisty Stanislava Nováka), s nímž si BM dopisoval po Stáňově smrti.

[20] Opera Juliette, H 253.

[21] Pravděpodobně se jedná o scénické pásmo BM Koleda, H 112, z roku 1917, kombinující tradiční vánoční písně a zvyky, z něhož je známo pouze libreto (Mihule 2002, s. 65). BM byl M. Šafránkem opakovaně vyzýván k dohledání autografu (viz dopisy BM rodině do Poličky Kr 431, 445, 448, 483, 497, 502), k čemuž patrně nikdy nedošlo.

[22] Miloš Šafránek shromažďoval údaje pro katalog skladatelových skladeb a pro jeho biografii vydanou v roce 1961 (Šafránek, Miloš. Bohuslav Martinů – život a dílo. Praha: Státní hudební nakladatelství, 1961).

[23] Rudolf Firkušný (1912-1994), český klavírista a přítel BM.

[24] Karel Šebánek.

[25] Irina Codreanu (1897-1985), rumunská sochařka, autorka předválečné busty BM.

[26] Marcel Mihalovici (1898-1985), rumunský hudební skladatel působící v Paříži. Přítel BM.

[27] Alén Diviš (1900-1956), český malíř a ilustrátor, přítel BM.