[1] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.
[2] Z důvodu vleklých zdravotních potíží pobývala sestra BM často v nemocnici.
[3] Marie Pražanová (1897-1982), poličská občanka, přítelkyně a podporovatelka rodiny Martinů.
[4] BM a jeho manželka Charlotte Martinů (1894-1978)
[5] V dopise rodině do Poličky ze dne 14. 5. 1955 (PBM Kr 489) se BM zmiňuje o zaslání dvou fotografií: „Přikládám dvě foto z naší terasy.“ O programu opery zde zmínku nenajdeme.
[6] V dopisech BM rodině do Poličky můžeme od roku 1951 nacházet zmínky o vážných a stále se zhoršujících zdravotních potížích bratra Františka Martinů (1880-1958) se zrakem a sluchem. Časté byly jeho hospitalizace v pardubické nemocnici. Před smrtí František ohluchl i oslepl (Mihule 2002, s. 462).
[7] Již na podzim 1954 BM obdržel obdobný nevyžádaný balík z Prahy, tenkrát se jednalo o nově vydané orchestrální party serenád BM, které v roce 1949 vydalo nakladatelství Melantrich. Pravděpodobně šlo o Serenádu č. 1, H 217; Serenádu č. 2, H 216; Serenáda č. 3, H 218 a Divertimento (Serenádu č. 4), H 215 (viz PBM Kr 466 a 468). BM tyto zásilky nebyly k ničemu, navíc v případě druhého balíku se mu nepodařilo včas zjistit, co obsahuje, a celní úřad jej poslal zpět do Prahy (viz PBM Kr 492).
[8] Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění.
[9] Pro mužský pěvecký sbor z Haagu Die Haghe Sanghers BM zkomponoval v době od 20. do 25. 11. 1954 kantátu Hora tří světel, H 349. Poprvé byla provedena 3. 10. 1955 v Bernu (Halbreich 2007, s. 442). Již dříve tentýž sbor nastudoval a s oblibou uváděl kantátu BM Polní mše, H 279, pro baryton a mužský sbor. Prezidentem sboru byl Albert Prins.
[10] Rudolf Firkušný (1912-1994), český klavírista a přítel BM, žijící od roku 1948 v emigraci, se v Paříži setkal se svou matkou Karlou Firkušnou, rozenou Šindelářovou, která naopak zůstala po synově emigraci v Československu (Pohl, Richard. Rudolf Firkušný. Umělecký a osobnostní vývoj českého pianisty a skladatele do roku 1948. Disertační práce. Brno: JAMU, 2016).
[11] Frank Rybka (1895-1970), český skladatel, violoncellista a varhaník žijící v USA, přítel BM. S Frankem Rybkou s BM setkal v září 1955 v Paříži (viz dopis BM Rybkovi ze dne 22. 9. 1955 – signatura v IBM Ryb 1955-09-22).
[12] Symfonie č. 6 (Symfonické fantazie), H 343.
[13] BBC (British Broadcasting Corporation, do roku 1927 British Broadcasting Company) britská veřejnoprávní rozhlasová a televizní stanice založená roku 1922. Na provedení Symfonie č. 6 (Symfonické fantazie), H 343, na BBC dne 11. 6. 1955 upozorňuje BM již ve svém dopise rodině do Poličky ze dne 26. 4. 1955 (PBM Kr 487).
[14] V dopisech rodině do Poličky ze dne 13. 4. 1955 (PBM Kr 486) a 26. 4. 1955 (PBM Kr 487) BM informuje, že v Hunter College - veřejné vysoké škole v New Yorku na Manhattanu, součásti City University of New York, bude v květnu poprvé uvedena pastorální opera BM o jednom dějství podle povídky Lva Nikolajeviče Tolstého (1828-1910) Čím lidé žijí, H 336. Podle časového upřesnění BM v tomto dopise to bylo 20. 5. 1955.
[15] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM.
[16] BM již v té době shromažďoval hudební inspiraci pro svou budoucí operu Řecké pašije, H 372. V této záležitosti se obracel i na své spolupracovníky v Československu – Karka Šebánka a Miloše Šafránka (1894-1982).
[17] František Smetana (1914-2004), významný český violoncellista a hudební pedagog obdržel od BM Sonátu pro violoncello a klavír č. 3, H 340, k prvnímu provedení v Československu. K tomu došlo 20. 10. 1955 na koncertě v pražském Rudolfínu, na klavír hrál Jiří Hubička (1922-1995), (Hanousek 2014, s. 50, 137).
[18] V dopise F. Smetanovi z března 1955 (PBM Ko 1764) BM píše, že jakmile bude partitura Smetanovi doručena, má pořídit jednu kopii a tu odeslat Zdeňku Zouharovi (1927-2011).
[19] Koncert pro hoboj a malý orchestr, H 353. BM jej komponoval až v dubnu a dokončil 12. 5. 1955, věnoval jej vynikajícímu českému hobojistovi žijícímu v Austrálii Jiřímu Tancibudkovi (1921-2004), který si jej zahrál na premiéře v Sydney 8. 8. 1956 doprovázen Sydney Symphony Orchestra (Halbreich 2007, s. 319).
[20] Epos o Gilgamešovi, H 351, oratorium, na kterém začal BM pracovat 23. 12. 1954 a podle Halbreicha (2007, s. 454) je dokončil 16. 2. 1955. Sám BM v dopise rodině do Poličky ze dne 18. 2. 1955 (PBM Kr 481) však uvádí: „Dnes jsem dokončil Gilgameshe[…]“). Oratorium BM dedikoval Maje Sacherové (1896-1989), premiéra se uskutečnila v Basileji dne 23. 1. 1958 pod taktovkou Paula Sachera (Halbreich 2007, s. 454).
[21] Hora tří světel, H 349, kantáta na texty ze sbírek moravských lidových písní Františka Bartoše, z Matoušova evangelia a knihy H. V. Mortona Ve stopách mistrových (In the Steps of the Master. London, 1934). BM ji zkomponoval v době od 20. do 25. 11. 1954 pro mužský pěvecký sbor z Haagu Die Haghe Sanghers. Poprvé byla provedena za účasti autora 3. 10. 1955 v Bernu (Halbreich 2007, s. 442).
[22] 5. 10. 1955 odletěli manželé Martinů z Paříže do New Yorku (Mihule 2002, s. 593). BM začal vyučovat na Curtis Institute of Music ve Filadelfii. Dojíždění z New Yorku mu však působilo obtíže, proto na toto místo zanedlouho rezignoval (Mihule 2002, s. 487, 488).
[23] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.
[24] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.
[25] Georgette Bécourt (1903-1966), rozená Quennehen.
[26] František Martinů (1880-1958), bratr BM a Jindřiška Martinů, roz. Palečková (1882-1965), Františkova manželka.
|