[Nice] April 13. [19]55.

Drazí,

Tak už jsme zase po svátcích,[1] bylo krásně a doufám že i u Vás se slunce objevilo a roztálo sníh abyste mohli z domku. Byli jsme trochu zde v okolí, je to teď jako velká zahrada, stromy v květu, třešně a hrušky a všude plno květin. V pondělí jsme byli na pláži v Juan le Pins,[2] asi hodinu odsud, všude už je plno lidi, spousta touristů. Včera u nás byla ta moje žačka z N.Y. s maminkou, chtěla by zůstat v Nice. Dnes je zase krásně a klid, Chalie[3] se šla ráno koupat a já jsem dnes dokončil tu komposici na della Francesca,[4] tak zase jedna nová věc, teď bych si měl dat trochu pokoj a odpočinouti, ale ještě mám nějaké plány. Z Australie stále žádají o ten koncert pro oboe, je tam Čech z Filharmonie z Prahy.[5] V Londýně už začal ten cyklus ale nemůžeme to chytnout, mluví nám do toho Radio-Nica, škoda. Ale za to vysílala Paříž mnoho disků, to jsem Vám už psal.[6] Ta historie z Tolstoje je o tom ševci, ale nevím zdali to v Řeznu už hráli, teď to bude v N. Yorku v květnu poprve.[7] Tak jsem zvědav zdali se Nezval přihlásí na kachnu, ale myslím že se přihlásí, zase z novými fantasiemi, je to zkrátka básník, [8] řeknu mu že jste [se] na něho těšili on on mi řekne že teď určitě si k vám zajede ale nezajede.[9] Š.[10] mi sice psal že smlouva už byla podepsána a šla do Londýna, ale z Londýna nemám zprávy, tak to asi ještě někde nejde.[11] Nepsal Vám Miloš[12] zdali se pokusí najít ty ruské liturgické sbory?[13]

Karel dosud nepsal.[14] V Praze prý rozhodně chtějí provest ty Fantasie na Festivalu, [15] Š.[16] mi píše abych mu ihned poslal partituru ale já to nemohu dělat dokud to není tištěno vytištěno, jsouli teď už v kontaktu s Boosey & Hawkes, tedy mohou si to vyžádat v Londýně.[17] Napište mi co Vám odpověděli z Musea ohledně těch partitur co vzali z Filharmonie. Proč vzali Veselohru z repertoiru, nevíte?[18] Tak hleďte nabýti nových sil po té kruté zimě a doufejme že budete míti dost slunce abyste užili zahrady a vyšli z pokojů ven. Fanouš[19] bude mit zase práci na zahradě. My máme hodně květin, objednali jsme je z N.Y. semínka a už  kvetou, to Charlie se o to stará, je po květinách jako divá, tak je stále zalévá aby je slunce nespalilo. Munch asi bude hráti Fantasie v Paříži v květnu[20] tak bychom tam asi si zajeli to poslechnout. Firkušný zase přijede do Evropy[21] a asi též Rybka.[22] Serkin bude hráti tu novou Sonatu[23] na podzim, oni ti virtuosi jsou teď stále na cestách a tak nemají čas na studování, jenom o prázdninách. Sacherovi[24] jsou teď v Americe, dává v N.Y. koncert, velké oratorio od jednoho Švýcarského skladatele, vrací se až v květnu. Tak jsem zvědav na ty filmaře zdali se přihlásí.[25] Charlie napíše příště, koupila taková malá kamna na zahradu, na uhlí tak to teď dává dohromady bude dělat steak. Mnoho Vás všechny zdravíme a vzpomínáme.

Váš Bohouš.

[1] Velikonoční svátky.

[2] Juan-les-Pins, lázeňské město na pobřeží mezi Nice a Cannes.

[3] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[4] Fresky Piera della Francesca, H 352, pro velký orchestr komponoval BM v Nice od 20. 2. do 13. 4. 1955 a skladbu věnoval Rafaeli Kubelíkovi. Premiéra se odehrála v Salzburgu 26. 8. 1956, Vídeňskou filharmonii řídil právě R. Kubelík (Halbreich 2007, s. 262).

[5] Koncert pro hoboj a malý orchestr, H 353, komponoval BM ve druhé půli dubna a dokončil jej 12. 5. 1955. Je věnován vynikajícímu českému hobojistovi žijícímu v Austrálii Jiřímu Tancibudkovi (1921-2004), který si jej zahrál na premiéře v Sydney 8. 8. 1956 doprovázen Sydney Symphony Orchestra (Halbreich 2007, s. 319).

[6] Až v dopise domů do Poličky PBM Kr 487 ze dne 26. 4. 1955 BM uvádí: „Škoda že jste se nezmínili o Londýně, už je půl věcí pryč, my to zde nechytneme a tak jsem Vám ani nepsal. Hrali už I Symph. [Symfonie č. 1, H 289] a přednášku, Concertino pro klavír [Concertino pro klavír a orchestr, H 269], houslový koncert [ppod. Koncert pro housle, klavír a orchestr, H 342] Symf. II [Symfonie č. 2, H 295] je 27. t. m. to je zitra, 18. května je Symf. III. [Symfonie č. 3, H 299] 24. je Symf. IV. [Symfonie č. 4, H 305] 3 června je Symf. V. [Symfonie č. 5, H 310] a 11 června Symf 6. [Symfonie č. 6 (Symfonické fantazie), H 343] čili ty Fantasie. pak 4. a 14 června jsou komorní koncerty. Je to vše na BBC.“

[7] Čím lidé žijí, H 336, pastorální opera o jednom dějství podle povídky Lva Nikolajeviče Tolstého (1828-1910). V následujícím dopise rodině do Poličky ze dne 26. 4. 1955 BM upřesňuje: „Ta historie o ševci bude v květnu v Hunter College (Workshop.)“ Hunter College je veřejná vysoká škola v New Yorku na Manhattanu, součást City University of New York. Podle časového upřesnění v dopise BM rodině do Poličky ze dne 23. 5. 1955 (PBM Kr 490) to bylo v pátek 20. 5. 1955.

[8] S básníkem Vítězslavem Nezvalem (1900-1958) se BM setkal v posledním březnovém týdnu roku 1954 na filmovém festivalu v Cannes (25. 3. – 9. 4. 1954). Nezval, který od roku 1951 řídil filmový odbor na Ministerstvu informací a osvěty, zde vedl delegaci československých filmařů, jeho neoficiálním „stranickým“ posláním však bylo přesvědčit BM k návratu do vlasti (Mihule 2002, s. 462). Roku 1955 však V. Nezval do Cannes s československou delegací nedorazil (viz PBM Kr 488).

[9] V dopise rodině do Poličky ze dne 3. 6. 1954 (PBM Kr 458) a Karlu Šebánkovi ze dne 4. 6. 1954 (Kkš 997) se BM také zmiňuje o slibu V. Nezvala, který mu dal při jejich setkání v Cannes, a to že pojede navštívit sourozence BM do Poličky. Slib zůstal pravděpodobně nenaplněn.

[10] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM.

[11] BM má na mysli připravovanou smlouvu mezi nakladatelstvím Boosey & Hawkes London-New York a Státním nakladatelstvím krásné literatury, hudby a umění v Praze, která měla umožnit „[…] pohyb hudebnin přes železnou oponu, vydávání nových skladeb B. Martinů v Praze a zajistit vyplácení tantiém skladateli do zahraničí.“ (Zouhar 2008, s. 64). Podle Zouhara (2016, s. XXXV) k jisté dohodě mezi oběma vydavatelstvími došlo.

[12] Miloš Šafránek (1894-1982) blízký spolupracovník a přítel BM.

[13] BM již v té době shromažďoval hudební inspiraci pro svou budoucí operu Řecké pašije, H 372.

[14] Pravděpodobně Karel Novák, (1902-1968), český houslista (bratr houslisty a věrného přítele BM Stanislava Nováka), s nímž si BM dopisoval po „Stáňově“ smrti.

[15]  Na festivalu Pražské jaro zazněly v roce 1955 tři skladby BM. Na prvním koncertě konaném v neděli 29. 5. 1955 v 10:30 ve Smetanově síni Obecního domu v Praze uvedl Symfonický orchestr pražského rozhlasu pod taktovkou Václava Neumanna (1920-1995) Koncert pro violoncello a orchestr č. 1, H 196 II, - pravděpodobně 2. verzi z roku 1939, na violoncello hrál Miloš Sádlo (1912-2003) a Sinfoniettu giacosu, H 282, na klavír hrál Stanislav Knor (1929-1984). Na druhém koncertě dne 1. 6. 1955 ve 20:00 hodin opět ve Smetanově síni Obecního domu v Praze zazněla Symfonie č. 4, H 305, v podání Symfonického orchestru hlavního města Prahy, provedení řídil polský dirigent Bohdan Wodiczko (1911-1985) (http://www.festival.cz/cz/archiv/4131, cit. dne 20. 5. 2016).

[16] Karel Šebánek.

[17] Příprava nakladatelské smlouvy – viz výše.

[18] Podle Šafránka (1979, s. 418) byla v letech 1950-1955 v tehdejším československu uváděna Veselohra na mostě, H 247, pouze v Divadle J. K. Tyla v Plzni – premiéra 23. 9. 1950. Je však možné, že se ještě jedná o reakci BM na plánované vysílání na rozhlasové stanici Praha, které zmiňuje ve svém dopise rodině do Poličky ze dne 25. 2. 1955 (PBM Kr 482): „Prahu zde nechytneme s naším aparatem tak jsme Veselohru neslyšeli.“

[19] František Martinů (1880-1958), bratr BM.

[20] Symfonii č. 6 (Symfonické fantazie), H 343, dokončil BM v Paříži 26. 5. 1953, premiéru měla 7. 1. 1955 v Bostonu, Boston Symphony Orchestra řídil Charles Munch (1891-1968), (Halbreich 2007, s. 243). Podle webového archivu Boston Symphony Orchestra (http://archives.bso.org/ cit. 17. 8. 2017) skladba zazněla poprvé již 5. 1. 1955 na veřejné generálce. Z koncertu v Paříži v květnu 1955 nakonec sešlo (viz PBM Kr 489), Halbreich (2007, s. 243) datuje první provedení v Paříži až v září 1956.

[21] Rudolf Firkušný (1912-1994), český klavírista a přítel BM. O jeho návštěvě Evropy (i BM) referuje BM v dopisech rodině do Poličky PBM Kr 488 (2. 5. 1955), PBM Kr 490 (23. 5. 1955) a PBM Kr 491 (3. 6. 1955).

[22] Frank Rybka (1895-1970), český skladatel, violoncellista a varhaník žijící v USA, přítel BM. Jeho návštěvu Evropy v roce 1955 potvrzuje BM ve svém dopise rodině do Poličky ze dne 12. 7. 1955 (PBM Kr 497). Oba přátelé se však setkali až v září 1955 v Paříži (viz dopis BM Rybkovi ze dne 22. 9. 1955 – signatura v IBM Ryb 1955-09-22).

[23] Sonátu pro klavír, H 350, komponoval BM v době od 26. 11. do 17. 12. 1954 pro klavírního virtuóza Rudolfa Serkina (nar. 1903 v Chebu, zemřel 1991). Podle Halbreicha (2007, s. 422) se premiéra této skladby uskutečnila v Brně dne 3. 12. 1957 s Eliškou Novákovou (1928) a Serkinovi náleží až provedení následujícího dne v New Yorku, tedy 4. 12. 1957.

[24] Paul Sacher (1906-1999), švýcarský dirigent, mecenáš a přítel BM se svou manželkou Majou Sacher (1896-1989).

[25] BM má na mysli československé delegáty na filmovém festivalu v Cannes 1955, mezi nimiž BM marně očekával příjezd Vítězslava Nezvala.