| Diplomatický přepis dopisu | [Nice] March. 8. [19]55.
Drazí:
Ta „Hora Tří světel“ je pro Holansko, budou to zpívat poprve v Bernu v říjnu.[1] Tak to máme vyřízeno. Ten Komensky se mi zatím nehodil.[2] Kartáč jdeme koupit dnes a hned ho pošleme, ať má Věra d radost, doufám že to je to co chce.[3] Smlouvu s Filadeplfií jsem podepsal, bude mi to dělat reklamu je to nejlepší konservatoř ve Státech, jistě budu míti dobré žáky.[4] A teď, překvapení. Dostal jsem nabídku jíti do Říma na Americkou Akademii hudby, dobře placené s bytem ale bohužel na říjen, listopad a prosinec, a to jsem už v N.Y., škoda, ale nedá se nic dělat, na dvou místech nemohu býti současně, musel jsem to odmítnout, možná na příští rok.[5] Pyšním se s rosetou[6] ale poněvadž je stále zima, tak musím nosit přes to svrchník, je zima, tak to stejně není vidět, je to smůla. Včera tu dokonce padal sníh a ráno jsme na nule. S tou operou v krojích je to komplikované, nemám libreto[7] a pak musím s operama počkat až se ohrají ty staré, to bych si dělal sám sobě konkurenci. Myslel jsem pro Kubelíka něco orchestrálního; on stále je na cestách tak by to hrál všude.[8] Z Brna nemám zprávy.[9] Z Prahy mi psali Klub Skladatelů,[10] moc se jim líbil můj článek o Dvořákovi, poslali mi medaili Dvořáka k výročí a článek ve Sborníku,[11] psal jsem aby to poslali Vám abyste si to mohli přečíst. Z toho „Valašska“ mi také děkuji za článek, považují jej
za velmi hodnotný a také jej otisknou,[12] tak to vypadá jako by bylo vše při starém, je vidět že si mne všude váží i doma, ačkoliv je nám to málo platné, když se nemohu vrátit. Smlouva s B+H. zase leží na ministerstvu a tak si tam zase asi poleží, jsou to . . jak si myslím,[13] nevidí trochu do předu, jednoho dne budou muset za provedení platit, jako s Dvořákem[14] a teď by to dostali zadarmo. Jak je vidět svět se točí ale jak říkají Francouzi: „Plus ca change plus c´es la même chose“ Přelož to do správné češtiny.[15] Ale to už my tu nebudeme tak co se o to starat.! Mme Sacher měla velkou radost z věnování,[16] Paul stále cestuje a diriguje, hrál moje Concerto grosso[17] v Luzernu a v Neuchatel, jedou do N.Y. O té Kanadě nevím, ale Koleda[18] leží v bedně ve Vieux Moulin[19] a tak to má nějaké staré zprávy, asi nazývá Koledou ty moje malé sbory; s náboženskými texty, co jsem poslal do Brna vytiŝtěné.[20] Na foto s dlouhým nosem si nevzpomínám ale nejsem udiven, protože mám nos dost dlouhý a zvláště když mám vztek nebo jsem mrzutý. Je to asi stará fotografie, což jen dokazuje že jsem měl mohutný nos už dříve. a už se ho asi nezbavím. Tak teď to vŝechno víte. Charlie[21] napíŝe příště, dělá balíčky a mnoho Vás zdraví.
A já také. Děkuju za Gilgameshe.[22]
Váš Bohouš
Napsal jsem jen malou cenu na balíček., posílám dnes.
neberte od Věry nic, je to dárek.
|
| Věcné poznámky k DP | [1] Hora tří světel, H 349, kantáta na texty ze sbírek moravských lidových písní Františka Bartoše, z Matoušova evangelia a knihy H. V. Mortona Ve stopách mistrových (In the Steps of the Master. London, 1934). BM ji zkomponoval v době od 20. do 25. 11. 1954 pro mužský pěvecký sbor z Haagu Die Haghe Sanghers. Poprvé byla provedena 3. 10. 1955 v Bernu (Halbreich 2007, s. 442).
[2] V dopise rodině do Poličky ze dne 3. 10. 1954 (PBM Kr 464) BM přes své příbuzné žádal Miloše Šafránka (1894-1982) o pomoc při hledání vhodného námětu pro libreto své příští opery s odkazem na jeho knihu - Comenius, J. A. – Šafránek, M. – Morison, W. A. The angel of peace. New York: Pantheon Books, 1944. Miloš Šafránek mu posílá (viz PBM Kr 469) „báseň“ Stvoření z Kancionálu Jana Amose Komenského (1592-1670) - Kancionál. To jest Kniha Žalmů a Písní duchovních k chvále Boží a spasitedlnému Věřících vzdělání i dávno prvé i v nově teď jazykem Českým složených a nyní spolu vydaných, Amsterdam: Kristof Kunrád, 1659 (Šafránek 1961, s. 316).
[3] Věře Pražanová, dceři Marie Pražanové (1897-1982), manželé Martinů v Nice koupili a v balíčku poslali kartáč/hřeben na vlasy (PBM Kr 480, 482- 485, 492).
[4] BM dostal nabídku vyučovat na Curtis Institute of Music ve Filadelfii. Na podzim roku 1955, po svém návratu do USA, zde krátce také působil. Dojíždění z New Yorku mu však působilo obtíže, proto na toto místo zanedlouho rezignoval (Mihule 2002, s. 487, 488).
[5] Svou nabídku American Academy in Roma zopakovala. BM tu působil ve školním roce 1956/1957 (Mihule 2002, s. 593).
[6] Roseta je symbolem členství v The Nationale Institute of Arts and Letters (Národní institut pro umění a písemnictví) – založen v roce 1898, jeho členy tvoří 250 výjimečných osobností (rodilých či naturalizovaných Američanů) v oblasti umění, hudby a literatury. BM byl členem Institutu zvolen v roce 1955 (PBM Kr 481; Mihule 2002, s. 487).
[7] Podle Šafránka byla BM k vytvoření opery nabídnuta Maryša – divadelní hra Aloise (1861-1925) a Viléma (1963-1912) Mrštíkových z roku 1894 (Šafránek 1961, s. 575; PBM Kr 467).
[8] Rafael Kubelík (1914-1996), český dirigent světového věhlasu. Fresky Piera della Francesca, H 352, pro velký orchestr komponoval BM v Nice od 20. 2. do 13. 4. 1955 a skladbu skutečně věnoval R. Kubelíkovi. Premiéra se odehrála v Salzburgu 26. 8. 1956 – Vídeňskou filharmonii řídil právě Rafael Kubelík (Halbreich 2007, s. 262).
[9] 25. 2 1955 se v Brně uskutečnil 3. večer z děl BM, na němž zazněly tyto skladby: Impromptu, H 166, Sonatina pro housle a klavír, H 262, Serenáda č. 2 pro dvoje housle a violu, H 216, Esquisses de danses, H 220, Nový Špalíček, H 288, píseň Chudá děvčica z cyklu Tři zpěvy pro ženský sbor, H 338, píseň Narození Páně z cyklu Tři písně posvátné, H 339, a písně Klobouk novej, Nade dvorem, Poledněz cyklu Petrklíč, H 348 (archiv Z. Zouhara).
[10] Svaz československých skladatelů (Martinů, B. Domov, hudba a svět. Hudba v zrcadle doby, Sv. 3. Praha: SHV, 1966, s. 553).
[11] Článek BM O Dvořákovi byl publikován v Hudebních rozhledech VII, roč. 1954, č. 7, s. 267 (Martinů, B. Domov, hudba a svět. Hudba v zrcadle doby, Sv. 3. Praha: SHV, 1966, s. 551-553).
[12] Hudební publicista Jaroslav Procházka (1918-1992) prostřednictvím sestry BM Marie Martinů (1882-1959) zaslal skladateli do Nice dotazník na téma moravský folklor. Odpověď měla být jako součást větší ankety publikována ve sborníku Naše Valašsko. BM vyplněný dotazník odeslal přímo J. Procházkovi dne 8. 1. 1955 (signatura dopisu v IBM: Pro1955-01.08). Aniž by byl text ve slibovaném sborníku kdy publikován, Procházka jej bez vědomí BM a v pozměněném kontextu použil v tištěném programu koncertu, který Svaz československých skladatelů uspořádal v Praze v předvečer skladatelových narozenin (7. 12. 1955). Podruhé byl tento text publikován (tentokrát naopak bez svolení J. Procházky) Milošem Šafránkem pod názvem O Janáčkovi v publikaci Bohuslav Martinů: Domov, hudba a svět. Praha 1966, s. 354-355 (Zouhar 2013, s. 191-199; Procházka 1979, s. 69).
[13] BM má na mysli připravovanou smlouvu mezi nakladatelstvím Boosey & Hawkes London-New York a Státním nakladatelstvím krásné literatury, hudby a umění v Praze, která měla umožnit „[…] pohyb hudebnin přes železnou oponu, vydávání nových skladeb B. Martinů v Praze a zajistit vyplácení tantiém skladateli do zahraničí.“ (Zouhar 2008, s. 64). Podle Zouhara (2016, s. XXXV) k jisté dohodě mezi oběma vydavatelstvími došlo.
[14] Antonín Dvořák (1841-1904), český hudební skladatel.
[15] Plus ça change, plus c'est la même chose (fr.) – překlad: Čím více se věci mění, tím více zůstávají stejné.
Epos o Gilgamešovi, H 351, oratorium, na kterém začal pracovat 23. 12. 1954 a podle Halbreicha (2007, s. 454) je dokončil 16. 2. 1955. Sám BM v dopise rodině do Poličky ze dne 18. 2. 1955 (PBM Kr 481) však uvádí: „Dnes jsem dokončil Gilgameshe[…]“). Oratorium BM dedikoval Maje Sacherové (1896-1989), premiéra se uskutečnila v Basileji dne 23. 1. 1958 pod taktovkou Paula Sachera (Halbreich 2007, s. 454).
[17] Concerto grosso, H 263.
[18] Pravděpodobně se jedná o scénické pásmo BM Koleda, H 112, z roku 1917, kombinující tradiční vánoční písně a zvyky, z něhož je známo pouze libreto (Mihule 2002, s. 65). BM byl M. Šafránkem opakovaně vyzýván k dohledání autografu (viz dopisy BM rodině do Poličky PBM Kr 431, 445, 448, 483, 497, 502), k čemuž patrně nikdy nedošlo.
[19] Vieux Moulin, vesnice nedaleko Paříže, kde až do své smrti v roce 1948 žila Amicie Quennehen (1866-1948), matka Charlotte Martinů (1894-1978). Charlotte zde v roce 1952 pronajala byt v domku, který patřil její tetě Angèle Quennehen (PBM Kr 445, Martinů, Ch. 2003, s. 142). Zde měli manželé Martinů v bednách uloženo vše, co si při svém odchodu z Paříže v roce 1940 nemohli vzíti s sebou (viz dopisy BM rodině do Poličky PBM Kr 336, 431, 445, 448, 483, 497, 502).
[20] Podle dopisu Zdeňka Zouhara Marii Martinů (1882-1959) ze dne 16. 11. 1955 (uloženo v archivu Z. Zouhara) lze předpokládat, že má BM na mysli Tři písně posvátné (Tři legendy), H 339, pro ženský sbor a housle, které zazněly v premiéře 7. 1. 1956 v Poličce. Ženská část pěveckého sboru OPUS je přednesla právě za řízení sbormistra Z. Zouhara. Vydány byly již vroce 1953 u Boosey & Hawkes London-New York (Halbreich 2007, s. 438).
[21] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.
[22] Epos o Gilgamešovi, H 351. BM patrně žádal své sourozence v Poličce o zaslání českého překladu eposu. V roce 1955 existoval v českém překladu pouze text Ferdinanda Stiebitze (1894-1961) vytvořený z německých překladů (Stiebitz, Ferdinand. Gilgameš: Starobabylonský epos. Brno: Jan V. Pojer, 1944). Tuto knihu BM zaslal Zdeněk Zouhar v lednu 1955 (Zouhar 2008, s. 104). Sourozencům BM se podařilo skladateli zajistit a poslat pravděpodobně rukopis překladu Eposu o Gilgamešovi od Lubora Matouše (1908-1984), který vyšel až o tři roky později (Epos o Gilgamešovi. Praha:SNKLHU, 1958). Viz http://www.libri.cz/databaze/orient/search.php?name=Matou%B9+L (1. 6. 2016). Dopis s poděkováním prof. L. Matoušovi BM přiložil k dopisu rodině do Poličky z 16. 7. 1955 (PBM Kr 498) „[…] posílám pár řádek pro prof. Matouše tak mu to nějak předejte[…]“.
|