Základní informace
Titul CZTři písně posvátné (Tři legendy)
Podtitul CZpro ženský sbor a housle
Titul ENThree Sacred Songs (Three Legends)
Podtitul ENfor female choir and violin
Titul DEDrei geistliche Lieder (Drei Legenden)
Podtitul DEfür Frauenchor und Violine
Titul FR
Podtitul FR
KategorieVokální hudba
PodkategorieSbor s nástrojovým doprovodem
Halbreichovo číslo a přípona339
Části (věty)1. Narození Páně; 2. Nanebevstoupení Páně; 3. Cesta k ráji
Durata11'
Nástrojové obsazeníVl SSSSAA
Sólový hlas
Obsazení vokálních rolí
Dedikant
Diplomatický přepis věnování
Poznámka k věnování
Původ
Místo kompoziceNew York
Rok dokončení1952
Započetí kompozice1952
Dokončení kompozice1952
Poslední úprava
Premiéra
Interpret Zdeněk Zouhar (dir./cond.)
Zouhar, Zdeněk
Datum premiéry07.01.1956
Místo premiéryPolička
Ansámbl ženský sbor Opus (female choir Opus)
Uložení autografu
InstituceCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Místo uloženíPolička
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Poznámka k rukopisuV Centru Bohuslava Martinů v Poličce pod signaturou PBM Ab 93 uložen pouze rukopis 1. písně "Narození páně" a písně "Panenka Maria, po světě chodila", H 339 A.
Vydání
Místo vydáníNew York
VydavatelBoosey & Hawkes
Rok vydání1953
CopyrightBoosey & Hawkes, London-New York
Poznámka
PoznámkaText z české lidové poezie, anglický překlad Nancy Bush. *** Vydáno pod názvem "Three Sacred Songs on Czech Popular Rhymes" (B&H, 1953). *** Na první straně autografu písně "Narození páně" uveden název: "Tři písně posvátné. | [Tři písně] o Marii."
Informace

Všechny sborové skladby Bohuslava Martinů (1890-1939) mají bez výjimky jedi­ný společný zdroj inspirace: českou a moravskou lidovou poezii, obsaženou v Erbe­nových Prostonárodních Českých písních a říkadlech a v Sušilově sbírce moravských lidových písní. Obě tato základní díla, nezbytná pro poznání našeho foklorního bohatství, se skladatelem putovala světem: z Čech do Francie, odtud do Ameriky a zpět do Evropy. Byla mu jakýmsi pramenem jistoty, neboť posilovala jeho pocit sounáležitosti s prostředím, odkud vyšel.

Lidové inspirace nezasahují jen do tohoto skromného oddílu tvorby Martinů: pronikají i do velkých děl koncertních a jevištních (Špalíček, Kytice, Divadlo za branou) a zpětně se odrážejí i v dílech symfonických a komorních. A ještě další rys je jim společný: nemají povahu monumentálních okázalých projevů, nýbrž jsou intimním, niterným sdělením ryze komorního rázu. Někdy postačí jen několik hlasů, aby vyzněly v celé své poetické kráse. Všechny tyto sborové skladby - a s nimi ovšem i jiné vokální kompozice na lidovou poezii - vytvářejí v díle Bohuslava Martinů jakýsi spodní, méně viditelný, nicméně nesmírně závažný proud, který je ve své celistvosti znám jen zasvěcenější vrstvě posluchačů a interpretů.

Silnější a soustavnější zájem o lidovou tematiku projevuje Martinů v třicátých letech. Skladatelův styl se dotykem s uměleckou Paříží vyhraňuje a dostává stále ostřejší rysy. Právě příklonem k české a moravské lidové poezii uniká autor nebezpečí, že splyne s kosmopolitním prostředím. Čtyři písně o Marii (1934) pro smíšený sbor jsou (spolu s o něco staršími Českými říkadly a Špalíčkem) na samém začátku tohoto dlouhodobého procesu oplodňování Martinů tvorby lidovou tematikou. Důvěrný, ryze osobní smysl měla pro Martinů kompozice Českých madrigalů (1939), které vznikaly v kritické době osudů Československa. Autor jako by ani s provedením tohoto cyklu nepočítal (skutečné, premiéra se uskutečnila až po válce doma). Spojením madrigalového polyfonního stylu s lidovou poetikou dosáhl Martinů zcela nové umělecké kvality, která dosud neměla v české tvorbě obdoby. Je to způsob nového přístupu k lidové látce, jehož základním znakem je jednoduchost skladebné faktury a rytmicky zvýrazněné tlumočení textu.

V podobném stylu pokračuje Martinů i v dalších cyklech: v Pěti českých madrigalech (1948), komponovaných opět ve vzrušeném životním úseku, v němž se rozhodovalo o jeho návratu do vlasti, ve Třech legendách (1952), které jsou jakýmsi protějškem písní o Marii a v nichž výrazová křehkost ženských hlasů je ještě umocněna houslovým doprovodem, a konečně i ve Čtyřech madrigalech (1959), které vznikly ve Švýcarsku v posledním roce skladatelova života, neboť i tehdy měl Martinů na mysli domov a své blízké (věnováno „Marušce Pražanova z Poličky"). Všechny tyto sborové cykly měly premiéru na České půdě: jinak to snad ani nemohlo být, neboť právě jen český posluchač dovede vychutnat půvab jejich hudební i slovní poezie.

 

Karel Mlejnek

Sleeve-note z CD Bohuslav Martinů: Sborová tvorba, © Supraphon 1996, 3101-2 232

 

Prameny

« předchozí
ID 261 (záznam 1 / 0)
další »