[Nice] Feb.[ruary] 18. [19]55.      

Drazí:

Dnes jsem dokončil Gilgameshe[1] a tak mám trochu času k dopisování, jistě vám přijde vhod několik novinek. Pí. Ježkova[2] mi psala že má kritiku z N.Y. listů[3] ale že myslí že by nedošla,[4] asi to vzali za protest dělat propagandu, psal jsem ji aby mi to poslala a nějak vám to popíšu, ono to vlastně nemá význam. Dostal jsem jmenovací diplom z té Nationale Institute umění[5] a k tomu i dekoraci, pěknou rosetu, tak to nosím teď na kabátě vypadá to jako Legion d´Honneur,[6] tak se pyšním. Jenomže to musím přikrýt svrchníkem protože je tu znova zima, a větší než kdy předtím, tak to není vidět, je to smůla. Tak Karneval[7] je také trochu zmrzlý, ač je tu zase po ulicích hodně zvířecích hlav a hlavně dětem zima nevadí. Včera měla býti ta válka květin, to je vždy moc krásné, řada vozů ozdobených až do kol květinami a krásné dámy v nich, ale museli to odložit k vůli dešti. Tak to taky dobře nefunguje to počasí, škoda, zde když není slunce tak je to smutné. To místo ve Philadeplhii jsem přijal.[8] Myslím že přijmou moje podmínky a tak zase budu jezdit jako do Princetonu.[9] Je to známý ústav a jsou tam nejlepší profesoři tak už jen pro to jmeno to stojí za to a je to dobře placené, myslím že tam budou i dobří žáci. Jedna moje žačka z Mannesu[10] chce přijet do Evropy pokračovat u mne na kompozici. Píše Š. přítel[11] že smlouva už je hotova, tak jsem zvědav co z toho zase vyleze.[12] Tak jsem teď bez zaměstnání a musím dohonit spoustu korrespondence, která se mi zde nahromadila a začnu se starat aby se nahrálo více věcí na desky gramofonu. Posloucháme Radio

 skoro každý týden se hraje několik kompozic. Slyšeli jsme z Bruxellu houslový koncert a v Turině Čellový koncert. V Copenhagu něco hráli ale to jsme nechytli. Také v Cologne, Köln a v Londýně.[13] Musí býti mnoho provedení protože moje autorské honoráře ukazují pěknou aktivitu.[14] Mám takový nápad něco napsat pro Kubelíka,[15] on mne však hraje a jezdí stále po světě. Teď dostal krásné místo v Londýně v opeře.[16] Milošovi jsem odpověděl na otázky, tak může tu knihu doplnit a vydat.[17] Náš přítel[18] ho ovšem nemá rád, nevím proč a vše co M. dělá je špatné podle něho. Tak to mám na nějaký čas vyřízeno s otázkami, já myslím že M. měl trochu obavy že jsem napsal tu Sonatu[19] pro Firkušného[20] a to víte to je stará konkurence se Germaine.[21] Ten Gilgamesh je věnován Maja Sacher[22] a psal mi jak se těší na partituru. Nechám teď udělat kopii, je to velká kniha, trvá to celou hodinu. Byla to těžká práce a hodně unavující. Ve Frankfurtě budou hráti Gogola[23] a v Římě toho Tolstoje,[24] ale o Juliettě ve Wisbadenu nemám zprávy,[25] asi stále čekají na tu smlouvu s B + M.,[26] protože s Prahou asi nechtějí vyjednávati. Co je nového s Talichem,[27] zde kolují zase podivné zprávy. Karel N.[28] dosud nepsal a Honzík[29] píše a snaží se vždy nalezti co potřebuji. S těma tancema je mi to divné protože já o orchestraci nic nevím.[30] Charlotte[31] je smutná protože ji mrznou květiny na terase. Teď už se snad počasí změní, už je čas, tady se ani nepamatují kdy bylo tak ošklivé počasí, stále mraky zakrývají slunce. Tak jsem Vám to vŝe popsal a oba vás[32] se Charlie mnoho zdravíme.

Váš Bohouš

[1] Epos o Gilgamešovi, H 351, oratorium, na kterém začal pracovat 23. 12. 1954 a podle Halbreicha (2007, s. 454) je dokončil 16. 2. 1955. Sám BM v dopise rodině do Poličky ze dne 18. 2. 1955 (PBM Kr 481) však uvádí: „Dnes jsem dokončil Gilgameshe[…]“). Oratorium BM dedikoval Maje Sacherové (1896-1989), premiéra se uskutečnila v Basileji dne 23. 1. 1958 pod taktovkou Paula Sachera (Halbreich 2007, s. 454).

[2] Frances Ježková (1900-1986), vdova po českém hudebním skladateli, dirigentu a klavíristovi Jaroslavu Ježkovi (1906-1942), „[…] jež se stala Bohuslavu Martinů dobrou kamarádkou. Dedikoval jí komorní kantátu Legenda z dýmu bramborové nati 1956).“ (Popelka 1996, s. 132.)

[3] 7. 1. 1955 měla v Bostnonu premiéru Symfonie č. 6 (Symfonické fantazie), H 343, Boston Symphony Orchestra řídil Charles Munch (1891-1968). O týden později měla zaznít v New Yorku (PBM Kr 476). V dopise rodině do Poličky ze dne 26. 12. 1954 (PBM Kr 475) BM uvádí: „V Bostonu hrají poprve moje Symfonické fantasie, 7 a 8 ledna, co jsem napsal v loni pro Charles Munch, […]. Hraje to pak v New Yorku 13. a 14. ledna.“ Podle webového archivu Boston Symphony Orchestra (http://archives.bso.org/ cit. 17. 8. 2017) skladba zazněla 5., 7. a 8. 1. 1955 v Bostonu, 10. 1. 1955 v Hartfordu, 11. 1. 1955 v New Londonu, 12. a 15. 1. 1955 v New Yorku, 13. 1. 1955 ve Washingtonu. Nadšené kritiky z amerických novin BM posílal svým příbuzným do Poličky (PBM Kr 478, 479). Šafránek (1961, s. 294) se zmiňuje o dvou recenzích (New York Times 13. a 16. 1. 1955) na dvě newyorská provedení.

[4] BM naráží na cenzuru v komunistickém Československu, které byla jeho korespondence i korespondence ostatních „emigrantů“ zcela jistě podrobena.

[5] The Nationale Institute of Arts and Letters (Národní institut pro umění a písemnictví) – založen v roce 1898, jeho členy tvoří 250 výjimečných osobností (rodilých či naturalizovaných Američanů) v oblasti umění, hudby a literatury. BM byl členem Institutu zvolen v roce 1955 (Mihule 2002, s. 487).

[6] Ordre national de la Légion d'honneur (fr.), v překladu Řád čestné legie, nejvyšší francouzské státní vyznamenání.

[7] Masopustní průvody v Nice ve svých vzpomínkách popisuje Charlotte Martinů (1978, s. 97).

[8] BM dostal nabídku vyučovat na Curtis Institute of Music ve Filadelfii. Na podzim roku 1955, po svém návratu do USA, zde krátce také působil. Dojíždění z New Yorku mu však působilo obtíže, proto na toto místo zanedlouho rezignoval (Mihule 2002, s. 487, 488).

[9] Na univerzitě v Princetonu působil BM v letech 1948-1951.

[10] V Mannes College The New School for Music vyučoval BM skladbu.

[11] Z důvodu obavy z možné perzekuce BM ještě v této době často ve svých dopisech do Československa neuvádí jména zmiňovaných osob. Za označením „náš přítel, Š přítel“ byl ukryt Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM.

[12] BM má na mysli připravovanou smlouvu mezi nakladatelstvím Boosey & Hawkes London-New York a Státním nakladatelstvím krásné literatury, hudby a umění v Praze, která měla umožnit „[…] pohyb hudebnin přes železnou oponu, vydávání nových skladeb B. Martinů v Praze a zajistit vyplácení tantiém skladateli do zahraničí.“ (Zouhar 2008, s. 64). Podle Zouhara (2016, s. XXXV) k jisté dohodě mezi oběma vydavatelstvími došlo.

[13] V dopise domů do Poličky PBM Kr 487 ze dne 26. 4. 1955 BM uvádí: „Škoda že jste se nezmínili o Londýně, už je půl věcí pryč, my to zde nechytneme a tak jsem Vám ani nepsal. Hrali už I Symph. [Symfonie č. 1, H 289]a přednášku, Concertino pro klavír [Concertino pro klavír a orchestr, H 269], houslový koncert [ppod. Koncert pro housle, klavír a orchestr, H 342] Symf. II [Symfonie č. 2], H 295 je 27. t. m. to je zitra, 18. května je Symf. III. [Symfonie č. 3, H 299] 24. je Symf. IV. [Symfonie č. 4, H 305] 3 června je Symf. V. [Symfonie č. 5, H 310] a 11 června Symf 6. [Symfonie č. 6 (Symfonické fantazie), H 343] čili ty Fantasie. pak 4. a 14 června jsou komorní koncerty. Je to vše na BBC.“

[14] V roce 1952 BM vystoupil z OSA (Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním – založen v roce 1919) a zastupovat se nechal ASCAP (American Society of Composers, Authors and Publishers). (PBM Kr 433, Popelka 1996, s. 108-109.)

[15] Rafael Kubelík (1914-1996), český dirigent světového věhlasu. Fresky Piera della Francesca, H 352, pro velký orchestr komponoval BM v Nice od 20. 2. do 13. 4. 1955 a skladbu skutečně věnoval R. Kubelíkovi. Premiéra se odehrála v Salzburgu 26. 8. 1956 – Vídeňskou filharmonii řídil právě Rafael Kubelík (Halbreich 2007, s. 262).

[16] V letech 1955-1958 působil Rafaek Kubelík jako umělecký ředitel a dirigent Royal Opera House v Londýně.

[17] Miloš Šafránek (1894-1982), s nímž BM v letech 1948-1955 udržoval pouze zprostředkovaný kontakt skrze své příbuzné v Poličce (poslední dopis Šafránkovi adresovaný do Poličky je datován 14. 2. 1955 – viz PBM Kmš 821), shromažďoval údaje pro jeho biografii vydanou v roce 1961 (Šafránek, Miloš. Bohuslav Martinů – život a dílo. Praha: Státní hudební nakladatelství, 1961).

[18] Karel Šebánek, viz výše.

[19] Sonátu pro klavír, H 350, komponoval BM v Nice od 26. 11. 1954 do 17. 12. 1954 pro Rudolfa Serkina (1903-1991), klavírního virtuóza narozeného v Chebu. Jemu i skladbu dedikoval (Halbreich 2007, s 422).

[20] Rudolf Firkušný (1912-1994), český klavírista a přítel BM.

[21] Germaine Leroux (1906-1979), francouzská klavírní virtuoska, manželka Miloše Šafránka.

[22] Maja Sacher (1896-1989), manželka švýcarského dirigenta a mecenáše Paula Sachera (1906-1999).

[23] Prvního „netelevizního“ provedení se Ženitba, H 341, komická opera o dvou dějstvích podle stejnojmenné divadelní hry Nikolaje Vasiljeviče Gogola (1809-1852), dočkala v Hamburger Staatsoper. Podle Šafránka v říjnu 1953 (Šafránek 1979, s. 96), sám BM však o premiéře píše rodině do Poličky až v dopise ze dne 31. 3. 1954 (PBM Kr 457): „Svatbu hráli poprvé v Hamburku, dostal jsem program s foto, zdá se že to dělali moc pěkně.“

[24] Čím lidé žijí, H 336, pastorální opera o jednom dějství podle povídky Lva Nikolajeviče Tolstého (1828-1910).

[25] Opera Juliette, H 253, se svého provedení ve Wiesbadenu dočkala až 25. 1. 1959 (Halbreich 2007, s. 164). Po pražské premiéře z roku 1938 (operu si pro Národní divadlo v Praze objednal a následně ji dirigoval právě V. Talich – viz níže) to byla teprve druhá inscenace Juliette, H 253, (Popelka 1996, s. 134).

[26] Viz výše.

[27] Od komunistického převratu v únoru 1948 nesměl dirigent Václav Talich (1883-1961) vystupovat v Praze. BM potěšila zpráva, že se tak konečně po šesti dlouhých letech stalo a jeho přítel se 5. 3. 1954 opět mohl postavit před Českou filharmonii. V rámci druhého koncertu cyklu české hudby uvedli Smetanovu Mou vlast (Kadlec 2011, s. 30-31; PBM Kr 456). V roce 1955 již byl V. Talich vážně nemocen a v prosinci 1955 se naposled postavil před orchestr (Kuna 1995, s. 198 -  Kuna, M.: Bohuslav Martinů Václavi Talichovi po roce 1945. In Hudební věda, roč. XXXII, 1995, č. 2, s. 187-201, Praha: ACADEMIA, 1995).

[28] Karel Novák, (1902-1968), houslista České filharmonie, bratr houslisty Stanislava Nováka (1890-1945).

[29] Jan Novák (1921-1984), český klavírista a hudební skladatel. V době od srpna 1947 do února 1948 byl Jan Novák v New Yorku žákem BM a i po svém návratu do Československa s BM udržoval přátelskou korespondenci (Flašar 2006, s. 69), z níž část je uložena v archivu Českého muzea hudby.

[30] Na údajné provedení orchestrálních „tanců“ v Londýně BM reaguje v dopisech rodině do Poličky třikrát – vždy uvádí, že musí jít o omyl, že žádnou orchestrální verzi nevytvořil (PBM Kr 477, 481, 482).

[31] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[32] Myšleni jsou oba sourozenci, tj. Marie Martinů (1882-1959), sestra BM a František Martinů (1880-1958), bratr BM.