[Paříž, červen 1939]

Drazí 

jistě jste dostali můj dopis[1] a od Vás také došel tak jsem už klidnější a ať se jenom maminka ŝetří co může nejvíce[2] a chodí na zahrádku myslím ale že tam máte zase znova zimu, zde se po těch nemožných vedrech zase ochladilo a je skoro zima a čas tolik utíká. Čekám stále zprávy z Ameriky ale nic nejde tak nevím jak to také vŝechno dopadne.[3] Je zde teď mnoho koncertů a vŝechny jsou vyprodané, je saisona. Kytici[4] jsme neslyšeli myslím že už bude potřeba nechat trochu spravit aparát už nám to nehraje ale přece jenom teď mě častěji hrají, já jsem totiž psal do Prahy tak asi dostali pokyn.[5] Přikládám Vám kritiku o posledním koncertě.[6] Mám jich hodně a vŝechny moc dobré ale musím je poslat do Londýna k vůli reklamě, oni z toho udělají takové létaky.[7] Také vyjde o mě veliký článek v hudebním časopise v Londýně[8] a vůbec myslím že to pro mne po prázdninách vezme veliký a rychlý obrat, Dushkin bude míti tu premieru v Americe[9] a budu tam míti ten klavírní koncert[10] a také Riccercari asi v Bostoně[11] a chci také poslati tu partituru Ricercari prostřednictvím Dushkina Toscaninimu[12] to by byla velká výhra kdyby to přijal a dal na program. P. Š.[13] mi dělá v Americe reklamu pro provedení některé opery a zde je stále větší a větší zájem o Julietu,[14] tak je možno že by se přece jenom dostala do Opery.[15] Teď chystají Jenufu od Janáčka[16] a potom by to možna vzali, tak pomalu připravuji francouzský text aby se to provedlo alespoň napřed v Radiu případně i v Londýně.[17] A potřeboval bych moc vědět kde je Wanda,[18] psal jsem znovu do Londýna ale žádná odpověď, poŝlete tam prosím Vás k ní někoho se zeptat kde vlastně je a kam ji psáti.

Zde máme teď podivné zprávy z Čech a myslíme že tam je asi nedostatek v jídle. Co se jenom ještě poděje. Julietu jsem zadal o tu cenu do Brna[19] rozhodne se to 1. ledna 1940. a o ty peníze jsem psal do Národní Banky[20] v Praze zdali by to nemohli sem poslat, tak čekám odpověď.[21] Stále na Vás vzpomínáme a na maminku a přejeme ji hodně zdraví aby se ŝetřila co může nejvíce. Zrzavý[22] mi psal pojede na prázdniny někam ven a Stáňa[23] snad zase pojede tam k tomu Sykovci[24] to by jistě se přijel na Vás podívat, jenom že teď se nedá dělat mnoho plánů do předu protože každý den přinese něco nového a stále se to mění bohužel pořád k horšímu. Moc Vás zdravíme a vzpomínáme.

Váš

Bohouš.

Chère Marienka

Nous avons été si heureux de savoir que la santé de Mammy était bien meilleure, j’espère que cela va continuer et pour vous, ma chère Marienka, comment allez-vous, je parle de santé, et ce qui est autre chose, je le devine, mais je ne désespère pas de nous revoir tous bientôt réunis, notre pensée est sans cesse près de vous.

Je vous embrasse bien affectueusement de tout cœur ainsi que Mammy.

Votre Charlotte Martinu

Soyez gentille de me renvoyer les [timbres][25] français Exposition d’Amérique.

[PŘEKLAD]

Milá Marienko[26]

S velikou radostí jsme se dočetli, že mammy[27] je na tom se zdravím lépe, doufám, že tomu tak bude i nadále, a co Vy, moje milá Marienko, jak se vede Vám, mluvím o zdraví, a pokud jde o to ostatní, mohu se jenom dohadovat, ale neztrácím naději, že se všichni opět brzy shledáme, v myšlenkách jsme stále při Vás.

Vám i mammy posílám nejvroucnější pozdravy.

Vaše Charlotte Martinů

Buďte tak hodná a pošlete mi prosím nazpět ty francouzské [známky][28] s americkou expozicí.

[1] PBM Kr 272.

[2] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM. Z telegramu od rodiny z Poličky se dne 21. 5. 1939 BM dověděl o zhoršeném zdravotním stavu své matky (viz PBM Kr 269). Následující zprávy z domova již byly optimističtější.

[3] Od okupace Československa německou armádou již BM velmi vážně uvažuje o exilu v USA, který započal 31. 3. 1941 v přístavu Hoboken v New Jersey (Mihule 2002, s. 589).

[4] Kytice, H 260, rozhlasová kantáta, na jejíž rozhlasový přenos z Prahy upozorňoval BM již v minulém dopise PBM Kr 272.

[5] Srovnej s PBM Kr 258 a 267.

[6] Pravděpodobně se jedná o koncert konaný dne 8. 5. 1939, na němž pod taktovkou francouzského dirigenta Charlese Muncha (1891-1968) v Paříži poprvé zazněly Tre Ricercari, H 267, (viz Halbreich 2007, s. 274).

[7] Skladba Tre Ricercari, H 267, byla ještě v témže roce 1939 tiskem vydána v londýnském nakladatelství  Boosey& Hawkes.

[8] V dopise rodině do Poličky ze dne 9. 7. 1939 BM zmiňuje článek v New York Times dne 18. 6. 1939 věnovaný přehledu tvorby BM, který vyšel pod názvem Summing up Martinů´s output (Šafránek 1961, s. 392). Je možné, že BM měl na mysli právě tenhle.

[9] Samuel Dushkin (1891-1976), americký houslista, skladatel a pedagog si u BM objednal Koncertantní suitu pro housle a orchestr, H 276 I. Její uvedení v USA mělo BM otevřít dveře nového domova. Avšak premiéra v New Yorku se uskutečnila až 7. 4. 1943. Samuela Dushkina při ní na klavír doprovázel Erich Itor Kahn (1905-1956), německý klavírista a hudební skladatel, který pro svůj židovský původ musel opustit Německo (Halbreich 2007, s. 305).

[10] BM v dopise domů PBM Kr 265 z 30. 3. 1939 sděluje: „Paní Lerouxe hraje v tyto dny ten klavírní koncert v New Yorku.“ Germaine Leroux (1906-1979), francouzská klavírní virtuoska, které BM Koncert pro klavír a orchestr č. 2, H 237, věnoval, již v té době společně se svým manželem Milošem Šafránkem (1894-1982) žije v USA a společně propagují skladby i BM v této zemi.

[11] Tre Ricercari, H 267. První stručná zmínka o provedení této skladby v USA je zaznamenána až v dopise BM rodině do Poličky ze dne 3. 6. 1941 (PBM Kr 298).

[12] Arturo Toscanini (1867-1957), věhlasný italský dirigent v té době žijící v New Yorku, kde řídí orchestr Metropolitní opery či NBC Symphony Orchestra. Žádnou ze skladeb BM však Toscanini nikdy nedirigoval (Popelka 1996, s. 67).

[13] P. Š. = Pan Šafránek, tzn. Miloš Šafránek (1894-1982)

[14] Juliette, H 253.

[15] Pravděpodobně má BM na mysli pařížský operní dům Opéra Garnier. Jeho přání se však nesplnilo.

[16] Opera Její pastorkyňa od Leoše Janáčka (1854-1928) je v zahraničí uváděna pod názvem Jenůfa či Jenufa.

[17] Autorem českého libreta opery Juliette, H 253, (podle hry Georgese Neveuxe) i jeho francouzského překladu byl sám BM (PBM Kr 276). Ve francouzském překladu zazněla opera poprvé až v roce 2006 v Paříži (viz Databáze Martinů http://database.martinu.cz/works/public_view/178 ).

[18] Vanda Jakubíčková (1888-1968), známá BM, v mládí učitelka v Poličce a okolí, od poloviny 20. let působila v Londýně, kde vyučovala české děti a to až do svého návratu do Poličky v roce 1947 (Popelka 1996, s. 192 – 193). BM se na ni obracel v souvislosti s překlady textů a libret svých děl do angličtiny.

[19] BM poslal partituru opery Juliette, H 253, do skladatelské soutěže vyhlašované Jubilejní nadací Bedřicha Smetany v Brně. Partitura však dorazila až po uzávěrce (PBM Kr 274, 277, 280). Přesto však byla zřejmě cena BM udělena. Naznačuje to zmínka v dopise BM rodině do Poličky z prosince 1939 (PBM Kr 282): „[…] taky mi bylo řečeno, ale je to ještě tajemství, že jsem přeci jen dostal odměnu za Juliettu […]“

[20] Národní banka Československá, v letech 1939-1945 Národní banka pro Čechy a Moravu.

[21] Pravděpodobně se jedná o převod honoráře za Concertino pro klavír a orchestr, H 269, které BM zkomponoval na zakázku pro slovenskou klavíristku Juliette Arányi (1906-1945) nebo o tantiémy z Ochranného svazu autorského pro práva k dílům hudebním vyplacené za provozování jeho skladeb (viz Kr 259, 265, 268, 272).

[22] Jan Zrzavý (1890-1977), český výtvarník a přítel BM.

[23] Stanislav Novák (1890-1945), český houslista a přítel BM.

[24] Rybník Sykovec u obce Tři Studně nedaleko Nového Města na Moravě. Ve Třech Studních vlastnila rodina Kaprálova moderní vilku, BM zde na jejich pozvání (společně se Stanislavem Novákem) strávil několik příjemných dní v červenci roku 1938.

[25] Nejisté čtení.

[26] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[27] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM.

[28] Nejisté čtení ve francouzském originále.