Paris 29/IV 1939.

Drazí,

dopis z 23. došel a chtěl jsem Vám napsati kdybyste náhodou nedostávaly zprávy a moje dopisy včas abyste se nijak neznepokojovaly, protože teď zase se někde dopisy zůstávají ležet snad na censuře nebo je třeba přeruŝeno spojení, tak nemějte obav, kdyby bylo něco nutného poŝlu dopis leteckou poŝtou to dojde dříve. V neděli budete asi u Radia, vysílá se relace z Poličky,[1] budou také mluvit o věži[2] a tatínkovi[3] a vysílati něco z Marií,[4] to co bylo nahráno na desku, tak budu spomínat, já to zde neuslyŝím to je moc brzo pro naše Radio, odpoledne. Ve čtvrtek jsem to také nechytil, hráli slyšely jste to Vy? V pondělí 8. se odsud vysílají ty Ricercari[5] přes Tour Eiffel ale to je slabší stanice to sotva chytnete je to mezi 9 – 10. h. večer. Nějak se teď v Praze vzchopili v Radiu, dostali asi nos z ministerstva.[6] Ten koncert v Praze prý byl hezký,[7] byl bych chtěl slyŝet co mluvil Stáňa,[8] nic mi nenapsal, on se asi zlobí, protože mi stále už od listopadu píše že musím přijet k vůli tomu místu abych si to sám zařídil[9] a píše jako kdyby ani se nic nebylo změnilo a že bych mohl přijeti a potom už nedostal svolení abych se vrátil na to nemyslí. Dělají teď dost obtíží s pasy a také nemyslí že bych možná ani nemohl pracovati za těch podmínek. Přijel sem teď Firkušný[10] ale dosud se neukázal. A je tu stále zima, musíme topit tak to jaro letos uteče že ani nic neužijeme, vyjma těch pár dní o svátcích[11] ještě nebylo hezky a tak to také nepřidá k dobré náladě. Prosím Vás ještě se zeptejte ve spořitelně kolik by to mi teď vlastně dělalo ve francích kdybych to sem nechal poslat,[12] to dovolení z Nár. Banky[13] bych možná dostal ale jestli bych při tom neztratil moc peněz na převodu devis. Dříve by mi to bylo dělalo skoro 15. 000 franků ale teď se to snad musí převest na marky a ty mají dvojí kurs v záhraničí a uvnitř a tak by to teď vlastně posílali v markách asi a to by bylo myslím o moc míň, snad to budou vědět. V tom případě bych si to snad ani posílati nenechal.[14] Psal jsem znovu p. Š.[15] a také Duskinovi,[16] kdybych mohl dostat v Americe.

nějakou objednávku, nebo že by mě pozvali abych to tam komponoval tak by se vŝechno usnadnilo. Prozatím čekáme jak se vŝe vyvine musíte asi míti starosti to si dovedeme představit a vzpomínáme teď se situace ve světě o něco zlepšila ale jak to vŝe dopadne na konec to se neví. [17] Tomu p. přísedícímu[18] snad teď nic neříkejte když nevím sám co dělat, to víte že bych byl nejraději kdyby se vŝe upravilo abych se mohl vrátit, myslím že bych to místo určitě dostal, bylo to vŝechno tak dobře připraveno, a tak čas utíká a člověk dobře neví co počít, s prací se mi to také moc nedaří, není na to mysl a také je člověk pořád vyrušován, stále mě někde potřebují a tak lítám z jednoho konce Paříže na druhý a dny letí. Wandě[19] se pokusím napsati do Londýna, potřeboval bych nějaké překlady.[20] Ve Venkově si ten článek asi nechávají na později[21] a nebo jso tam byly změny v redakci. Je zde také ta slečinka myslím že to je Popelková z Poličky, z tiskárny, taková malá (asi z Brna). Myslíme vŝichni že se to v dohledné době vŝe nějak rozhodne, ale jaké to bude pro nás to ví jen Pánbůh, tak stále prozatím sám také ještě nedělám žádné rozhodnutí a vyčkáme. Moc Vás zdravím a stále na Vás myslíme a vzpomínáme a doufáme že přece jenom se to upraví abych mohl se domu vrátit.[22]

Srdečně Vás zdravíme

Váš Bohouš.           

[1] Rozhlasový pořad o Poličce vysílaný na stanici Praha 30. 4. 1939 režíroval Václav Sommer (1906-1945), český divadelní a rozhlasový režisér, teatrolog a esejista, přítel BM. Mládí prožil v Poličce (Popelka 1996, s. 64).

[2] Myšlena věž Chrámu sv. Jakuba Většího v Poličce, kde BM prožil své dětství.

[3] Ferdinand Martinů (1853-1923), otec BM.

[4] Hry o Marii, H 236.

[5] V Paříži zazněly Tre Ricercari, H 267, poprvé 8. 5. 1939 pod taktovkou francouzského dirigenta Charlese Muncha (1891-1968), (Halbreich 2007, s. 274).

[6] Ještě v prosinci roku 1938 si BM v dopise rodině do Poličky (PBM Kr 258) stěžoval na nízkou frekvenci uvádění svých skladeb v rozhlase v Československu.

[7] Členové hudebního spolku Přítomnost uspořádali v Praze 18. 4. 1939 hudební večer věnovaný dílu BM. V podání Václava Holzknechta (1904-1988), českého klavíristy, hudební vědce, pedagoga a spisovatele zazněl klavírní cyklus sedmi českých tancu Borová, H 195, a Osm preludií pro klavír, H 181. V premiéře tu také zazněla Serenáda č. 2 pro dvoje housle a violu, H 216, a koncert rozšířila přednáška Stanislava Nováka (1890-1945) o BM (Mihule 2002, s. 293).

[8] Stanislav Novák (1890-1945), český houslista a přítel BM. Jeho přednáška o BM byla po válce publikována: Novák, Stanislav. O Bohuslavu Martinů. In: Bartoš, František (ed.). Malá knihovna Tempa, 2. Praha: Hudební matice Umělecké besedy, 1947, s. 5-19.

[9] BM po neúspěšné snaze získat profesorské místo v mistrovské škole Pražské konzervatoře (na uvolněné místo po Josefu Sukovi nastoupil na podzim 1936 Jaroslav Křička) v této aktivitě neustává. BM spoléhá na to, že by mohl nastoupit na místo Vítězslava Nováka (1870-1949), který jako profesor v mistrovské škole působil do roku 1939. Bohužel v budoucích měsících se mu rozplynula i tato naděje a to právě z důvodu okupace Československa v březnu 1939 a vypuknutí 2. světové války 1. 9. 1939.

[10] Rudolf Firkušný (1912-1994), český klavírista a přítel BM. Cesta do Paříže byla začátkem jeho exilu.

[11] Velikonoce 1939 strávili manželé Martinů ve Vieux-Moulin (PBM Kr 266).

[12] Pravděpodobně se jedná o honorář za Concertino pro klavír a orchestr, H 269, které BM zkomponoval na zakázku pro slovenskou klavíristku Juliette Arányi (1906-1945) nebo o tantiémy z Ochranného svazu autorského pro práva k dílům hudebním vyplacené za provozování jeho skladeb (PBM Kr 259, 265).

[13] Národní banka Československá, v letech 1939-1945 Národní banka pro Čechy a Moravu.

[14] Protektorátní koruna byla v okupovaném Československu devalvována uměle vytvořeným kurzem vůči německé marce 10:1, přičemž reálný kurz byl 6:1.

[15] Miloš Šafránek (1894-1982), český diplomat, státní úředník a přítel BM. V té době byl MŠ již se svou manželkou Germaine Leroux (1906-1979) v USA (PBM Kr 261, 265) připravoval zázemí pro budoucí exil manželů Martinů.

[16] Samuel Dushkin (1891-1976), americký houslista, skladatel a pedagog. U BM si objednal Koncertantní suitu pro housle a orchestr, H 276 I, a osobně se účastnil konzultací se skladatelem v době, kdy ji komponoval, tzn. na konci roku 1938 a v lednu roku 1939 (PBM Kr 261 a Mihule 2002, s. 290). V premiéře zazněla Koncertantní suita pro housle a orchestr, H 276 I, v New Yorku až 7. 4. 1943. Samuela Dushkina při ní na klavír doprovázel Erich Itor Kahn (1905-1956), německý klavírista a hudební skladatel, který pro svůj židovský původ musel opustit Německo (Halbreich 2007, s. 305).

[17] Do amerického exilu, který započal 31. 3. 1941 v přístavu Hoboken v New Jersey (Mihule 2002, s. 589), byli nakonec manželé Martinů okolnostmi přinuceni se odebrat.

[18] Pravděpodobně se jedná o Františka Smejkala (1894-1972) z Poličky (PBM Kr 232, 263; Konečný 2003, s. 117; Junek – Konečný 2015, s. 528).

[19] Vanda Jakubíčková (1888-1968), známá BM, v mládí učitelka v Poličce a okolí, od poloviny 20. let působila v Londýně, kde vyučovala české děti a to až do svého návratu do Poličky v roce 1947 (Popelka 1996, s. 192 – 193).

[20] Mihule (2002, s. 258) uvádí, že v létě 1937 si BM nově opsal partitury Narození Páně z Her o Marii, H 236, a Legendy o sv. Dorotě ze Špalíčku, H 214: „Dal si je přeložit do angličtiny a věřil, že by mohly být provedeny v londýnském rozhlase.“ Onou překladatelkou byla pravděpodobně již tenkrát právě Vanda Jakubíčková (PBM Kr 229).

[21] Venkov – list agrární strany založený roku 1906. V dopise domů PBM Kr 263 BM zmiňuje, že zde má o něm vyjít delší propagační článek. Zmiňovaný článek se nepodařilo dohledat. Je možné, že vlivem událostí spojených s 15. 3. 1939 (okupace ČSR německými vojsky) ze záměru redakce sešlo.

[22] Do Prahy, domů do Poličky, ani do Československa se BM už nikdy za svého života nevrátil.