Nice 16/12 1937.

Drazí,

děkuji Vám za přání, to jste nemuseli schválně psát, vždyť vím že mi přejete všechno dobré.[1] Už se chystáme pomalu na svátky a myslím že to už teď rychle uteče a abychom pomyšleli na návrat do Paříže.[2] Zde se také teď ochladilo, asi napadlo hodně sněhu, vidíme vzádu na horách je vŝechno bílé. Ale sluníčko přes to hřeje, jenom že dny jsou krátké ve 4 hodiny už začíná večer. Poslouchali jsme klavírní koncert ze Strasbourgu,[3] dobře jsme to chytli. Možná že si poslechneme 25. druhý koncert s pí Leroux[4] ale to bude těžší. Je to v Anglii – asi Scotish regional, to závisí jaké bude počasí a nebou-li poruchy. 15. ledna ze Luxenburku čelový koncert.[5] Z Radia z Prahy neodpovídají a je to dobře že jste napsali, když jsem v Praze jsou samá laskavost a jak zmizím tak už o mě nevědí. Doufám že mi odpoví, to se ví že se budou vykrucovat.[6] O ten konkurs ve Vídni se budu zajímati ačkoliv myslím že to už je pro někoho připraveno ale stejně si vyžádám bližší informace abych věděl o co se jedná. Oni mají taky ve Vídni podivný vkus teď pro muziku ale Jirák[7] by asi byl pro mne. Nebylo by to ŝpatné to dostat. Jeníček už odepsal, píše že si myslel že by to pro mne třeba byl dobrý sujet, který se by se mohl hráti i jinde ale s tím se nedá nic ud dělat, a kdo ví jak to vŝechno tam dopadne, myslím že nemají na to moc peněz. [8] Alespoň viděli ochotu ale jinak by to pro mne nic zajímavého nebylo. Firkušný[9] hrál v Paříži ale nebylo to vysíláno. P. Šafránka[10] už neuvidím, jel také do Anglie a

mezitím mu přestěhují nábytek a pojede pak přímo do Prahy. Bude mi zde scházet ale zase v Praze bude pro mě dobrý, budu s ním stejně stále ve spojení a když něco bude tak se to hned dozvím. Na Vánoce budeme doma[11] ale možno že půjdem si poslechnouti to Radio z Anglie.[12] Je tu jeden č Čech, myslím že je to nějaký bývalý diplomat z Ruska a bu mají také takový amaterský kvartett tak nás pozvali a zkoušeli právě můj kvintet, moc se jim to líbilo ale je to na ně trochu těžké, dělali co mohli. Jsou to moc příjemní lidé, paní je Ruska. Je tam u nich nějaký plukovník carské armady teď dělá u nich domovníka. Večer jsme obyčejně doma, do města je dost daleko a večery jsou hodně chladné. Tak dost pracuji[13] a trochu čtu a čas rychle utíká. V Paříži už mě bude čekat asi hodně věcí k zařízení. Jsem zvědav kdo přijde za p. Ŝafránka. Přijde asi někdy v únoru. Z Prahy z Národního nemám zpráv, snad to chystají na únor ale myslím že to bude hodně později, Talich má stále nějaké affairy.[14]

Přejeme Vám krásné svátky vŝem a budeme na Vás vzpomínati. Myslím že už mého pobytu v Paříži je na krátce a že se to v Praze nějak uspořádá, tak že budeme míti blíže domu.

Krásné svátky a do Nového roku vŝe nejlepší a hlavně zdraví vŝem přejeme.

Váš

Bohouŝ.

Drahy Maminko a Marienko. Dobré svatky a hodne zdravi přeje také a Fanouš[15] a Jendricka.[16]

Charlotte Martinů. 

[1] 8. 12. 1936 oslavil BM své 47. narozeniny.

[2] Od poloviny listopadu 1937 až do začátku roku 1938 pobývali manželé Martinů v Nice - Chemin de Brancolar ve vile Point Clair malíře Josefa Šímy (1891-1971).

[3] Koncert pro klavír a orchestr č. 1, H 149, v podání Lucette Descaves (1906-1993), francouzské klavíristky a pedagožky, byl podle dřívější informace BM (PBM Kr 227) vysílán 11. 12. 1937 rozhlasem z Paříže, současně jej přenášela i rozhlasová stanice ze Štrasburku.

[4] BM informuje o rozhlasovém vysílání svého Koncertu pro klavír a orchestr č. 2, H 237, z Anglie s francouzskou klavírní virtuoskou Germaine Leroux (1906-1979), srovnej s PBM Kr 224. Vysílání se mělo uskutečnit 25. prosince 1937. V dopise PBM Kr 229 však BM upřesňuje, že šlo o přenos z Glasgow a uvádí, že místo jeho skladby byla vysílána opera Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta.

[5] Koncert pro violoncello a orchestr č. 1 H 196 I, zazněl 27. 1. 1938 v Salle Pleyel v Paříži. Sólistou byl vynikající francouzský violoncellista Pierre Fournier (1906-1986), orchestr řídil Charles Munch (1891-1968), francouzský dirigent, v letech 1949-1962 ředitel Boston Symphony Orchestra (srovnej s Mihule 2002, s. 265, PBM Kr 229, 230).

[6] BM svým dopisem do rozhlasu v Praze reagoval na opakované stížnosti své matky Karoliny Martinů (1855-1944) a sestry Marie Martinů (1882-1959) na malý počet provádění jeho skladeb v Československém rozhlase (srovnej s PBM Kr 220, 223, 225, 227).

[7] Karel Boleslav Jirák (1891-1972), český hudební skladatel, pedagog a dirigent. 

[8] Jan Jílek – poličský velkouzenář a přítel BM, jemuž skladatel v roce 1920 dedikoval klavírní Foxtrot, H 126^bis. Žádal BM o zkomponování hudby ke scénickému provedení rozměrné „epické“ plastiky sochaře Vojtěcha Šaffa (1865-1923), poličského rodáka působícího ve Vídni a pak v Brně (PBM Kr 227). Plastika Dívčí válka je dodnes součástí sbírek poličského muzea (Popelka 1996, s. 54).

[9] Rudolf Firkušný (1912-1994), český klavírista a přítel BM.

[10] BM reaguje na ukončení pobytu svého přítele Miloše Šafránka (1894-1982) ve Francii. Jako tajemník tiskového odboru na velvyslanectví v Paříži tu působil v letech 1927 – 1937. Koncem roku 1937 přesídlil do Prahy. Šafránek sám o této změně píše jako o odvolání „[…]muže nepohodlného, ne-li nebezpečného[…]“ a nahrazení apolitickým zástupcem (Šafránek 2006, s. 257).

[11] Manželé Martinů nakonec strávili v Nice i Vánoce roku 1937 (viz PBM Kr 229).

[12] Viz poznámku v tomto dopise výše.

[13] V těchto dnech BM dokončuje Koncertantní duo pro dvoje housle a orchestr, H 264, které si u něj objednali švýcarští houslisté bratři Viktor Desarzens (1908-1986) a Georges Desarzens. Premiéra se uskutečnila 10. 2. 1938 v Yverdonu ve Švýcarsku (Halbreich 2007, s. 324).

[14] BM netrpělivě čeká na oznámení termínu premiéry své nové opery Juliette, H 253, v Národním divadle v Praze. Premiérována byla 16. 3. 1938. Na jejím prvním provedení na této scéně měl eminentní zájem právě Václav Talich (1883-1961), který v té době stál v čele opery Národního divadla v Praze. 

[15] František Martinů (1880-1958), bratr BM.

[16] Jindřiška Martinů rozená Palečková (1882-1965), manželka Františka Martinů, švagrová BM.