[Paříž] 27/10. 1937.

Drazí

dopis jsem obdržel a odepisuji ale moc nového není. Na ten Festival v Londýně asi nepošlu nic, zase v tom je Hába[1] a ten si to obsazí svými žáky, to je taková politika mezi kamarády, tak se jim do toho nebudu plest a v Londyně si budu pracovat pro sebe jinak.[2] S tím Radiem se asi moc nedá dělat, tam jsou na řadě stále lidi kteří jsou okolo, napíŝu jim ale myslím že to moc nepomůže.[3] Oni mi zase dávají ty objednávky tak na ně nemůžu spustit se zlou.[4] Přikládám fotografii maminky Charlotky[5] ona skoro žádné nemá, tuhle jsem vzal asi před rokem, a ta druhá to je zahrada a v zadu les ve Vieux Moulin,[6] a děti Charl. sestry.[7] Ta malinka už letos běhá a mluví, ale oni nejsou teď už ve V. Moulin, jsou asi 15. km. v městě.[8] Vanda[9] mi psala a ty noty co nechala u Vás[10] by bylo nejlépe až někdo pojede do Prahy kdyby je vzal sebou. Snad V: Riplů[11] jezdí často do Prahy nebo Jen. Jílků,[12] a kdyby je odevzdali proti potvrzení na Václavském nám 42. V Melantrichu v hudebním oddělení. Napište mi zdali jste někoho našli, ono to tak nespěchá až bude příležitost.   

Milá maminko,[13]

letos Ti píšu už před svátkem a přeju Ti všechno nejlepší a hlavně jako vždycky co nejvíce zdraví a také spokojenosti, aby se všechno zdařilo jak si sama přeješ. Charlotka se připravuje k přání a napíše Ti pár řádků sama, ale musím ji to nadiktovat, teď jsme zase češtinu zanedbali. Tak pěkně si užij svůj svátek a hodně se šetři a už si teď odpočni. Budeme vzpomínati co asi děláte. Moc Vás oba zdravíme. 12. listopadu vysílá Radio-Paris můj kvartett s orchestrem.[14]

Srdečně Váš

Bohouš.

Mamince přeju vschno nejlepší a hodné zdraví

Charlotte Martinu

Chère Marienka. Je vous embrasse bien affectueusement.

[PŘEKLAD]

Milá Marienko.[15] Posílám Vám srdečné pozdravení.