Paris 27/6. 1933.

Drazí,

dopis jsem obdržel a jsem rád že už je doma lepší a doufám že si z toho vezmete ponaučení, zvláště maminka[1] že poznala že stáří se nedá oklamat a že už nemuže dělat to co dělala dokud byla mladá. Už bylo těch zkušeností dost a dost a jakmile polevilo tak celá historie začala znovu. Teď doufám že už bude hezký a tak toho obě využijte abyste si hodně odpočinuly abyste se mohli podívat na premieru Špalíčku[2], která je stanovena na konec září. Psal mi baletní mistr[3], že to už má skoro celé nastudováno, a že to bude sensace, orchestr je prý nadšen, jsem sám na to zvědav. Co se týče mých prázdnin myslím že si žádné letos nepovolím, protože jsem ztratil hodně času letos, do Vánoc jsem nic neudělal, pak přišla ta nemoc[4], a pak jsme byli pryč[5] a tak asi teď zůstanú v Paříži a budu muset připravovat další věci. Také se jedná o tu filmovou společnost která se tu ustavuje[6], kdybych tu nebyl, možná že bych přišel o dobrou práci. Mimo to se chci podívat také na tu premieru do Prahy na konec září[7] a mám v úmyslu strávit v Čechách spíše podzim a trochu zimy, takže bych možná zůstal v Čechách až do Vánoc že bych také se nechal trochu zase vidět v Praze když tak jsou už lidi z prázdnin, což znamená že zase ztratím tři měsíce pro práci tak to teď musím nadběhnout.[8] Jsme tu skoro jako na

venkově, tak to léto bude snesitelnější. Vám bychom také přïdělávali práci a po prázdninách budete obě přece jen odpočnuté. ȧ já si rozhodně přes to léto musím připravit nové věci abych zase vydělal na další čas. Hlavně užiĵte slunéčka a maminka ať si odpočívá v zahrádce, bude ji to asi líto že nepřijedu ale ty dva měsíce rychle uběhnou. Připravujte se zatím na Prahu. Hráli mi v Amsterodamu moji Serenádu[9]. Dushkin[10] mi psal že se vrátí v srpnu z Ameriky, chce jeŝtě se mnou mluvit o definítívní úpravě koncertu[11]. Je zde jeden virtuos z Zurichu, bude hrát ve Švýcarsku mŭj čelový koncert[12]. Pracuji na nové věci pro divadlo, je to stará holandská balada moc známá, doufám že ji umístím na provedení v Amsterodámu.[13] Psal mi Fanouš[14], že se tam spravuje i nervy že se lepší tak bych mu také přál aby zase nabral síly, on si všechno bere moc k srdci, také mu dělalo hodně starosti ta maminčina nemoc, teď už bude klidnější. Charlotta[15] i já Vás mnoho pozdravujeme, už začíná trochu brebtat český, bude moci s maminkou trochu mluvit. Přeji Vám na celé prázdniny krásné počasí a hodně odpočinku, měla by se maminka s Mařkou[16] podívat někam na letní byt, přijít na jiné myšlenky kde je hodně lidi třeba do těch Poděbrad.

Srdečně Váš Bohouš.

Napiŝte mám-li poslat nějaké peníze na prázdniny potřebujete-li, a nebo – mámli jí vzít sebou až přijedu v září.?

[1] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM.

[2] Špalíček I, H 214 I. Premiéra se uskutečnila v Národním divadle v Praze 19. 9. 1933 (Halbreich 2007, s. 213).

[3] Joe Jenčík (1893-1945), český tanečník a choreograf.

[4] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM. Na přelomu roku 1932/1933 velmi vážně onemocněla oboustranným zápalem plic (PBM Kr 97).

[5] Manželé Martinů počátkem března 1933 odcestovali na francouzskou Riviéru. Do Paříže se vrátili v neděli 19. 3. 1933 (PBM Kr 103).

[6] Patrně Fédération internationale des associations des producteurs de films (FIAPF), založená 1933.

[7] Míněna premiéra baletu Špalíček.

[8] BM pobýval v Československu od poloviny září 1933 do poloviny ledna 1934.

[9] Serenáda pro komorní orchestr, H 199.

[10] Samuel Dushkin (1891-1976), americký houslista, skladatel a pedagog.

[11] Koncert pro housle a orchestr č. 1, H 226.

[12] Koncert pro violoncello a orchestr č. 1, H 196 I.

[13] Mariken de Nimègue, H 236/2 I, první verze druhého dějství z opery Hry o Marii, H 236.

[14] František Martinů (1880-1958), bratr BM.

[15] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[16] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.