Paris 2/11. 1932.

Drazí,

p. president[1] mi povolil 5000 franků, každý měsíc 500 fr až do srpna. Mimo to jsem dostal telegram z Ameriky od M^me Coolidge[2], gratuluje mi k mému cenou poctěnému sextettu který jsem poslal do Washingtonu ke konkursu.[3] Čekám teď ještě na zprávu z Washingtonu, musí tu býti v těchto dnech tak Vám ihned napíši, myslím že ta cena je 1000 dolaru, to dělá v našich penězích asi 32. tisíce Korun tak to by mi hodně pomohlo přečkat tu krisi, jsem velmi zvědav a čekám netrpělivě na dopis z Ameriky, co mi napíší. To je jednou dobrá novina. V Národním[4] už prý hlásí Špalíček[5], a psal mi Stáňa[6] že se to už studuje, že by to mohlo být k Vánocům. V neděli hráli v Lyoně moji „Partitu“[7] a Talich[8] ji hraje v Praze 3./12. možná že to bude vysíláno.[9] Také se jedná o to, aby Talich přijel dirigovat do Paříže, myslím že by mi hrál Bagarre[10]. Na legaci přijdu málo, jsou tam všichni nervosní, protože jim strhují gáže, a tak jsou nervosní, přes to jim ještě zbude každému asi 10.000 Kč měsíčně, s tím se myslím

dá jeŝtě dobře žít. Ofotografovali jsme si náš domek a zahradu, jeŝtli se fotografie podaří tak Vám pošlu v příštím dopise. Máme to moc hezky zařízeno a je tu klid a čerstvý vzduch.[11] Pracuji stále na tom houslovém koncertě[12], premiera bude asi v Mnichově. Dushkin[13], ten houslista. má 8./11. koncert se Stravinským[14], jsme pozváni po koncertě k němu. Zítra hrají můj kvartett[15] s orchestrem v Bruxellu. Hlavně teď čekám ten dopis z Ameriky to je nejdůležitější Charlotte[16] Vás zdraví a připíše přístě Mařce[17], spěchám aby ste dostali dopis co nejdříve, když jsou v něm dobré zprávy.

Srdečně Váš

Bohouš.