Paris  30/1 1931.[sic][1]

Drazí,

ĉekám stále na dopis od Mařky[2] z koncertu[3] ale nic nejde tak píšu sám. Připojuji psaní Fanoušovi,[4] píšu raději domu, nevím přesně adresu Jindřiŝky,[5] někam jsem si to poznamenal a nemohu to najít. Je mi divné že Mařka nic nepíše o koncertě, snad se něco nestalo? Jinak nemám rovněž od nikoho ani ȓádek, to víte, Stáňa[6] ten nepíše. S tím filmem to vázne, asi nemohou sehnat peníze[7] a tak z mé cesty do Prahy nebude asi nic. Myslel jsem že budu moci býti na svatbě.[8] Napište mi co bych měl dáti Fanouŝovi za dárek, co by mu asi přiŝlo vhod, nevím opravdu, oni mají jistě vŝechno co potřebují. Dostal jsem zprávy z New-Yorku, měl jsem tam veliký úspěch s kvartetem.[9] Bude také proveden zde v březnu.[10] Mimo to budu míti v březnu (10./.) koncert v divadle Champs-Elysée,[11] cello s orchestrem[12] první provedení hraje to Cassado, je to jeden z nejlepších světových čelistů a tak myslím

že to bude velká paráda. Cassado to už hrál v Berlíně a mělo to velký úspěch. [13] Pak budu míti jeŝtě první provedení mých ĉeských tanců.[14] 20. bȓezna bude první provedení mého kvartetta s orchestrem v Marseille,[15] hraje to Pro Arte kvartetto,[16] to je dnes vůbec nejlepší, a nějaký mladý dirigent z Berlína. Mluvil jsem s ním teď zde slíbil mi že se informuje co by se dalo dělat v Německu s operou.[17] Pro toho Křičku[18] to dělá edice ve Vídni, on jim také musel asi dost zaplatit za vydání, ostatně se také dost načekal než se k tomu dostal, tak mu to přeju. [19] Moje řada Na mne přijde také řada nemám o to nejmenŝí starosti a uẑ to nebude ani tak dlouho trvat. Mohl jsem to mít také v Lipsku ale ten pán v Berlíně to tam vůbec neposlal, to je tak když si něco člověk nezaȓídí sám. Vyŝel o mě velký článek v jedné revui tady,[20] pošlu to příŝtê uẑ by byl dopis moc tlustý. Napiŝte mi co je u Vás, jaká byla svatba a také o koncertu v Praze.

Moc Vás zdravím Váš

Bohouš.

Ma chère Marienka

J’ai beaucoup à me faire excuser de vous. Je suis très contente de votre bonne pensée de me faire des petits ronds mais je ne sais exactement combien il en faudrait, car je pense que les petits feront mieux, en tout cas, vous pouvez en faire quelques uns, et l’on pourra terminer cela aux vacances. J’espère que votre santé est bonne ainsi que celle de votre maman. Je pense aussi que votre voyage à Prague vous aura distrait un peu. Encore quelques mois, et peut-être viendrez vous nous voir. Je le souhaite de tout cœur. Je vous envoie mes pensées les plus affectueuses et vous embrasse. Votre Charlotte.

[PŘEKLAD:]

Moje milá Marienko[21]

Ani nevím, jak se Vám mám omluvit. Jsem velmi ráda, že jste na mne myslela s malými kroužky, ale já nevím přesně, kolik by jich tak bylo potřeba, protože si myslím, že malé se budou lépe vyjímat, v každém případě jich pár můžete udělat a budeme to moci dokončit o prázdninách. Doufám, že se Vy i Vaše maminka[22] těšíte dobrému zdraví. Také si myslím, že Vás cesta do Prahy přivede na jiné myšlenky. Ještě pár měsíců a možná za námi přijedete. Z celého srdce si to přeji. Co nejvřeleji Vás pozdravuji a vysílám políbení. Vaše Charlotte.

[1] Správný letopočet je 1932.

[2] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[3] Pražští přátelé BM houslista Stanislav Novák (1890-1945) a klavírista Karel Šolc (1893-1985) plánovali v Praze uspořádat hudební festival pouze z děl BM. „Festival“ se uskutečnil v podobě jednoho koncertu v pražském Mozarteu 26. 1. 1932 (Popelka 1996, s. 18; PBM Kr 021, 024, 025, 029, 034, 057, 058, 060, 061, 066, 067).

[4] František Martinů (1880-1958), bratr BM. Zmiňovaný dopis, pravděpodobně blahopřání k sňatku není v současné době součástí této položky.

[5] Jindřiška Palečková (1882-1965), budoucí manželka Františka Martinů, bratra BM.

[6] Stanislav Novák.

[7] V dopise rodině do Poličky ze dne 13. 12. 1931 (PBM Kr 061) BM uvádí: „Možná že budu muset jet do Prahy v lednu, k vůli tomu filmu to by bylo asi právě v ten čas jako Stáňů koncert tak bychom se tam asi s někým z Vás viděli a snad bych se podíval domu na pár hodin.“ Záměr komponovat filmovou hudbu však nebyl tentokrát naplněn.

[8] Svatba bratra BM Františka Martinů s Jindřiškou Palečkovou.

[9] Pravděpodobně se jedná o Smyčcový kvartet č. 3, H 183.

[10] Podle Halbreicha (2007, s. 363) zazněl Smyčcový kvartet č. 3, H 183, v Paříži poprvé 20. 4. 1932. Z dopisu BM rodině do Poličky ze dne 19. 4. 1932 (PBM Kr 073) však vyplývá spíše datum 24. 4. 1932.

[11] Théâtre des Champ-Elysées v Paříži.

[12] Koncert pro violoncello a orchestr č. 1, H 196, z koncertu, který se měl konat 10. 3. 1932 sešlo z důvodu nemoci dirigenta – viz PBM Kr 069.

[13] Podle Halbreicha (2007, s. 312) byla v Berlíně světová premiéra Koncertu pro violoncello a orchestr č. 1, H 196 I, se španělským violoncellistou Gasparem Cassado (1897-1966) v neděli 13. 12. 1931. Na základě skladatelovy informace z dopisu BM rodině do Poličky právě ze dne 13. 12. 1931 (PBM Kr 061) však lze datum premiéry přesunout na pátek 11. 12. 1931: „V pátek byla premiera v Berlíně toho čelového koncertu a vysílali to Radiem, jenomže jsem už neměl čas Vám to napsat.“ K datu premiéry 11. 12. 1931 se přiklání i Mihule (2002, s. 192).

[14] Premiéra Les Rondes, H 200, se uskutečnila v Paříži 18. 3. 1932 (Halbreich 2007, s. 380).

[15] Smyčcový kvartet s orchestrem, H 207. Podle Halbreicha (2007, s. 320) zazněla světová premiéra této skladby až 10. 10. 1932 v Londýně. Van Malderen (2016, s. 14-16) však dokládá premiéru v Marseille 20. 3. 1932 přímo plakátem z koncertu.

[16] Souboru Pro Art Quartet z Bruselu tuto skladbu BM také dedikoval (Halbreich 2007, s. 320).

[17] Při své návštěvě Berlína (v polovině června roku 1930) BM neúspěšně jednal o prvním provedení opery Tři přání aneb Vrtkavosti života, H 175, v Městské opeře v Charlottenburgu (Mihule 2002, s. 170; PBM Kr 017, 018. 037 a 041). Opera se dočkala své premiéry až v roce 1971 ve Státním divadle v Brně (Halbreich 2007, s. 146).

[18] Jaroslav Křička (1882-1969), hudební skladatel a pedagog.

[19] U Universal Edition Wien vydal v roce 1931 J. Křička svou komickou operu Spuk im Schloss, oder, Böse Zeiten für Gespenster. Jednalo se o německou verzi původně české opery Bílý pán, aneb Těžko se dnes duchům straší. Autorem českého libreta byl Jan Löwenbach (1880-1972), do němčiny přeložil Pavel Eisner (1889-1958). Předlohou byla povídka Strašidlo cantervillské od Oscara Wildea. (Bartoňová, Blanka. Jaroslav Křička a jeho Bílý pán /analytické poznámky/. Bakalářská práce, Brno: Filozofická fakulta, 2014).

[20] Bruyr, José. Un entretienavec…Bohuslav Martinů. In. Le Guide du concert, roč. XVIII, č. 18 (29. 1. 1932), s. 445-447.

[21] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[22] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM.