Paris 20/5 1931.

Drazí,

odepisuji ihned na Váš dopis. Jak pak je Mařce,[1]myslím že jste zase dělaly velký pořádek, a že to Mařka odstůně. Liŝku[2]uẑ mám, ale dodali mi ji pozdě, Ŝpačkovi[3]už měli zabaleno, tak ji přivezu sám. Myslím že by ji Mařka už potřebovala hned, protože je teď jako na podzim. Je to už hloupé tenhle rok, nebudeme mít chvilku hezky. Nevím kde se berou ty řeči s těmi miliony, mě také každou chvíli někdo přijde s takovou zprávou. Firma Schott z Německa mi psala, chtějí moje věci, budou prý dělat velkou reklamu. Prozatím neplatí ŝpatně ale slibuji mi pro později více a stálý kontrakt na měsíční gáži. Psal jsem jim ẑe na to přistupuji, je to největŝí německá firma, a tak to snad se trochu pohne ku předu, zvláŝtě udělají li reklamu.[4]

Buduli moci poslat tu liŝku po někom tak to poŝlu, (kdyby jela nějaká dáma. Fráňovi napíŝu a také ho zde provedu po Paříži. Co pak Honzíček, nepřijede také?[5]Je v Praze nějaký festival, hrají Bagarre.[6]S tím filmem mi do toho vlezli zase Pražáci, založili nějakou společnost[7]s Ježkem.[8]Ale to nic nevadí, protože se tu ustavuje jiná společnost s velkým kapitálem a tam už o mně vědí.[9]Napiŝte mi, co ĵe s Mařkou a máte-li práci, tak to nemusí býti vŝechno naĵednou, víte dobře, že zdraví je přednější a ani ty ani Mařka nejste tak silné abyste se musely tolik namáhat, pak z toho jsou ty výsledky. Piŝte mi brzo. Ozval se také Frank,[10]chce hrát ve Frankfurtě mŭj concert pro cello.[11]

Moc Vás zdravím

Váš Bohouŝ.

[1]Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[2]BM v Paříži koupil své sestře Marii límec z liščí kožešiny (CBM, PBM Kr 42, 43, 51).

[3]JUDr. Jaromír Špaček (1895-1968), v letech 1923-1931 působil jako konzulární atašé a později legační tajemník přidělený k vyslanectví v Paříži, kde byl pověřen obchodně-politickou agendu. V červnu 1931 se vrátil do Prahy na politickou sekci Ministerstva zahraničních věcí, kde pracoval v oddělení II/4 – mezinárodní organizace (Dejmek 2013, s. 236).

[4]Ještě téhož dne, tj. 20. 5. 1931 BM v dopise vydavatelství Schott Music GmbH & Co. (IBM, SM 1931-05-20) potvrzuje nabízené podmínky smlouvy, a tu následně vydavateli posílá již parafovanou v dopise ze dne 4. 6. 1931 (IBM, SM 1931-06-04). Smlouva se týkala vydání Serenády pro komorní orchestr, H 199, Klavírního tria č. 1 (Cinq pièces brèves), H 193, a Koncertu pro violoncello a orchestr č. 1, H 196 I, v tomto vydavatelství tiskem ještě v témže roce 1931. Honorář činil 5000 franků. Zároveň vydavatelství slibuje vydávat po dobu tří let nejméně dvě díla BM ročně a respektuje skutečnost, že BM bude svá díla nabízet i jiným vydavatelům (IBM, SM 1931-05-30).

[5]Pravděpodobně se jedná o plánovanou návštěvu poličských přátel BM Františka (Fráni) Janele (1882-1969)a jehobratra Jana (Honzíčka) Janele v Paříži u příležitosti Exposition coloniale internationale Paris (CBM, PBM Kr 43).

[6]Skladbu La Bagarre, H 155, měla už na květnovém turné po jižní Evropě (Itálie, Jugoslávie, Maďarsko) ve svém programu Česká filharmonie řízená Václavem Talichem (1883-1961) (CBM, PBM Kr 37, 43, 46). V dopise rodině do Poličky ze dne 31. 5. 1931 (CBM, PBM Kr 45) BM upřesňuje: „[…] ten festival je v Praze příŝtí týden, Bagarre bude v sobotu 6./, a já myslím že to bude vysíláno Radiem, tak snad byste to mohli chytit[…]“.

[7]V dubnu 1931 byla v Praze pod záštitou francouzské společnosti Gaumont-Francofilm-Aubert založena filmová společnost WAV. Hlavními podílníky v ní byli Jan Werich (1905-1980)a Jiří Voskovec (1905-1981).

[8]Jaroslav Ježek (1906-1942), český hudební skladatel, dirigent a klavírista, nejbližsí spolupracovník Jana Wericha a Jiřího Voskovce.

[9]Filmových společností v té době vznikala celá řada. Jednou z nich byla Praque-Paris, kterou na počátku třicátých let společně s Milošem Šafránkem založili JUDr. František Papoušek a JUDr. Karel Schönbaum (Šafránek 2006, s. 40, 144-145).

[10]Maurits Frank (1892-1959), holandský violoncellista, pedagog a přítel BM, který se s ním seznámil prostřednictvím Stanislava Nováka, jeho spoluhráče z různých komorních souborů. Oběma přátelům BM dedikoval Duo pro housle a violoncello č.1, H 157, z roku 1927, výhradně Frankovi pak Concertino pro violoncello s doprovodem dechových a bicích nástrojů, H 143, z roku 1924.

[11]Podle Halbreicha (2007, s. 312) byla v Berlíně světová premiéra Koncertu pro violoncello a orchestr č. 1, H 196 I, se španělským violoncellistou Gasparem Cassadó (1897-1966) v neděli 13. 12. 1931. Na základě skladatelovy informace z dopisu BM rodině do Poličky právě ze dne 13. 12. 1931 (CBM, PBM Kr 61) však lze datum premiéry přesunout na pátek 11. 12. 1931: „V pátek byla premiera v Berlíně toho čelového koncertu a vysílali to Radiem, jenomže jsem už neměl čas Vám to napsat.“ K datu premiéry 11. 12. 1931 se přiklání i Mihule (2017, s. 188).