Základní informace
Typ dokumentu Dopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníNice
Poznámka k lokaci odesláníNICE-PL.WILSON, 31 I 55.1545, ALPES-MMES
Datum odeslání30.01.1955
PříjemceZouhar, Zdeněk
Příjemce (korporace)
Lokace přijetíBrno
JazykČeština
Původ, datum získáníkopie od Víta Zouhara, 03/2014
Vlastník pramene- Soukromý vlastník, Private owner
Signatura současného vlastníkaBM 8
Signatura v IBMZou 1955-01-30
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahBohuslav Martinů děkuje za zdravici k narozeninám a za zaslání českého překladu Eposu o Gilgamešovi. BM používá anglický text, snad půjde český překlad v budoucnu upravit pro provedení v češtině. Novou skladbu Zouharovi nemůže slíbit, má mnoho práce. BM snad brzy pošle SONÁTU č. 3 pro violoncello a klavír. BM děkuje za knihu Františka Bartoše a Leoše Janáčka Národní písně moravské v nově nasbírané a ptá se ZZ, zda nezná hráče na cimbál. BM zamýšlí použít cimbál ve své nové opeře [ŘECKÉ PAŠIJE]
Diplomatický přepis dopisu

Jan. 30. 55.



 



Milý příteli:                                                      



Nějak jsem se nedostal dříve ku psaní tak vám teprve dnes děkuji za všechny vaše projevy které mi udělaly radost. Za zdravici[1] a za dobré zprávy, za koncert  a za vaši snahu. Děkuji vám též za zaslání překladu Gilgamesh který je velmi krásný.[2] Lituji že ho okamžitě nemohu užíti, prakticky musím užít anglický překlad[3], ale snad později bude možnost provedení i v našem jazyku tak myslím že by to šlo adaptovat.[4] Co se vaši pološeptem žádosti týče, myslím baladu,[5] nemohu vám ji slíbit protože Gilgamesh sám o sobě je velká práce[6] a mám jiné věci jež na mne čekají[7], tak bych neměl čas na baladu[8]. Snad byste mohli užít některou partii z Kytice[9], jež jak mám zprávy bude provedena též v Praze[10] a tak material by byl k disposici[11]. Těší mě že už chystáte nové narozeniny, prosím nespěchejte, jinak budu rychle stárnout. Mám též radost z Novákových[12] úspěchů a přeji mu je ze srdce. Ze Státu teď nemám zprávy tak musíte na nové partitury čekat. Doufám že budu moci poslat Čelovou sonatu[13]. Z domu[14] mi stále píší jakou radost jste jim způsobili Vaší návštěvou v Poličce[15]. Napište mi zase co je u vás nového a lituji že Vás nemohu uspokojit s baladou. Bartoš – Janáček mi stále dává mnoho radosti a jsem rád že jsem toto dílo poznal. Stejně bych měl ještě žádost ale až budete míti čas. Není tam u vás někdo kdo ještě hraje na cymbal? Já bych ho chtěl užít v moji nové opeře[16] kterou plánuji, a bohužel informace o tomto nástroji v instrumentacích jsou slabé a neuplné, jenom kvotace že takový nástroj existuje. Kdybyste někoho znal dejte mi zprávy.



Mnoho a srdečně vás všechny zdravím.



Váš B. Martinů



 


Věcné poznámky k DP

[1] Zdravice k šedesátým čtvrtým narozeninám B. Martinů, kterou podepsali:



Antonín Balatka (1895-1958), dirigent a skladatel, studoval na pražské konzervatoři skladbu u Vítězslava Nováka. V letech 1929-49 působil v brněnské opeře jako dirigent, 1938-42 jako šéf operního orchestru a dramaturg. V Brně premiéroval 23. února 1935 operu Hry o Marii H. 236.



Břetislav Bakala (1897-1958), dirigent, studoval skladbu u Leoše Janáčka, dirigování a klavír. Od roku 1920 se stal dirigentem v brněnské opeře, kde 31. ledna  roku 1925 premiéroval balet Bohuslava Martinů Kdo je na světě nejmocnější H. 133. V roce 1937 se stal šéfem brněnského rozhlasového orchestru. Od 1936 byl sbormistrem Vachova sboru moravských učitelek a roku 1956 se stal šéfem Státní filharmonie Brno. 



František Kudláček (1894-1972), houslista, studoval u Štěpána Suchého a Otakara Ševčíka na konzervatoři v Praze. Od roku 1921 profesor na konzervatoři v Brně. Od 1947 na Janáčkově akademii múzických umění. 1969-1972 rektor Janáčkovy akademie v Brně.



Zbyněk Mrkos (1919-1993), dirigent a skladatel, studoval skladbu na konzervatoři v Brně, muzikologii v Praze a dirigování u Václava Talicha na Mistrovské škole v Praze. Od roku 1951 byl šéfem Symfonického orchestru kraje Brněnského, v letech 1956-1960 dirigent Státní filharmonie Brno. Od roku 1951 stál v čele Filharmonického sboru Besedy Brněnské a v letech 1958-1962 vedl Vachův sbor moravských učitelek. 



Dále zdravici podepsali Jan Kunc, Jan Novák, Eliška Nováková, Josef Veselka a Zdeněk Zouhar, Věra Zouharová, František Kopečný, Karel Sovíček aj. Již v polovině ledna skladatel reagoval na dotaz z Poličky: "Do Brna jsem též neodpověděl, měl jsem práci a čas rychle utíká […]. Odpovím jim na zdravici […]." (Dopis 16. ledna 1955, archiv PBM.) Tato "zdravice" byla uložena v archivu PBM, v současnosti je však nezvěstná.



[2] Zdeněk Zouhar poslal Martinů volné zpracování eposu o Gilgamešovi od Ferdinanda Stiebitze (1894-1961),  klasického filologa a profesora univerzity v Brně (Gilgameš. Starobabylónský epos. Brno, 1944). Martinů zaujal také český překlad Lubora Matouše, o němž mu napsal Miloš Šafránek: "Zajímal by mne moc český překlad, zvláště Matoušův a potřeboval bych kopii tablet. I)., II.) zdali ji má [...]  a I2., taky jen pár stránek jenom jako ukázku k porovnání. Celé to nelze dělat, to by vzalo moc času." (Dopis 1. listopadu 1954, archiv PBM.) Šafránek se o tom zmiňuje ve své monografii: "Vyžádal si ode mne ukázky českého překladu (zajímaly ho zejména tabulky I, XI – Potopa), jako ukázky k porovnání, neboť na použití českého textu bylo pozdě, byl už s dílem hotov; vyslovil nad tím lítost, neboť shledal český text věrnější a krásnější: cítil v něm současnost a moderní básnický výraz." (Šafránek 1961, s. 318). Matoušův překlad vyšel v roce 1958 v pražském SNKLHU pod názvem Epos o Gilgamešovi. Martinů na překlad znovu vzpomínal v dopise Miloši Šafránkovi několik měsíců před tím, než ho vytištěný dostal z nakladatelství: "Teď je mi moc líto že jsem nedostal ten Matoušův  překlad v čas, tj. dostal jsem jej až celá věc byla v Angličtině hotova. Ten jeho preklad je překrásný a mám jej bohužel v Nice kam nemůžeme." (Dopis 13. dubna 1958, archiv PBM.)



[3] Bohuslav Martinů vytvořil vlastní libreto podle anglického překladu Reginalda Cempblella Thompsona The Epic of Gilgamish.



[4] O adaptaci anglického textu sdělil básníku Miloslavu Burešovi: "Myslím že překlad Gilgameshe by byl pro vás obtížný, protože  to je hudební překlad jež musí jíti pod noty a je to vlastně expertní práce a těžká do češtiny." (Dopis 7. ledna 1958, archiv PBM.) Při prvním provedení oratoria Epos o Gilgamešovi  H. 351 v Praze na Pražském jaru 28. května 1958 byla použita česká adaptace textu Ferdinanda Pujmana.



[5] Zouhar požádal skladatele o další kompozici pro brněnské pěvecké sdružení OPUS v obsazení pro smíšený sbor.



[6] Charlotte Martinů cituje svého manžela: "Ten Gilgameš mi dělá těžkou hlavu ('such headache'), kdybych si tak mohl dovolit s orchestrem víc!". (Martinů Charlotte 2003, s. 159).



[7] 20. února 1955 začal pracovat na orchestrální skladbě Fresky Piera della Francesca H. 352.



[8] Tato žádost nebyla vyslyšena.



[9] Kytice. Cyklus skladeb na lidové texty pro smíšený sbor, sóla a malý orchestr, H. 260 z roku 1937.



[10] 31. března 1955 skladbu v Praze provedla Česká filharmonie, Český pěvecký sbor a Kühnův dětský sbor pod vedením Karla Ančerla.



[11] Zdeněk Zouhar uvedl záznam z pražského provedení Kytice,  H. 260 Českou filharmonií  z  března 1955 na 4. večeru z díla Bohuslava Martinů v Universitní knihovně v Brně. 14. ledna 1956 zazněla společně s operou Veselohra na mostě, H. 247.



[12] Jan Novák (1921-1984), hudební skladatel, studoval na brněnské konzervatoři u Viléma Petrželky, na Akademii múzických umění v Praze u Pavla Bořkovce a na letních kurzech v Tanglewoodu u Aarona Coplanda. Od července 1947 do února 1948 byl soukromým žákem Bohuslava Martinů v New Yorku. Od roku 1968 žil v Dánsku, Itálii a Německu, kde také zemřel. S Martinů byl v písemném kontaktu až do skladatelovy smrti. Bohuslav Martinů svého žáka doporučoval také Karlu Šebánkovi: "Věnuj ve fondu trochu pozornosti tomu Janu Novákovi z Brna, to je slibný talent, jeden z nejlepších potud tak znám u nás." (Dopis 8. září 1954, archiv PBM.)



[13] Opět zmínka o 3. sonátě pro violoncello a klavír, H. 340. Velké písmeno Č zde charakterizuje uvolněný styl Bohuslava Martinů.



[14] Tento obrat Martinů často používal, když referoval o dopisech svých sourozenců z Poličky. Srovnej také poznámku v předchozím dopise. Ve stejném významu psal také výraz "naši".



[15] Opětovná zmínka o Zouharově návštěvě v Poličce z konce října 1954. Viz poznámka k předchozímu dopisu a fotografie na s. XXX.



[16] Patrně také pod vlivem Janáčkovy stati o cimbálu v úvodu sbírky Bartoš 1901 Martinů uvažoval o využití tohoto nástroje v opeře Řecké pašije, H. 372. Od této úvahy však upustil.


Celkový počet listů1
Počet popsaných stránek2
Poznámkapřiložena obálka
Fixacerukopis černým inkoustem
Digitalizace
Quality of digitisationProfi

Preview only available at the Institute.

Location as subject
Praha
Person as subject
Composition as subject
« previous
ID 4673 (entry 1000 / 1000)
next »