Obálka [PRATTELN/13.1.59-10/V]

Zrus v kalendari tu adresu v 60 ulici, tam jsem bydlel jen dva mesice a tam se mi ztraci tedy dopisy. Nech jen Schonenberg.[1]

Leden 10. 59.

Mily Karle:

Kdyz jsem zavesil tak jsem docetl dopis od Votterle a na zaveru bylo ze vytah zustal v divadle v baselu a ze ten pan co to prhlizel odejel do Berlina a vrati se az unora 14 zpet a ze nechal vytah ve svem byte zavreny. Tak jsme v rejzi. Nicmene ja jsem zde nasel mizerny vytah prvniho aktu,ktery jsem neprijal a zrusil,spatne udelany, ale je tam aspon dobre napsany text a tak by mohl slouzit k prekladu nez dostaneme ten dobry vytah z divadla v Baselu.[2]

Tak jsem to poslal hned do Narodniho, to je Seidel, chef opery?[3] Taky jsem poslal ztracene listy druheho a tretiho jednani v partiture, to snad taky trochu pomuze. Muj dojem je ze je ma cely plan uz moc malomcasu.[4] Mohu rychle nechat udelat novou kopii partitury ale i to vezme par dni, zde jsou lide pomali.

Votterle pise pekne a je mozno ze se s Prahou domluvi a ze vam necha to provedeni, to jest ze ho necha me.[5] Budes ho videt a on ma stejne plany to nechat delat v Dilia, coz ma i Narodni divadlo, tak ja tomu vsemu nerozumim. V kazdem pripade ja budu potrebovati nejakou firmu a tedy Votterle kdyz uz je v tom, na pozdeji protoze i kbybyste mi dali ten material k disposici tak vis ze s tim nic delat nebudu a ze se o to starat taky nebudu, to uz mame zkusenosti.[6]

Prosim te dohledni na tu Dili, prave jsem jim psal aby mi zdelili jak se to bude provadet s Juliettou a od koho dostanu vlastne honorare pro sebe a pro spisovatele i prekladatele a kdo vlastne je prekladatel,to jsou vse pro mne zahady a jsme uz skoro pred premierou tak abych vedel co delat.[7] Myslim ze s Malaantrichem smlouvu na Juliettu nemam,nebot jsem ji Saldovi[8] nedal pri prvni smlouve jez byla podepsana pred  Juliettou.[9]

Tak jsem zvedav jak se dohovorite s Votterlem. Psal jsem take seidelovi tak se s nim spoj asi te pozehna za vylohy s telefonem.[10] Aspon tam budou miti neco pro zacatek a Votterle[11] muze nechat taky udelat vice kopii partitury aby se kopisti materialu mohli rozdelit.

Ted jeste jednu vec dulezitou kterou jsem zapomnel napsat Seidelovi a sice co se tyce prekladu. At to prelozi"normalne" a ne v tom Pepickem stylu kte ry se zda u nas v oblibe v posledni dobe,jak sveci preklad Zenitby a ostatne same locandiery kterou jsi mi v cestine poslal (Nebo redakce) Me se takovy humor nelibi, tak na to pozor.[12] Jinak si to muze prekladatel ulehcit tim ze nemusi tak docela respektovat musiku ,to jest ze ma urcitou volnost ji pozmenit kdyz najde pekny prekladmhlavne auftakty a rytmus.

Ja sam musim zkontrolovat jeste partii Mirandoliny, ktera ackoliv Soprano se mi zda trochu nizko polozena, v celku, to se da zpravit lehce.[13] Ale chci nejdrive sokoncit Pasije a poslat je z domu pryc.[14]

Ted s tim Votterle, ja mam dojem ze je to velmi slusny pan a co mam informace, tak to vsichni potvrzuji a ostatne Sacher by ho mne nebyl doporucil. Ja bych nerad aby nase spojeni uz na zacatku vypadalo jako ze chci neco delat za jeho zady ve svuj prospech,to chapes, to bych vypadal ja ten neslusnej a tak ho sam uvidis a poznas,ja mam stejne dojem ze to privedeni uz v kvetnu mirandoliny je ztracene, je na to malo casu,ale ty uvidis jak se veci vytvari. Je mozna ze mi tu Prahu necha ale i kdyz ne tedy moje financni ztrata nebude tak velika protoze budu miti v rice trumfy si udelat dobrou smlouvu.  V jednom ohledu o kterem nechci nemohu psat snad bude lepsi kdyz bude V. mit zastoupeni nebo smlouvu tak ho tam neuhon.[15]

Ted jeste k tvemu dopisu. Rozhodne nedelj nic s Materialem druheho koncertu pianoveho,s tim co je ve Filharmonii, to je stara verse a ta uz neplati,jen Germaine Leroux ji stale hraje(zadarmo ) , jsem jist ze se u B,H, najde ta druha verse co hraje Ruda.[16]

Na Kytici a ostatni veci na disku se moc tesim.[17]

Lituji ze seslo z Gilgameshe v Brne, coz maji taky jen jeden material?[18] Uz to prece bylo na nekolika mistech, Turin.

Co to je ten Osud, Janackuv?[19] Napis vice co je to Panton.[20]     Moc zdravim. Bohouš

[1] Po operaci žaludku v nemocnici v Liestalu se skladatel zotavuje u přátel Sacherových na Schönenbergu u Basileje, kam přijíždí 25. listopadu 1958 (srov. Mihule, 2017, s. 539).

[2] V dopise ze 6. ledna 1959 potvrzuje Karl Vötterle B. Martinů, že budou moci zaslat klavírní výtah z Basileje do Kasselu nejdříve 15. února 1959 (vlastník Bärenreiter, kopie v IBM, Bär 1959-01-06).

[3] Jan Seidel (1908–1998) byl v letech 1958–1964 šéfem opery Národního divadla (srov. oficiální archiv ND, dostupný z:

 http://archiv.narodni-divadlo.cz/dokument.aspx/default.aspx?jz=cs&dk=Umelec.aspx&ju=3623&pn=456affcc-f402-4000-aaff-c11223344aaa. Dne 22. ledna 1959 zasílá skladateli telegram, v němž krátce oznamuje, že materiál k opeře Mirandolina do Prahy dorazil (vlastník NBM, kopie v IBM, ND 1959-01-22).

[4] I přes tyto pochybnosti byla Mirandolina premiérována v rámci festivalu Pražské jaro 17. května 1959 (Halbreich, 2007, s. 179). 

[5] V dopise ze 6. ledna 1959 sděluje Karl Vötterle Bohuslavu Martinů, že jede 14. ledna 1959 do Prahy, aby vyjednával s Dilia a Národním divadlem ohledně premiéry opery Mirandolina a že by s sebou rád vzal partituru i klavírní výtah (vlastník Bärenreiter, kopie v IBM, Bär 1959-01-06). 

[6] Opera Mirandolina, H 346, byla vydána u Bärenreiter v Kasselu v ještě v tomto roce (Habreich, 2007, s. 179). 

[7] Dopis podobného obsahu posílá Martinů Vojtěchu Strnadovi z Dilia znovu 26. února 1959, kromě svých tantiém za operu Juliette, H 253, se dotazuje také na honoráře pro Georgese Neveuxe, autora předlohy této opery (vlastník Dilia, kopie v IBM, DLA 1959-02-26).

[8] Jaroslav Šalda (1880–1965) byl zakladatelem a ředitelem nakladatelství Melantrich. Melantrich uzavřel s Martinů smlouvu v dubnu 1937 (smlouva z 9. dubna 1937, NBM, kopie v IBM, MEL 1937-04-09).

[9] Co se týče vydání opery Juliette, došlo k němu v roce 1959 u nakladatelství Bärenreiter v Kasselu (Halbreich, 2007, s. 179).

[10] Dne 17. února 1959 se Šebánek snaží se skladatelem dojednat několik organizačních věcí, k nimž dodává: „To pravděpodobně dohodneme osobně při mé návštěvě u Tebe,napíši Ti jak to dopadlo, případně Ti zatelefonuju na něčí účet.“ (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.). K cenám za zahraniční hovory se vyjadřuje sám Martinů v dopise do Poličky o Vánocích 1958: „Tedbylo velke telefonovani z Prahy,najednou si vzpomeli ze musi delat premieru Locandisery, kterou ted nazyvame Mirandolina a tak volalo Narodni Divadlo a take Karel Sebanek,muselo je to stati pekne penize, telefon je drahey a stejne jsme moc nedomluvili […]“. (CBM, PBM Kr 622).

[11] Vötterleho návštěva v Praze viz výše v tomto dopise. 

[12] Komickou operu Ženitba, H 341, do češtiny přeložila dramaturgyně a překladatelka Eva Bezděková (1929–1992), a další komickou operu Mirandolina, H 346, operní pěvec a překladatel Rudolf Vonásek (1914–1995) (Halbreich, 2007, s. 175 a 179).

[13] Dne 9. února 1959 zasílá Martinů Janu Seidlovi z Národního divadla opravy sopránového partu v opeře Mirandolina a dotazuje se, zda tento part není pro zpěvačku [Marii Tauberovou] příliš nízko (vlastník Dilia, kopie v IBM, ND 1959-02-09).

[14] Tzv. „curyšskou“ verzi Řeckých pašijí, H 271 II, dokončuje Martinů 15. ledna 1959 (Halbreich, 2007, s. 187).

[15] Smlouva mezi Dilia a nakladatelstvím Bärenreiter, zastoupeným Karlem Vötterlem, ohledně opery Mirandolina byla uzavřena 24. ledna 1959 (vlastník Bärenreiter, kopie v IBM, Bär 1959-01-24b). Skladba byla nakonec premiérována na festivalu Pražské jaro 17. května 1959 (Halbreich, 2007, s. 179). Dne 24. ledna 1959 informuje Vötterle také Hermanna Wedekinda z Basler Stadttheater o záměru premiérovat operu v Praze s tím, že pro Basilej by potom zůstala premiéra v němčině (vlastník Bärenreiter, kopie v IBM, Bär 1959-01-24a).

[16] Zmatky kolem notového materiálu Koncertu pro klavír a orchestr č. 2, H 237, který v listopadu 1935 premiéroval Rudolf Firkušný a Česká filharmonie řízená Václavem Talichem, dále pokračují. Z dopisu R. Firkušného K. Šebánkovi z 24. prosince 1958 se dozvídáme, že notové materiály ke 2. i 3. klavírnímu koncertu, má nakladatelství Boosey & Hawkes, které vytisklo hlasy, parituru dosud ne. Dále Firkušný informuje Šebánka, že 2. klavírní koncert nedávno dával v Amsterdamu a neměl žádný problém získat od Boosey & Hawkes provozovací materiál, a proto se diví, že jej Šebánek nemůže sehnat (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.). Podobně píše Firkušný také B. Martinů v dopise z 9. letna 1959 (CBM, pozůstalost K. Šebánka, kopie IBM, Fir 1959-01-09). Karel Šebánek píše Ernstu Rothovi, o čemž informuje B. Martinů v dopise z 29. ledna 1959: „Co se týče II. Klavírního koncertu píši právě Booseymu /Rothovi/o rukopis a materiály, které mají i s partiturami. Napíši Ti pak co mi odpovědí.“ (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.). Skladbu nakonec vydal Český hudební fond v roce 1960 (Halbreich, 2007, s. 296). 

[17] Martinů se nahrávek nakonec přeci jenom dočkal, když 2. května 1959 sděluje sestře Marii: „P. SAcher psal ze dosly disky a ze si je tam nechali jak jsem je zadal a ze jsou vsechny moc krasne a dobre nahrane, tak se take tesime ze konecne pri navratu je uslysime. […] JE tam Polni Mse, Kytice a i Fresky.“ (CBM, PBM Kr 632).

[18] Šebánek vysvětluje skladateli situaci ohledně uvedení Eposu o Gilgamešovi v dopise z 2. ledna 1959: „Gilgámeš v Brně tuhle sezonu již nebude. Univerzální edice prý dotiskuje sborové particelly, tak jí zbyly jen pro Frankfurt na 31. ledna t.r. a pro Brno ne. Škoda! Měl být porveden v únoru a věděli o tom již od provedení pražského.“ (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.). 

[19] V dopise z 2. ledna 1959 zmiňuje Šebánek Janáčkovu operu Osud a její uvedení Stuttgartu. „Prý se to podařilo, mám ale domnění, že ohlas to bude mít jen v Německu.“ (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.).

[20] Panton vzniká v roce 1958 jako nakladatelství Svazu československých skladatelů.