Základní informace
Typ dokumentu Dopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníSchönenberg - Pratteln
Poznámka k lokaci odeslání[Schönenberg - Pratteln]
Datum odeslání09.07.1958
PříjemceŠebánek, Karel
Příjemce (korporace)Český hudební fond
Lokace přijetíPraha
Poznámka k lokaci přijetí[Praha]
JazykČeština
Původ, datum získáníkopie z pozůstalosti K. Šebánka, CBM Polička
Předchozí vlastníkŠebánek, Karel
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníkaPBM Kkš 1045
Stará signatura v IBM56/LVI/152
Signatura v IBMŠeb 1958-07-09
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahKde je partitura SVATEBNÍCH KOŠILÍ? SYMFONII č. 4 v Paříži nakonec nehráli. Boosey & Hawkes mají materiálu dost, ale protože Češi neplatí, vzali materiál zpět. Hansi Erismanovi poslal BM POLNÍ MŠI, o materiál jednají s B&H. DECHOVÝ SEXTET má Karel Šebánek poslat do Poličky, BM s vydáním nesouhlasí. Paul Sacher hraje SMYČCOVÝ SEXTET. Kdy bude Karel Ančerl ve Francii? Ernst Roth tvrdí, že KONCERT PRO KLAVÍR A ORCH. č. 2 je v SNKLHU, KŠ a Rudolf Firkušný tvrdí, že je u B&H. Kde tedy je? KONCERT PRO KLAVÍR A ORCH. č. 3 má BM u sebe (2 partitury, 3 materiály), dal by ho SNKLHU do komise. Výtisky SONÁTY PRO KLAVÍR už BM nemá. SMYČCOVÝ KVARTET č. 7 už posílají z USA, BM jej pak pošle KŠ. MIRANDOLINU pošle do Brna, žádali o ni. O JULIETTĚ z Dilie BM nic neví. Homolka asi na překlad nespěchá, Friedrich Schramm už ho dělá.
Diplomatický přepis dopisu

Obálka [PRATELN/-9.VII.58-16/V]

 

Nevis kde je partitura Svatebnich kosil?[1]

JUly 9. 58.

 

Mily Karle:

Jeste pred odjezdem ti odpovidam na tvuj dopis z 4. cer.[2]

Fotografie jsou dobre ale prakticky myslim ze ji preskocila ta druha dama,ktera prisla drive s bustou.[3]

 

Z konservatore neprislo dosud nic tak nevim co chteji.[4]

Vystrizky z novin dosly.[5]

Zdravkovic sice hlasil 4 tou symfonii v Parizi ale nehral ji, dali misto ni Dvoraka.[6]

Co se tyce toho materialu,to je jednoduche.B.H. ma samozrejme materilu vice ale vy mu neplatite. Mluvil jsem s nim zde a rikal ze ohlasujes kde se co hraje ale krejcar ze od vas nevidi. Tak asi kdyz ji hlasili v Parizi a nic nezaplatili tak si vzal material z1/2et […].[7]

Erismanovi jsem poslal partituru Mse ale budeli sam chtet delat nemecky preklad to nevim. A budeli del t tedy si jej asi podlozi sami a myslim ze o materal jednaji s B.H. To nevim. 

Ten dechovy sextet posli do Policky a nech jej tam.S vydanim nesouhlasim.[8]

 

V zari ovsem ve Svycarsku nebudou nybrz v Nice. Budu v Baselu jen asi tyden v rijnu,[9] Sacher hraje muj smucsovy sextett.[10] A mozna ze tedy se sejdu s Ancerl[11], snad pry v te dobe budou nekde v okoli. Napis mi zdali vis kdy a kde.

Moje adresa od 1 zari je 17 bis Boulv. Mont-Boron. Nice. A.M. France. 

Pred tim pis na B.M. % Michel Leger. Avenue Lehoux. La Baule. La Baule. Loire Atl. France

 

Pozdrav Karla N. rad bych mel od neho nejake zpravy.[12]

So bylo s tou smrti Simkovou?[13]

 

Ted je zde jina affera. Roth mi tvrdi ze partituru a material od 2heho klav. concertu mate vy a ty rikas ze to ma B.H. Kdo ho tedy ma?Firkusny psal ze je u B.H.

Ted mam zpet tedy prava na ty klavirni concerty a Roth mi je poslal sem ale jen treti(ten Firkushemu venovany ) Jsou tu dve partitury a tri materialy To bych tedy mohl dati vam do komise a nebo vasemu agentovi v Kasselu aby se s tim neco stalo. Nevim odkud vy mate ty materialy(Myslim ze to hrala E.Novakova a Palenicek.Tak to bych vam mohl dati kdyz mi napises co bys s tim chtel delat.Klavirni koncerty nejsou v oblibe u nakladatelu nebot je to mnoho prace a vydani,piano part, pro dva piana a partitura to je moc. B.H. s tim ovsem nic nedelal a jenom Firkusny to hral.[14]

Tak napis jaky je vas zajem na tom a co by se s tim dalo delat.[15]

 

Klav. Sonatu uz vytisky nemam,tak si to musite nejak poridit v Parizi.[16]

 

Ten kvartet co vysel v Americe novy,to jest ktery neznate, pr ve mi ohlasuji zasilku, jenom ze uz zde nebudu a tak to bude muset pockat az se vratim pak vam poslu partituru a hlasy.[17]

 

Delal jsem uz korrektury pro kvartet s oboe, pro Serenady s 2 clar. a pro klav, Trio. tak to take brzo uz vyjde u Eschiga.[18]

 

Locandieru asi poslu do Brna, zadali mne o ni.[19]

 

od Lidia[20] nemam vubec ted zpravy a tak nevim co se s Juliettou deje. Myslim ze ten p. Homolka na preklad nespecha nebot to tam mel v komissi uz od zacatku to jest pred peti lety,uz mi psal Schramm ze to on dela.[21]

 

Mej se pekne doufam ze vyrazis nekam na prazdniny. Zdravim tvuj

Bohouš[22]

Věcné poznámky k DP

[1] Martinů odstranil z druhé verze baletu Špalíček, H 214 II, druhý obraz třetího jednání, tedy část Svatební košile (Halbreich, 2007, s. 215). Právě na tuto část se Šebánka dotazuje již v prosinci 1954, z dopisu je patrné, že je skladatel přesvědčen je tato část v Československu (srov. CBM, PBM Kkš 1007).

[2] Martinů odjíždí na prázdniny do Francie 18. července 1958 (Mihule, 2017, s. 539).

[3] Šebánek zaslal skladateli fotografie busty, o čemž 1. července 1958 informuje také rodinu v Poličce: […] přiloženě Vám posílám fotokopie Bohoušovy busty od paní Zaorálkové, které jsem nechal zhotoviti po 3 exemplářích, z nichž jeden jsem poslal Bohoušovi přímo.“ (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.). O druhé „dámě“ a konkurenčních bustách viz rozsáhlou poznámku v dopise CBM, PBM Kkš 1031.

[4] Situace se vyjasňuje až v dopise z 15. února 1959, kdy A. Kubát jménem Komorního sdružení profesorů konservatoře Praha kontaktuje B. Martinů s omlouvou „[…] že jsme se neozvali již sami dříve v souvislosti s cestou našeho sdružení do Italie,kde jsme podzim minulého roku měli uvést také Vaši skladbu.“ V druhé části dopisu A. Kubát žádá skladatele o novou skladbu pro obsazení jejich souboru, tedy dechový oktet pro 2 hoboje, 2 klarinety, 2 lesní rohy, 2 fagoty, ev. doplněný flétnou a dodává: „Velmi si vážíme Vaší práce v moderní skladatelské tvorbě a věříme,že naše žádost o napsání skladby pro naše sdružení bude Vámi přijata s porozuměním.“ (CBM, PBM Kd 310). Jak se ale dozvídáme z poměrně rozezleného dopisu Karla Šebánka Marii Martinů již z 12. listopadu 1958, nechalo si právě toto Sdružení bez svolení B. Martinů opsat jeho skladbu, k čemuž Šebánek pouze lakonicky dodává: „Na štěstí je nepustili do Italie, kde měli Sextet na programu.“ (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.). 

[5] Jak vyplývá z dopisu B. Martinů rodině do Poličky ze září 1958, zařídil Šebánek skladateli zasílání výstřižků z československých novin, skladatel se k tomu opět postavil poněkud svérázně: „Ty vystrižky mi posilaji, to zařidil Š[ebánek]; já je stejně posiĺam vám.“ (CBM, PBM Kr 612). 

[6] Jugoslávský dirigent Živojin Zdravković (1914–2001) uvedl Martinů Symfonii č. 4, H 305, společně se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK již v rámci Pražského jara 1956, a to na koncertě konaném 21. května 1956 v Rudolfinu (oficiální webový archiv Pražského jara, dostupné z: https://festival.cz/koncert/symfonicky-orchestr-hl-m-prahy-fok/). Ještě 1. července 1958 píše Šebánek rodině Martinů do Poličky: „Jugoslávský dirigent Zdravkovič, můj dobrý známý, kterému jsem doporučil v FOK Bohoušovu IV. symfonii před 2 roky, tuto dělal ve Varšavě a před třemi týdny v Paříži.“ (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.). V následujícím dopise Šebánkovi Martinů upřesňuje, že místo jeho díla uvedli Dvořákovu Symfonii č. 9 „Z nového světa“ (CBM, PBM Kkš 1046).

[7] V následujícím dopise Šebánkovi skladatel potvrzuje, že jeho Symfonii č. 4, H 305, v Paříži neuvedli, jelikož jim nakladatelství Boosey & Hawkes nedodalo provozovací materiál (srov. CBM, PBM 1046).

[8] Sextet pro dechové nástroje a klavír, H 174, z roku 1929 byl vydán Českým hudebním fondem v Praze v roce 1960, tedy až po skladatelově smrti (Halbreich, 2007, s. 377).

[9] J. Mihule upřesňuje termín na 21. až 26. října 1958 (Mihule, 2017, s. 487). 

[10] Paul Sacher a Basler Kammerorchester uvedli 24. října 1958 Martinů orchestrální verzi Smyčcového sextetu, H 224A. Martinů o akci informuje i v dopise do Poličky z 29. října 1958: „Koncert v Baselu byl moc pekny a tak jsme se tam sesli vsichni co zbyli z te kumpanie Ecole de Paris, tak jsme meli na co vzpominat.“ (CBM, PBM Kr 616).

[11] Česká filharmonie byla od září do prosince 1958 na turné, během něhož navštívila Nový Zéland, Austrálii, Japonsko, Čínu, Indii a SSSR. V čele orchestru byl během tohoto zájezdu také dirigent Karel Ančerl (srov. Holzknecht, 1963, s. 153–158).

[12] Martinů často nechává pozdravovat staré přátele, tentokrát je to housliska Karel Novák, bratr Martinů přítele Stanislava Nováka. 

[13] Adolf Šimek-Vojík (1903–1958), violoncellista a profesor chilské národní konzervatoře. Ještě 5. června 1957 komentuje Martinů návštěvu Šimka-Vojíka ve vlasti: „Ten Simek si asi uzil Prahy on je jako stika.“ (CBM, PBM Kr 569). Dne 24. března 1958 už jen dodává: „Tak se ptas jak je to divne ze Simek-Vojik nepise a on je chudak uz na pravde Bozi, prave jsme dostali parte o umrti. Tak si prece jenom uzil sve dovolene za mnoho let a podival se domu, ale asi cesta byla unavna, to je velka dalka z Prahy do Chile a tak mi uz nenapise jak se mu to u nas libilo. Delal mi v Chile velkou propagandu a mel stale dalsi plany.“ (CBM, PBM Kr 592).

[14] Jedná se o Koncert pro klavír a orchestr č. 2, H 237, dedikovaný Germaine Leroux, z roku 1934, který v Praze premiéroval v listopadu 1935 Rudolf Firkušný, a o Koncert pro klavír a orchestr č. 3, H 316, který je věnován Rudolfu Firkušnému, který jej také poprvé uvedl v Dallasu v listopadu 1949, v lednu 1958 jej uvedl Josef Páleníček a orchestr FOK. Situace kolem těchto dvou kompozic se začne komplikovat již v prosinci 1957 a pak i v průběhu roku 1958. Martinů si sice bere od Boosey & Hawkes tyto skladby zpět, nastává však totální chaos s partiturami i provozovacím materiálem, o čemž Martinů koresponduje se Šebánkem v dopisech CBM, PBM Kkš 1037, 1039, 1041 a 1045. 

[15] Koncert pro klavír a orchestr č. 2, H 237, i Koncert pro klavír a orchestr č. 3, H 316, vyšly v roce 1960 u Českého hudebního fondu v Praze. (Halbreich, 2007, s. 296 a 299).

[16] Martinů pravděpodobně zaslal Šebánkovi výtisky Sonáty, H 350, která v roce 1958 vyšla u Max Eschig v Paříži, jak vyplývá z dopisu Šebánkovi z 26. dubna 1958 (CBM, PBM Kkš 1043). 

[17] O vydání Smyčcového kvartetu č. 7 (Concerto da camera), H 314, u Southern Music Publishing v New Yorku informoval skladatel Šebánka poprvé již v srpnu 1957 a poté také ve dvou dopisech z dubna a jednom z května 1958 (srov. CBM, PBM Kkš 1038, 1042, 1043 a 1044).

[18]  Kvartet pro hoboj, housle, violoncello a klavír, H 315, vychází u nakladatelství Max Eschig v Paříži až v roce 1961 stejně jako Klavírní trio č 2 d moll, H 327. Klavírní trio č. 3 C dur, H 322, pak dokonce o další dva roky později, tedy v roce 1963. Zmíněná Serenáda č. 1, H 217, pro dva klarinety, lesní roh, troje housle a violu z roku 1932 byla vydána pražským Melantrichem již v roce 1949 (Halbreich, 2007, s. 371, 355, 378).

[19] Opera Mirandolina, H 346, podle předlohy La Locandiera Carla Goldoniho, byla premiérována v Praze 15. května následujícího roku, tedy 1959 (Halbreich, 2007, s. 179).

[20] Má na mysli Dilia – Československé divadelní a literární jednatelství. 

[21] Na překladatele opery Juliette, Kurta Honolku, se skladatel dotazuje již v dopise Šebánkovi ze 17. května 1958 a následně si stěžuje na jeho liknavost jak v dalším dopise Šebánkovi (srov. CBM, PBM Kkš 1044, 1045), tak v dopise M. Šafránkovi (srov. CBM, PBM Kmš 880). Dr. F. Schramm, intendant Hessisches Stadttheater Wiesbaden, sděluje Martinů v dopise ze 17. ledna 1958: Der uns seinerzeit vom Verlag übersandte Klavierauszug Ihrer Oper befindet sich noch immer in Händen von Herrn Kapellmeister Kaufmann. Derselbe möchte den Auszug aber nicht zurückschicken, sondern vom Verlag käuflich erwerben, da er seinerzeit eine deutsche Roh-Übersetzung angefertigt hat. Sie ersehen auch hieraus, wie ernsthaft wir uns um eine evtl. Aufführung Ihrer Oper bemüht haben.“ („Onen nám vydavatelem zaslaný klavírní výtah Vaší opery se stále nachází v rukách našeho pana kapelníka Kaufmanna. Ten by také rád neposílal výtah zpět, nýbrž by jej chtěl od nakladatele zakoupit, jelikož on sám pořídil hrubý německý překlad textu. Také z toho je patrné, jak vážně se staráme o eventuelní uvedení Vaší opery.“) (CBM, PBM Kd 112). A taktéž dr. Schramm reaguje pravděpodobně na Martinů zprávu o dalším překladateli textu hned v dopise z 5. února 1958 následovně: „Wir sind nunmehr auf die Übersetzung, die Sie unabhängig von der unsrigen haben angertigen lasse, sehr gespannt und würden uns freueun, wenn Sie uns Gelegenheit geben wollten, dieselbe einmal durchzusehen.“ („Jsme nyní velmi zvědavi na překlad, který jste nechal udělat nezávisle na tom našem, a velmi by nás potěšilo, kdybyste nám umožnil do něj nahlédnout.“) (CBM, PBM Kd 113).

[22] Podpis rukou B. Martinů modrou propiskou. 

Celkový počet listů1
Počet popsaných stránek1
Poznámka
Fixacestrojopis, rukopisný podpis (Martinů)
Dopis

Náhled k dispozici pouze prezenčně v Institutu.

Digitalizace
Kvalita digitalizaceProfi
Digitalizováno v instituci
Datum digitalizace
Poznámka k digitalizaci
Lokace jako předmět
Basilej
Brno
Kassel
Nice
Paříž
Polička
Švýcarsko
USA
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 4373 (záznam 1 / 0)
další »
-Rev-