Základní informace
Typ dokumentu Dopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odeslání
Poznámka k lokaci odeslání[Řím]
Datum odeslání26.12.1956
PříjemceŠebánek, Karel
Příjemce (korporace)Český hudební fond
Lokace přijetí
Poznámka k lokaci přijetí[Praha]
JazykČeština
Původ, datum získáníkopie z pozůstalosti K. Šebánka, CBM Polička
Předchozí vlastníkŠebánek, Karel
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníkaPBM Kkš 1031
Stará signatura v IBM56/LVI/138
Signatura v IBMŠeb 1956-12-26
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahBohuslav Martinů nemá nikoho pro překlad KYTICE do angličtiny. Překlad lidového textu je těžký, také text POLNÍ MŠE se musel předělat. BM se pokusí jeden hlas s překladem dostat, aby ho mohli podložit i v partituře. SONÁTU č. 3 pro violoncello a klavír poslal Františku Smetanovi, měl ji dát k dispozici Karlu Šebánkovi nebo Miloši Sádlovi. Nepamatuje se na Václava Kašlíka ani Jana Kühna, který má OTVÍRÁNÍ STUDÁNEK asi od Miloslava Bureše. Klavírní výtah POLNÍ MŠE je špatný, nemůže být dán vůbec do oběhu. Jaké jsou možnosti ohledně busty? Desky s OTVÍRÁNÍM STUDÁNEK nedošly. Co je s vydáním? PETRKLÍČ mají v Poličce a jednu kopii s věnováním má Zdeněk Zouhar. Nonet [STOWE PARTORALS] a DECHOVÝ KVINTET je těžké tisknout. OTVÍRÁNÍ STUDÁNEK s JK v zahraničí se musí oznámit do ASCAP. Harmoniku už dostal i od Jana [Nováka], ale nová romance [LEGENDA Z DÝMU BRAMBOROVÉ NATI] už byla hotová. Co vyjednal s Boosey & Hawkes? Co je s MIRANDOLINOU? SNKLHU nemá posílat žádné výtisky kromě STUDÁNEK. BM posílá fotku pro sochařku, která má dělat jeho bustu. Prosí o předání přiloženého dopisu pí. L. Sleisové-Kovalové.
Diplomatický přepis dopisu

Obálka chybí

 

Dec. 26. 56.

Mily Karle:

Odpovidam na tvoje dva dopisy a děkuji za přáni k narozeninam i k vánocum a tak dale. taky odpovidám na tvoje otázky.

Zde samozřejme nemám nikoho pro překlad Kytice do angličiny a nemyslim že tohle spěchá,takový překlad bude velice težký a musi se na to najit expert,lidový text je těžko přeložitelny.[1] To samé je o Polni mši kde jsme museli text předelat a tak s tim tež nespěchej,pokusim se dostat jeden hlas s tim novým překladem a pak byste to mohli podepsat,ten co je v partituře nedostačuje.[2]

Je tu nějaké nedorozuměni ohledně věci,které jsem poslal do Prahy,pokud se pamatuji jsem poslal jenom čelovou sonatu Smetanovi s podotknutim[3],že po premieře ji ma poslat do Brna, (kam už se ted nepamatuji) a ostatně jsem mu před dvěma měsici zase napsal že tu kopii ma dát k disposici bud tobe nebo Sádlovi,který mne o ni žádal.[4] Ale rozhodne se nepamatuji na Kašlíka[5] a tim méně na Kuhna,kterému jsem neposlal Studánky,jež dostal asi od Bureše.[6]To vlastně teď nemá význam když to bude vydáno tiskem,což už mělo dle slibu býti.[7] Tak to nesváděj na mně.

 

Teď hlavní věc je ovšem s tim výtahem Polni Mše,který jsi mi poslal,ten rozhodně přijmouti nemohu,neni za prvé dobře udělán ,je to dělano aby to bylo lehké a je to tak lehké,že z toho nic nezbylo.Psal jsem už také o tom Novákovi. Za druhé ,je tam plno chyb nejen v klaviru ale i ve sboru a jsou to jistě chyby kopisty, vytah nebyl korrigovan,protože jsou tam chyby do očí bijící,takže kopii nikdo neprohledl a neopravil,opisovač tam nasel chyby a okopirovali jste to s nimi.

Žádaš mne abych nebyl priliš kritický,ale ja se tomu nemohu vyhnout,nechápu vubec jak jsi to mohl pustit,každý kdo to bude studovat a dostane partituru hned uvidi jak je výtah nemožný a jak zkresluje partituru,čili bude to ostuda. Více provozovani díla se stím neumožni,protože naopak výtah odradí lidi k provedeni. Jednu mezeru jsi sice vyplnil ale nic jsi s tim nedocílil. I kopie je nešikovná. Zkrátka to musiš vzíti zpátky,v této forme to absolutně existovat nemůže a nemysli si že jen vynalezám kritiku,každy ti to řekne kdo dostane vytah do ruky. Zde jsou i možnosti,že se to muže hráti s pianem,když je výtah k disposici a to ovšem je vubec vyloučeno aby se to hralo v této upravě. Divim se vám oběma,jak jste mohli pustit a proč mi nepošlel takovou věc ke schváleni. Tak mne to mrzí,že ti takhle musim psát,ale rozhodně tohle vydáni nikomu nedávej ani neposilej, to bys tomu jen uškodil. Napiš mi co je možno s tim udělat ,ale já rozhodně budu protestovat dáš-li tento nemožný výtah do oběhu.Je to mrzuta historie ale sklidíte oba posměch u muzikantu kteři maji k disposici partituru a ja sám nechci aby Mše byla takto representována,to raději at ta mezera zustane nevyplněná.Buduli miti čas napišu aspoň stránku jak by to mělo vypadat a to nejsem expert na upravu klav,výtahu,čemuž, jak viš,se vždy vyhýbám. Tak tohle je nepřijemna kapitola.[8]

 

Chtěl bych vůbec abys mi dal více a předem vědět co konkretně zamyšliš dělat a ne mne překvapit vzdy s hotovou věcí.[9]

Sděl mi zdali jsou možnosti(o nichz teď v této situaci pochybuji) že bys jel do Parize,psali mi z domu i ty ohledně toho bronzu busty[10] a te ceny z Haagu,což je talir,[11]ktery muže přivest muj biograf ale tu bustu by mohla zařidit Embassy,to je težký kus na cestování.[12]Napiš jak to vypadá s tvou cestou.[13]

 

Desky se Studankami ani tvoje ani Bures nedošly ještě a jsem zvědav co je s vydánim,které mělo vyjiti na Vánoce.?[14]

 

Nove dvojzpěvy jsou Petrklic[15] a ten snad jsi dostal a nebo ho maji naši.[16] Věnovanou kopii má Zouhar a ta patří jemu.

 

Co se týče těch nových komposic,nic nikomu neslibuj,viš že nemám čas až budu mit čas tak se na to podívám,to se tyče těch Nonetu a dechovych kvintetu,to jsou veci jež je těžko ted udati a tisknout.[17] Ostatně,jak se zdá, jsem slibil ted kdekomu něco napsat,hlavně sbory pro Prahu i pro Brno,to bych musel pracovat jen pro ně a to viš že nemohu,ač mne zájem těší.[18] Ostatně ted z rúzných přičin které ti popsat nemohu omezim zasilani rukopisu k nám.[19]

 

Solce potěš a pozdrav řekni aby neopustil náději,foto dostane, pro mne je udelat balik a jit na postu veliká trýzeň ale dočká se toho.[20]Take jsem nevědel že stale vystupuje veřejně byl bych mu poslal sonatu.[21]

Co se tyce provedeni Studanek s Kuhnem za hranicemi,musi je oznámit a chtěl bych vědět pod jakým titulem to delaji,to je kvuli Ascapu,tak to vyzveď.

Harmoniku jsem už dostal i od Jana ale ta nova vec Romance už byla hotova a ta se tam musi harmonika upravit hracem.[22]

 

Co jsi vlastne vyjednaval s Boosey? Bezi to vibec a nebo to chciplo?

a od nich vubec neslysim, tak se snimi moc nezavazuj. Take s Locandierou nevim vubec co se stalo.[23]

 

Podobenku z profilu nemam ,tomu se vzdy vyhybam k vuli memu velkemu nosu ale snad by neco nasli doma. Zda se ze uz tam je nejaka jina busta,kde ta vzala muj profil? Abych se daval fotografovat to se mi nezda,uvidim co se da delat.[24]

 

Nakladatelstvi mi stale pise do Svycarska.[25] Rekni jim at mi rozhodne neposilaji zadne vytisky, vyjma Studanek.[26]

 

Tak mi napis co udelas s vytahem Polni Mse.[27]

 

Mam vztek ze te musim otravovat hned v zacatku noveho roku ktery ti jinak preju stastny s pranim abys se polepsil.

Nazdar. Miru zdar.[28]

 

B. Martinů[29]

 

Nasel jsem jednu fotocku nejbliz profilu tak ti ji posilam,nemohl bys ji nechat rozmnozit,je to jedina kde mi jeste bylo do smichu. Az ji pani Vob ta socharka nebude potrebovat posli ji nasim ,myslim ze ji nemaji.[30]

 

Take prosim te posli ten prilozeny dopis pani Kovalove, nekam jsem zasel jeji adresu. D ekuji.

 

(L. SLEISOVA- KOVALOVA)[31]

Věcné poznámky k DP

[1] Rozhlasovou kantátu Kytice, H 260, na české lidové texty vydal v roce 1956 Český hudební fond v Praze (Halbreich, 2007, s. 450).

[2] V prvním vydání Polní mše, H 279, které vyšlo v pražském Melantrichu v roce 1947, je v samotné partituře vytištěn pouze český text, překlady do ruštiny, angličtiny a francouzštiny jsou jako souvislý text uvedeny v úvodu edice. 

[3] Jedná se o Sonatu č. 3 pro violoncello a klavír, H 340, z podzimu 1952, byla premiérována v lednu 1953 ve Washingtonu, v Praze ji uvedl 20. října 1955 český violoncellista František Smetana (1914–2004).

[4] Skladatel vyslovuje stejný požadavek v dopise z 1. října 1956: „Řekni Smetanovi, čello že ty dvě malé korektury jsou správné. A že jsem mu poslal tu 3tí Sonatu na jeho žádost jen s podmínkou že ji po premieře dá k disposici ostatním čelistům, jednomu v Brně (jehož jméno jsem zapoměl) a také Sádlo mě o ni už dávno žádal, tak ať dá kopii Sádlovi k opsání a sice ihned.“ (CBM, PBM Kkš 1029; srov. poznámku v tomto dopise). 

[5] Českého dirigenta Václava Kašlíka zmiňuje Martinů v dopise Šebánkovi z 29. května 1955 (CBM, PBM Kkš 1016) a také v dopise do Poličky z 2. května 1955, v němž líčí své podivné „nesetkání“ V. Kašlíkem na filmovém festivalu v Cannes: „Byl tam nějaký Kašlík (?) volal jsem tam z hotelu telefonem, řekl že přijde dolu ale nepřišel, asi se bál. […] Jsem vlastně rád že jsme je neviděli, v loni z toho byly stejně řeči, že se hlásili ke mně a že ignorovali ty bohaté uprchlíky, co utekli z Prahy a tak tu byly klevety.“ (CBM, PBM Kr 488).  

[6] Vít Zouhar ve vyhodnocení pramenů k Otvírání studánek, H 354, uvádí, že skladatel nechal vytvořit čtyři kopie, z nichž dvě poslal Zdeňku Zouharovi s tím, že jednu z nich má předat v Poličce, další poslal Miloslavu Burešovi a poslední s největší pravděpodobností Janu Novákovi (Zouhar, 2016, s. 156). Jak rodinu v Poličce, tak Z. Zouhara i M. Bureše o tom skladatel informoval v dopisech (srov. CBM, PBM Kr 498, Kb 641 a ZZ12). Vít Zouhar dále předpokládá, že pro předpremiérové nastudování kantáty i první nahrávku použil Jan Kühn Burešovu kopii (Zouhar, 2016, s. 156).

[7] Vít Zouhar k vydání kantáty Otvírání studánek, H 354, uvádí: „Smlouva mezi skladatelem a pražským nakladatelstvím má datum 6. března 1956. Podobně jako v případě Boosey & Hawkes, byla i tato smlouva výhradní, bez časového a teritoriálního omezení. Nakladatelství se v ní zavázalo, že dílo vydá do 31. 12. 1956 v nákladu 1 000 výtisků. […]Skladatel obdržel v lednu a únoru 1957 autorské výtisky a vyjádřil uspokojení s výtvarným řešením i s anglickým a německým zpěvním překladem.“ (Zouhar, 2016, s. XXXV; smlouva ze 6. března 1956, NBM, 1956-03-06).

[8] Klavírní výtah kantáty Polní mše, H 279, vydal v roce 1956 Český hudební fond v Praze. O nedostatcích, které se zde vyskytují, informuje Martinů 24. prosince 1956 také Karla Nováka: „[…] ted vydali klav, výtah Polni Mse aniz by mi to poslali k revisi a musim řici ze pŕes to ze to dělal J. Novak, je to špatně udělané a plné takovych tiskovych chyb, že nechápu jak se to mohlo stati asi vubec nikdo to po kopistovi nerevidoval, jsou tam tak očividné chyby kopisty že jsou na prvni pohled jasné. Ja nevim co s tim mám delat, nechci Seb. vynadat ale budu asi muset.“ (PBM Kkn 702). A v dopise do Poličky 22. ledna 1957 skladatel dodává […] od Šebanka nemám teď žádně zprávy, asi se zlobi že se mi ten klavirni vytáh Mše nelíbil.“ (CBM, PBM Kr 553).

[9] V již zmíněném dopise Karlu Novákovi ještě skladatel dodává: […] celá věc je v tom že Sěbas zkrátka disponuje s mými věcmi jako kdyby mu patřily a mne pak pastavi před hotový fakt a divi se že jsem nastekanej.“ (PBM Kkn 702).

[10] Jedná se o předválečnou bustu od rumunské sochařky Iriny Codreanu-King, kterou Martinů nabízel Šebánkovi již ke konci roku 1948 (srov. dopisy CBM, PBM Kkš 952, 953 a 956). 

[11] Martinů byl jmenován čestným členem Die Haghe Sanghers a obdržel pamětní talír s věnováním, o čemž opakovaně informuje rodinu do Poličky (srov. CBM PBM Kr 490, 492, 516). 

[12] Martinů prvním životopiscem byl jeho přítel Miloš Šafránek. O možnosti převezení věcí z Francie do Československa prostřednictvím Šafránka píše Martinů 7. listopadu 1956 do Poličky: „Milošovi napišu aby nezapómel vzit ten taliř a kdyby mohli dopravit ten můj portret v bronzu do Prahy.“(CBM, PBM Kr 544). Karel Šebánek na začátku roku 1957 odjíždí do Londýna a Paříže, o čemž informuje skladatele, který jej žádá, aby odvezl výše zmíněné věci, k čemuž dává Šebánkovi zplnomocnění i instrukce hned v několika dopisech (srov. CBM, PBM Kkš 1032–1034). Výsledek cesty pak popisuje sám Šebánek v dopise rodině z konce března 1957: „Přivezl jsem ten talíř z Paříže a ještě má přijít busta /bronz/.To má vyříditi velvyslanectví v Paříži, tak čekám nyní zásilku během 3 týdnů.“ (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.). Busta od rumunské sochařky Iriny Codreanu-King si na svůj příjezd z Francie ještě počká, Šebánek píše v několika dopisech do Poličky, že se sochařku nepodařilo zastihnout, později ji také písemně žádá, aby bustu předala na velvyslanectví, teprve 2. července 1957 konečně sděluje do Poličky: „Busta Bohoušova již z Paříže došla; je pěkná a je odlišná od těch fotografií, které jsem Vám svého času zaslal.“ (CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.).

[13] Ohledně možného setkání se skladatelem píše Šebánek ve stejném dopise Martinů rodině: „Co se týče Bohouše, ten by udělal nejlépe, kdyby mi napsal dopis, abych za ním přijel,jinak se nikdy nedohovoříme.Je to s ním těžké v dopisování, to sami dobře víte a v daném případě by bylo nejlépe si promluviti.Je to ožehavá záležitost ale ne neuskutečnitelná. Prosím Vás napište mu v tomto smyslu a já na základě toho dopisu se budu dožadovat povolení k jeho návštěvě,vzhledem k tomu, že pas již mám, v ministerstvu. Jinak se tam nedostanu.“ (dopis z 30. března 1957, CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.). V červenci skladatel Šebánkovi pravděpodobně již opakovaně píše: „Ja jsem ti o tom sam uz psal a i nasi ti snad predali zpravy,totiz ze ja osobne nemohu nikoho zvat z CSR, chapes, ne? ale snad bys mohl to zaridit aby te Ricordi pozval,ja se s nimi neznam,snad by ti i Roth pomohl.“ (dopis ze 17. července 1957, CBM, PBM Kkš 1037).

[14] Z korespondence vyplývá, že mu zaslání nahrávky kantáty Otvírání studánek slíbil jak K. Šebánek, tak M. Bureš. Skladatel se na desky opakovaně ptá, teprve 9. února 1957 potvrzuje v dopise do Poličky: „Tak ty desky konečne včera došly.“ (srov. CBM, PBM Kr 555). Co se edice této kantáty týče, byla vydána na konci roku 1956 Českým hudebním fondem, první autorský výtisk dostává skladatel v lednu 1957 (srov. Zouhar, 2016, s. XXXV). 

[15] Na žádost Zdeňka Zouhara zkomponoval Martinů v srpnu 1954 dvojzpěvy na texty moravské lidové poezie pod názvem Petrklíč, H 348. Skladba byla premiérována 25. dubna 1955 v Brně v podání ženské části brněnského pěveckého sdružení OPUS řízené Zdeňkem Zouharem (Zouhar, 2008, s. 332–334; Halbreich, 2007, s. 439).

[16] Rodina v Poličce kopii Petrklíče evidentně vlastnila, jak vyplývá z dopisu, o více jak rok později: „Ten Petrklic muzete pujcit ja vam poslu jinou kopii.“ (CBM, PBM Kr 590).

[17] Nonet č. 2, H 374, který je dedikován Českému nonetu, dokončuje skladatel až na začátku února 1959. Jediný Dechový kvintet, H 187, který Martinů napsal, je z roku 1930, jeho partitura je bohužel ztracená (Halbreich, 2007, s. 384, 374).

[18] V průběhu ledna 1957 Martinů zkomponuje dvě řady mužských sborů pod názvem Zbojnické písně, H 361. První řadu věnuje Pěveckému sdružení pražských učitelů, kteří jej také pod vedením Miroslava Venhody premiérují v Praze 11. dubna 1957. Druhá řada, která je dedikována Pěveckému sdružení moravských učitelů, je tímto tělesem za řízení Jana Šoupala uvedena poprvé v Brně 29. října 1957 (Halbreich, 2007, s. 435).

[19] O nezaslání nové Legendy z dýmu bramborové nati do Československa na protest proti politickým událostem v socialistickém bloku a potlačení maďarského povstání na podzim 1956 se skladatel zmiňuje jak v dřívějším dopise Šebánkovi, tak v dopisech rodině do Poličky, Miloši Šafránkovi (srov. CBM, PBM Kkš 1030, Kr 545 a 547, Kmš 849) i Frances Ježkové (ČMH, G11728). 

[20] Taktéž opakovaně v korespondenci zmiňovaná fotografie Martinů, kterou skladatel slíbil zaslat Karlu Šolcovi. 

[21] Pravděpodobně má na mysli svou klavírní Sonátu, H 350, kterou dokončil 17. prosince 1954 (Halbreich, 2007, s. 422). 

[22] Opakovaně požadovaný materiál k partu akordeonu do Legendy z dýmu bramborové nati, H 360, mu zaslal přítel Jan Novák. 

[23] Na špatné jednání s Boosey & Hawkes si skladatel stěžuje v posledních měsících opakovaně. Jeho opera Mirandolina, H 346, kterou dokončil v červenci 1954 podle předlohy La Locandiera Carla Goldoniho, byla premiérována až 17. května 1959 ve Smetanově divadle v Praze a vydána téhož roku u nakladatelství Bärenreiter v Kasselu (Halbreich, 2007, s. 179). Situaci skladatel komentuje také v dopise do Poličky ze dne 22. ledna 1957: „Z Londyna jsem vúbec beze zpráv a tak nevim co dělaji s Locandierou […].“ (CBM, PBM Kr 553). 

[24] Z náznaků v korespondenci Martinů s rodinou v Poličce, Martinů–Karel Novák, ale zejména Šebánek–rodina v Poličce lze konstatovat, že došlo k situaci, kdy dvě konkurenční sochařky ve stejnou dobu vytvářely bustu Bohuslava Martinů. Na straně jedné akademická sochařka Hedvika Zaorálková (1900–1982) z Roztok u Prahy, kterou opakovaně chválí Karel Šebánek v dopisech do Poličky, a to v různých fázích prací (srov. dopisy ze 4. října 1957 – dokončení „portrétu v hlíně“, 13. února 1958 – „busta v mramoru“, CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.). Zároveň Šebánek uvádí, že je s bustou nesmírně spokojen také Miloslav Bureš, Karel Novák a dr. Pečírka, kteří bustu průběžně viděli. Sochařka kromě samotné mramorové busty dokončila také sádrové odlitky v bronzové barvě (53 cm), které nabídla k prodeji. Autorkou druhé busty je pražská sochařka Karla Vobišová-Žáková (1887–1961), pro niž nemá Karel Šebánek doslova jediného dobrého slova, dopisech do Poličky se odkazuje mj. na dr. Pečírku, podle něhož se K. Vobišová nemůže s H. Zaorálkovou srovnávat (dopisy z 2. července 1957 a 13. února 1958, CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.). V dopisech jinak vždy korektní Karel Šebánek už 5. prosince 1956 píše: „Ta sochařka, co dělala zde B. bustu to je nějaká pěkná baba. Podvedla pí.Zaorálkovou nepěkným způsobem. To až ústně.“ A o deset měsíců později ho vztek stále ještě nepustil a i zde cituje názor přátel na nové dílo: […] podle Karla[Nováka] a Pečírky je to docela něco jiného nežli je ten od té druhé baby.“ (dopis ze 4. října 1957, CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.). Skladatel, který měl informace pouze z korespondence, píše nejprve 7. listopadu 1956 do Poličky: […] já neznám ani jednu ani druhou, tak v tom nemohu rozhodovat, jen nechapu proč by nemo-hli obě dělat portret?“ (CBM, PBM Kr 544). Dne 22. prosince 1956 dodává Martinů také v dopise do Poličky: „S tou bustou je to taky taková historie, to si vzpoměli ze nikdo jiný to nemuže dělat než ta pani, známá Diviše, ja ji neznám a tak snad abyste ji uspokojili tak mu pošlete, máteli totiž nějakou foto z profilu, už mne o to žádají po měsice, ačkoliv ta druhá také nemăla foto z profilu. ale když to chtěji dělat tak at ji dokonči.“ (CBM, PBM Kr 549). V dopise Karlu Novákovi z 24. prosince 1956 Martinů konstatuje: „Ta historie s tou bustou je mi nepochopitelná a za tim je ovšem take Šeb.[ánek] on si mne zkrátka přivlastni a bude s tim miti na konec jen nepřijemnosti.“ (CBM, PBM Kkn 702). 

[25] Martinů se od začátku října 1956 nachází v Římě, kde pracuje na American Academy. 

[26] Ke konci roku 1956 vyšla u Státního hudebního vydavatelství kantáta Otvírání studánek, H 354, kterou Martinů dlouho očekával a která konečně dorazila v lednu 1957 (Zouhar, 2016, s. XXXV).

[27] Skladatelem výše totálně zkritizovaný výtah Polní mše, H 279, nakonec Šebánek stáhl, jak je patrné již z lednového dopisu rodiny Martinů Šebánkovi: „Že jste dali ´Polní mši´ stáhnout, jsme moc rádi slyšeli.“ (dopis z 22. ledna 1957, CBM, pozůstalost K. Šebánka, nesign.), stejně jako z následujícícho dopisu Bohuslava Martinů Šebánkovi (srov. CBM, PBM Kkš 1032).

[28] Martinů občas mírně provokuje narážkami a terminologií socialistické ideologie.

[29] Podpis rukou B. Martinů tmavěmodrým inkoustem, kterým je doplněna také diakritika. 

[30] Viz výše. 

[31] Takto informuje Martinů také rodinu do Poličky 22. prosince 1956 […] pani Kovalova mi poslala knihu jejiho chotě o Mozartovi, je pěkná.“(CBM, PBM Kr 549). Jedná se o publikaci novináře a spisovatele Karla Kovala (1896–1956) Mozart v Praze: Hudební kronika let 1787-1791. (Praha: Svobodné slovo-Melantrich, 1956). 

Celkový počet listů1
Počet popsaných stránek2
Poznámka
Fixacestrojopis, rukopisný podpis
Vpisky, přípisydoplněná diakritika
Přílohybez přílohy
Dopis

Náhled k dispozici pouze prezenčně v Institutu.

Digitalizace
Kvalita digitalizaceProfi
Digitalizováno v instituci
Datum digitalizace
Poznámka k digitalizaci
Lokace jako předmět
Brno
Haag
Paříž
Praha
Švýcarsko
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 4354 (záznam 1 / 0)
další »
-Rev-