Obálka [PROVIDENCE, R.I.1956/FE 24 3³⁰PM]

Feb. 23. 56.

Milý Karle:

Musím ti oznámit,že jsem zase dostal vyznamenání za moje Symfonické Fantasie,byly vyvoleny jako nejlepší orchestrální dílo predšlého roku 1955. Porota byla „New York Music Critics Circle“. Tady bych byl velmi rád abys to rozproudil v novinách všech politických vyznáni,abych trochu si to polepšil za to,že mne to Everyman divadlo nezná,ačkoliv já je také neznám.[1] Pocta je to veliká,protože se toho přehraje zde za rok pořádně a je to už druhá cena ve čtyřech letech,co mi byla udělena,což se také stává velmi zříd

ka. To první uznáni bylo za „Veselohru na mostě“ jako nejlepší operu v té saisoně (1951).[2] Tak vidíš,že nejsem tak neznámej a važ si mně a hlavně to dej do novin, protože by to mohlo eventuelně přejít bez povšimnutí a to by bylo škoda,neboť takovou cenu si musí člověk zasloužit. Tak teď to víš všechno, až na to,že ta cena je jenom SLÁVA,ale žádná peněžní odměna s tím nesouvisí,nicméně to pomáhá,protože teď se to bude hráti ve všech větších orchestrech a asi to bude natočeno. Diplom zase pošlu domů,ať si ho přilepí na stěnu. Tak se starej. Balíčky jsem ti poslal,ale tu violu a dvě housle nemohu,to je ještě exklusivní. Ten materiál ke koncertu Grosso:neříkej, že máš ode mne,aby na mne Universalka neskočila,jako hudební vůdce národa a redaktor víš že se takové věci nemají dělat.[3] Napíšu ti brzo. Děkuji za dopis a kritiku pozdrav Divouse[4] a měj se hezky. Co je se Studánkami? Prosím tě řekni Burešovi aby mluvil s Trnkou,aby se ten film dělal s dětmi a živoucími lidmi a ne s loutkami,já jsem mu to sice psal,ale stejně ho zavolej.[5] Od B.&H. jsem teď volný a tak by se něco dalo dělat u nás.[6]

Mnoho zdravím

Bohuš

Ta porota jsou všichni HUDEBNÍ KRITIKOVE z N.Y.![7]^,[8]

[1] Martinů přebírá 24. března 1956 ocenění Music Critics Circle of New York za svou Symfonii č. 6 (Fantaisies symphonique), H 343, na slavnostním koncertě v Carneggie Hall. Jeho kompozice byla vyhlášena jako nejlepší orchestrální dílo za rok 1955 (Šafránek, 1961, s. 294; Martinu is honored by music critics, New York Times 25. 3. 1956). Martinů svou skladbu komentuje již o rok dříve v dopise do Poličky, tedy po její premiéře, která se uskutečnila v Bostonu 7. ledna 1955: „Mám báječné kritiky i s ostatních věcí je toho z N.Y. celý balík, tak to není žádná zvláštnost. To je jenom že jsem myslel že se jim Fantasie líbit nebudou, protože je to hodně moderní a tak jsem byl vlastně překvapen že se tak shodli, to víte jací kritikové jsou, člověk se všem nemůže zachovat, a hlavně že tam konstatovali že jsem Čechoun, tak jsem Vám je poslal. Ale jsem si jist že kdyby nebo až budou provedeny u nás, že dostanu zase vynadáno že jsem Západník, tak vidíte jak je to těžký býti dnes komponistou. Je to těžké dílo na poslechnutí, to není jako Anežka, lidové, ale přece ve Státech na to přišli že to lidové a české je! U nás by zase samozřejmě řekli že ty kapitalistické státy ničemu nerozumí, tak jak je vidět, všem se člověk nikdy nezachová a to je vlastně dobře protože kdyby se zachoval tak z toho vyjde Anežka. To by se asi starý Zakrejs (myslím že to on napsal) divil jak svým dílem předběhnul dobu. Škoda že už je mrtvej.“ (CBM, PBM Kr 482). 

[2] Ocenění za nejlepší operu roku dostal v roce 1951 Martinů za Veselohru na mostě, H 247 (Mihule, 2002, s. 436). Do Poličky píše 26. ledna 1952: „Byl jsem velice prekvapen zde, protoze moje mala Veselohra na moste byla vyvolena komisi hudebnich kritiku jako nejlepsi opera v teto saisone. Dostala prvni cenu hned v prvnim kole. Je to dulezita cena jez se udili jenom jednou za rok, asi jako u nas statni cena. Penize z toho nejsou na ruku ale za to je hodne publicity, ve vsech novinach a tak bude z toho hodne provedeni a take disky. To jsem ani necekal ze takova stara vec tu bude miti tolik uspechu.“ (CBM, PBM Kr 422).

[3] Martinů Concerto grosso pro komorní orchestr, H 263, vydala v roce 1948 vídeňská Universal Edition (Halbreich, 2007, s. 272). 

[4] Opět nechává pozdravovat malíře Aléna Diviše. 

[5] Loutkový film byla jedna z variant adaptace Otvírání studánek, ale i z této sešlo, film byl nakonec natočen režisérem A. F. Šulcem v létě 1956 (srov. Zouhar, 2016, s. XXXIV). Korespondence skladatele s Jiřím Trnkoku není dochována.

[6] Na konci roku 1955 vypršela Martinů smlouva s Boosey & Hawkes a nebyla ze strany nakladatelství prodloužena (srov. CBM, PBM Kd 15). 

[7] Věta je dopsána rukou B. Martinů modrou propiskou. V dopise je doplněná diakritika modrou propiskou a černým perem. 

[8] Jená se o již výše zmíněnou cenu Music Critics Circle of New York.