[South Orleans] Septembre 1. 1945.[1] 2

Drazí,

Konečně je otevřená pošta, tak se dozvím o Vás i Vy o mně. Doufám že jste už dostali mŭj první dopis, Váš došel také. Opakuji z dopisu aby Šebánek[2] nic teď neposílal[3], jak bude možno se vrátíme.[4] Pravděpodobně se stavíme v Paříži, kde na mne nezapoměli jako u nás. Nechci abyste vydávali mnoho za poštovné ale napište přece, o Vás a o mamince[5] (zprávu jsem dostal teprve v prosinci od jednoho žáka Stáňi[6] ale bez podrobnosti.) O Vás nevím nic, tak napište co se dělo Dopis od Vás jsem dostal jen jeden leteckou poštou ze srpna. Co dělají Šmídovi[7], a co Honzíček a vŭbec Polička. Dost mě to mrzí že v Praze se tváří jakobych neexistoval ale už jsem na to zvyklý, ostatně podle té konstelace v hudbě se to dalo čekat.[8] Na štěstí jinde na mne pamatují. V Geněve už hráli Symfonii letos v květnu[9] a v Paříži jsem byl na programu hned na prvním koncertě po liberaci, tak je vidět že si mne váží. Teď už mi hlásí pro zimu provedení obou Symfonií[10] a mnoho jiných premier mezi nimi Double-concert. který byl psán za Mnichova[11] a tak asi už na některou premieru budeme v Evropě, myslím v únoru.[12] Diriguje to P. Sacher[13], (také v Londýně) pozval nás do Basileje.[14] Myslel jsem že u nás projeví zájem alespoň o „Memorial to Lidice“[15] který zde nám dělal velkou propagandu ale jak je vidět zmýlil jsem se. Píši Vám vše jenom proto abyste si Vy sami nedělali s těmito historiemi starosti, měli jste a máte jich jistě svých dost a nestojí to za to, nebojte se že se ztratím. Sdělte to jenom Š.[16] a zapomeňte na to. Budeme si vypravovati později o těch všech událostech, možná že už máte zprávy od rodičů Charlie[17] o nás a o našich cestách. Zde jsme byli moc dobře přijati a nerádi vidí že odjíždím[18], počítali mne už trochu za česko amerického skladatele. Budete míti radost až budete čísti kritiky odsud i ze Švýcarska, nejsem tak docela bez dobrých kamarádů. Vyšla zde také moje biografie, pokusím se poslat, (od Šafránka[19]) v jedné z nejlepších edic v N. Y.[20] Zdraví nám slouží dobře oběma, adaptace a změna byla těžká zvláště při těch porouchaných nervech ale to máme teď všichni. Napiŝte mi hlavně o sobě, o mamince, o známých v Poličce a co jste tu dlouhou dobu dělali (ten telegram nebyl z Poličky?) a pozdravte všechny.

Odjeti odsud až dosud není možno přes naŝe pokusy ale to se asi teď s koncem války v Pacifiku spraví.[21] Mám tu rovněž velké premiery v zimě, bude dobře když budu přitomen.[22] Jak jsme vzpomínali a jak se těšíme na návrat Vám nebudu ani nemohu popsat. Co se stalo s tím Talichem?[23] Psal jsem Karlovi[24] a Zrzavému[25] i Šebánkovi, doufám že všichni dopisy dostali. Těším se mnoho na Váš dopis a budu Vám brzo psáti, musím nechat místo Charlie chce Vám připsat. Moc zdravím

Bohouš.

Bien chère Marienka.

Vous vous imaginez notre joie en recevant votre 1^ère lettre, vous dire combien nous avons pensé à vous pendant toutes ces années de misère, nous avons été bien attristé à la pensée que nous ne reverrons plus la pauvre Mamika et Stana, nous ne pouvons pas croire à sa mort, nous nous réjouissions tant, que nous allions reprendre la belle vie d’avant la guerre, comme tout cela est triste. Enfin, nous aurons encore quand même la joie de notre retour, nous avons eu hier une lettre de M. Sacher, qui nous prie de revenir, car il va diriger en Février, au Théâtre des Champs-Elysées, le double concerto, et nous voulons être là, pour cette grande occasion, peut-être vous aussi vous serez là, j’en suis sûre, à Paris Bohus a été joué déjà plusieurs fois, la saison dernière, il sera encore joué le 19 Octobre à la radio le concerto grosso, peut-être pourrez l’entendre. Il a beaucoup travaillé pendant toutes ces années, et le gouvernement Tchèque devrait être fier de lui, nous menons la vie aussi simple qu’en Europe, malgré le grand succès ici, la grande musique ne rapporte rien. Nous attendons le moment où il nous sera permis de vous envoyer des colis, car je pense que vous devez manquer de beaucoup de choses. Dans l’espérance vous lire bientôt je vous embrasse bien affectueuesement. Votre Karlicka

Pozdravujte Fanouš

Předrahá Marienko.[26]

jen si představte tu radost, jakou jsme měli, když jsme dostali Váš první dopis, ani Vám nemohu vypovědět, jak moc jsme na Vás mysleli během všech těch bědných let, velmi nás zarmoutilo pomyšlení, že už se neuvidíme s nebožkou maminkou ani se Stáňou, nemůžeme uvěřit, že je mrtvý, tolik jsme se těšili, že se vrátíme k tomu krásnému předválečnému životu, jak je to všechno smutné. Ale přesto nám nějaká radost z návratu zůstane, včera jsme dostali dopis od pana Sachera[27], žádá nás, abychom přijeli, protože v březnu bude v Théâtre des Champs-Elysées dirigovat Dvojkoncert[28], chceme u té velké události být, a možná tam budete i Vy, jsem si tím jistá, minulou sezónu Bohuše už v Paříži několikrát hráli, 19. října budou ještě v rozhlase dávat Concerto grosso[29], možná si ho budete moci vyslechnout. V průběhu všech těch let mnoho pracoval, a česká vláda by na něj měla být hrdá, vedeme stejně prostý život jako v Evropě, navzdory zdejšímu velikému úspěchu, vážná hudba však není nijak výnosná. Čekáme na okamžik, kdy nám bude dovoleno posílat Vám balíky, neboť se domnívám, že se Vám nejspíš mnoha věcí nedostává. V naději na brzkou odpověď Vás vroucně líbám. Vaše Karlička

Pozdravujte Fanouš[30]

[1] 1. 9. 1945. Od 28. 5. do 1. 10. 1945 pobývali manželé Martinů v městečku South Orleans na mysu Cape Cod ve státě Massachusetts (Mihule 2002, s. 359, 366).

[2] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM.

[3] Také v dopise z 22. 8. 1945 (PBM Kr 305) BM zdůrazňuje, aby neposílal zejména partituru opery Juliette, H 253.

[4] Tento úmysl nebyl naplněn. Teprve v roce 1946 odcestovala do Francie Charlotte (pobývala tam od 10. 6. do 19. 11. 1946), BM navštívil Evropu po druhé světové válce až v roce 1948 (od června do září 1948), kdy navštívil Paříž, Nice a Basilej.

[5] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM, zemřela 10. 3. 1944.

[6] Stanislav Novák (1890-1945), český houslista a přítel BM.

[7] Rodina architekta Bohuslava Šmída (1895-1982) z Poličky.

[8] BM s nadějí očekává, že jej Praha osloví s nabídkou místa na mistrovské škole pražské konzervatoře, což by byl důvod pro návrat domů.

[9] BM má patrně na mysli Symfonii č. 1, H 289, která byla ale hrána v Ženevě již 28. 2. 1945. Orchestre de la Suisse Romande řídil Ernest Ansermet (1883-1969) (Halbreich 2007, s. 231).

[10] Symfonie č. 1, H 289, byla hrána v Paříži 23. 12. 1945. Orchestre de la Société des Concerts du Conservatoire řídil Charles Munch (1891-1968). Symfonie č. 2, H 295, byla hrána v Paříži 25. 10. 1945. Orchestre National řídil Manuel Rosenthal (1904-2003) (Halbreich 2007, s. 231, 233).

[11] Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány, H 271, vznikal v srpnu a září 1938, tedy v období mnichovské krize (Mnichovská dohoda 29. 9. 1938). Premiéru měl již 9. 2. 1940 v Basileji. Basler Kammerorchester řídil Paul Sacher (1906-1999) (Halbreich 2007, s. 275).

[12] Tento úmysl nebyl naplněn.

[13] Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány, H 271 byl hrán v Paříži 23.2.1946. Orchester der Société des Concerts du Conservatoire řídil Paul Sacher (1906-1999), švýcarský dirigent, mecenáš a přítel BM (Halbreich 2007, s. 275-276).

[14] Manželé Martinů pobývali v Basileji až 26. 8. – 5. 9. 1948.

[15] Památník Lidicím, H 296.

[16] Míněn Karel Šebánek.

[17] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM. Míněna patrně jen matka Amicie Quennehen (1866-1948), otec Emile Quennehen zemřel již v roce 1921.

[18] BM zde považuje svůj odjezd zpět domů za téměř jistý, jeho přání se ale nenaplnilo.

[19] Miloš Šafránek (1894-1982), tajemník tiskového odboru na velvyslanectví v Paříži v letech 1927 – 1937 a přítel BM.

[20] Šafránek, Miloš. Bohuslav Martinů: The Man and his Music. New York: Alfred A. Knopf, 1944.

[21] Oficiálně skončila druhá světová válka 2. 9. 1945 podpisem kapitulace Japonska.

[22] Symfonie č. 3, H 299, měla premiéru 12. 10. 1945 v Bostonu, Boston Symphony Orchestra řídil Sergej Alexandrovič Kusevickij (1874-1951). Symfonie č. 4, H 305, měla premiéru 30. 11. 1945 ve Philadelphii, The Philadelphia Orchestra řídil Eugene Ormandy (1899-1985) (Halbreich 2007, s. 235, 238).

[23] Václav Talich (1883-1961), český dirigent a přítel BM. Talich byl po skončení druhé světové války obviněn z kolaborace s nacisty a na více než měsíc uvězněn. Přestože byl v roce 1946 očištěn, jeho návrat do hudebního života v ČSR byl poté velmi obtížný a nikdy se mu již zcela nepodařil. V „Talichově aféře“ stál BM jednoznačně na straně svého přítele a v důsledku začal být skeptický k poválečnému vývoji politické situace v Československu.

[24] Karel Novák, (1902-1968), houslista České filharmonie (bratr houslisty Stanislava Nováka).

[25] Jan Zrzavý (1890-1977), český výtvarník a přítel BM.

[26] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[27] Paul Sacher (1906-1999), švýcarský dirigent, mecenáš a přítel BM.

[28] Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány, H 271, byl hrán v Paříži 23.2.1946. Orchester der Société des Concerts du Conservatoire řídil Paul Sacher (1906-1999).

[29] Concerto grosso, H 263.

[30] František Martinů (1880-1958), bratr BM.