[Schönenberg, Pratteln] Unor 2. 59.

Mily Milosi:

Dekuji ti za ty piece pour Harpsychord.[1] Artia mi hlasi za­silku schlalplatu[2] ale dosud nedosly, tesim se na ne moc, doufam ze poslali take Polni Msi.[3] S Artii nejsem nejak na dobre noze, nebot jsem je zadal o male partiturky Dvoraka, komorni muziku a Slov. tance a housl. a celovy koncert ale neodpovedeli poslali klavir­ni koncert a jednu symfonii. Myslim ze se tam nekdo zlobi ze jsem neodpovedel na dotaz jedne damy ohledne mych klav. koncertu, ale ja je nemel a to vedi ze byly u Boosey. Ted budou ve Fondu[4].

Ale o tom jsem ti nechtel psat. Hlavni novinka je provedeni Julietty ve Wiesbadenu ledna 25.[5] Byli jsme tam s pani Sachrovou a jeste jinymi znamymi z baselu a bylo to uplne sensacni. Ale to bys se podivil jak se julietta za tech 20 let zmenila. Vubec nesestarla ale zdivocela. Ani bys ji nepoznal. Talich by se moc divil co je to za dilo. Oni totiz se vrhli na tu stranku surrea­listickou a udelali z toho hned od pocatku uplny sen, a sice terrific desivy, vsechno jako plavalo ve vzduchu, v temnotach, kostymy snove to jest vlastne zadne, temne, vidiny Julietta v temnem obleku, no zkratka neco uplne jineho nez jsem ja ocekaval, v domneni ze uvidim rekapitulaci Prahy. Ted je z toho drama a sice na nuz, napjeti je uzasne a drzi cele tri akty, spise se stupnuje ackoliv tam neni chvilka oddechu. Je to zkratka uplny Kafka, Chateau,[6] priserne desivy a fascinujici. Delali to velmi dobre Michel[7] byl skvely jak zpevak tak i herec a chudak se tam natocil a potacel po scene dve hodiny, vse bylo bez barvy, i les ale ucinek byl jedinecny. Uspech byl sensacni a ja jsem jsem byl asi 15krat vyvolan, lidi nechteli z divadla. Ovsem ja se ted pomalu vzpamatovavam z prekvapeni, nebot na tohle jsem pripraven nebyl a byl jsem zklaman kdyz po opone byla scena temna jenom na Michela pustili trochu reflektoru a le ponenahlu mne presvedcili. Je to ovsem podivna historie jak se muzika i na tuto koncepci hodi a prileha.

No moc bys se divil.[8]

Tak o tom hlavne jsem ti chtel napsat. Byl to velmi kras­ny vecer. Skoda ze eirge [George][9] neprijel to bych rad znal jeho reakci.

Do Berlina jsme nejeli nebot by to byla trochu velka unava ale prave dosel telegram ze koncert nel ohromny uspech.[10] Zde provedli ten stary Sextet v Zurichu ses Sachrovym orchestram[11] a museli jsme bisivat [biso­vat][12] posledni vetu. Tak jak vidis jdu od uspechu k uspe­chu a ty davno zapomenute veci ted najednou ozivly.

Napsal jsem pro Ceskoslovensky Nonet novou komposici,[13] jsou pry velice dobri.

Ptas se na mou reakci k surrealismu. To bylo po mem prichodu do Parize a to jsem byl prilis mlady zajic. Nic­mene se pamatuji na Tristana Czary[14] byl ke mne vzdy velmi mily a velmi vazne se mnou hovoril, seznamil nas Nebesky.[15] Zcara [Tzara] byl briliatni causeur,[16] to vis a pozdeji bydlel vedle nas v Hotelu, vzdy se hlasil kdyz jsem se vracel do Parize. Jinak jsem mel ovsem uplnou neduveru k celemu hnuti pokud se pamatuji. Pamatuji se ze s nima byla psina. Jednou byl nejaky vecer modernich tancu a tak se na scene vrtela na pohovce tanecnice, (myslim Beritza[17] sama) A nahle se ozval z galerie hlas: „Pourqoui seule?“[18] Ovsem Tzara.

nazdar.

Bohouš