[Schönenberg, Pratteln] Unor 2. 59.

Mily Milosi:

Dekuji ti za ty piece pour Harpsychord.[1] Artia mi hlasi za­silku schlalplatu[2] ale dosud nedosly, tesim se na ne moc, doufam ze poslali take Polni Msi.[3] S Artii nejsem nejak na dobre noze, nebot jsem je zadal o male partiturky Dvoraka, komorni muziku a Slov. tance a housl. a celovy koncert ale neodpovedeli poslali klavir­ni koncert a jednu symfonii. Myslim ze se tam nekdo zlobi ze jsem neodpovedel na dotaz jedne damy ohledne mych klav. koncertu, ale ja je nemel a to vedi ze byly u Boosey. Ted budou ve Fondu[4].

Ale o tom jsem ti nechtel psat. Hlavni novinka je provedeni Julietty ve Wiesbadenu ledna 25.[5] Byli jsme tam s pani Sachrovou a jeste jinymi znamymi z baselu a bylo to uplne sensacni. Ale to bys se podivil jak se julietta za tech 20 let zmenila. Vubec nesestarla ale zdivocela. Ani bys ji nepoznal. Talich by se moc divil co je to za dilo. Oni totiz se vrhli na tu stranku surrea­listickou a udelali z toho hned od pocatku uplny sen, a sice terrific desivy, vsechno jako plavalo ve vzduchu, v temnotach, kostymy snove to jest vlastne zadne, temne, vidiny Julietta v temnem obleku, no zkratka neco uplne jineho nez jsem ja ocekaval, v domneni ze uvidim rekapitulaci Prahy. Ted je z toho drama a sice na nuz, napjeti je uzasne a drzi cele tri akty, spise se stupnuje ackoliv tam neni chvilka oddechu. Je to zkratka uplny Kafka, Chateau,[6] priserne desivy a fascinujici. Delali to velmi dobre Michel[7] byl skvely jak zpevak tak i herec a chudak se tam natocil a potacel po scene dve hodiny, vse bylo bez barvy, i les ale ucinek byl jedinecny. Uspech byl sensacni a ja jsem jsem byl asi 15krat vyvolan, lidi nechteli z divadla. Ovsem ja se ted pomalu vzpamatovavam z prekvapeni, nebot na tohle jsem pripraven nebyl a byl jsem zklaman kdyz po opone byla scena temna jenom na Michela pustili trochu reflektoru a le ponenahlu mne presvedcili. Je to ovsem podivna historie jak se muzika i na tuto koncepci hodi a prileha.

No moc bys se divil.[8]

Tak o tom hlavne jsem ti chtel napsat. Byl to velmi kras­ny vecer. Skoda ze eirge [George][9] neprijel to bych rad znal jeho reakci.

Do Berlina jsme nejeli nebot by to byla trochu velka unava ale prave dosel telegram ze koncert nel ohromny uspech.[10] Zde provedli ten stary Sextet v Zurichu ses Sachrovym orchestram[11] a museli jsme bisivat [biso­vat][12] posledni vetu. Tak jak vidis jdu od uspechu k uspe­chu a ty davno zapomenute veci ted najednou ozivly.

Napsal jsem pro Ceskoslovensky Nonet novou komposici,[13] jsou pry velice dobri.

Ptas se na mou reakci k surrealismu. To bylo po mem prichodu do Parize a to jsem byl prilis mlady zajic. Nic­mene se pamatuji na Tristana Czary[14] byl ke mne vzdy velmi mily a velmi vazne se mnou hovoril, seznamil nas Nebesky.[15] Zcara [Tzara] byl briliatni causeur,[16] to vis a pozdeji bydlel vedle nas v Hotelu, vzdy se hlasil kdyz jsem se vracel do Parize. Jinak jsem mel ovsem uplnou neduveru k celemu hnuti pokud se pamatuji. Pamatuji se ze s nima byla psina. Jednou byl nejaky vecer modernich tancu a tak se na scene vrtela na pohovce tanecnice, (myslim Beritza[17] sama) A nahle se ozval z galerie hlas: „Pourqoui seule?“[18] Ovsem Tzara.

nazdar.

Bohouš

^[1]      Zřejmě se jednalo o gramofonovou desku Oldřicha Kredby s na­hráv­kou Dvou kusů pro cembalo, H 244. Natočil je v březnu 1958 a vyšly na gra­mofonové desce společně se skladbami Josefa Myslivečka, Fran­tiška Xavera Duška a dalších skladatelů (Supraphon Mono SUG 20017, srov. Lambert, 2015, s. 63).

^[2]      Novotvar z německého „Schallplatte“, „gramofonová deska“.

^[3]      Avizovaná zásilka však dorazila teprve v dubnu. Paul Sacher o tom informoval Martinů do Nice 28. dubna 1958 a B. Martinů rodině upřesnil: „JE tam Polni Mse , Kytice a i Fresky.“ (2. května 1959, CBM, PBM Kr 632).

^[4]      Měl na mysli Český hudební fond.

^[5]      Německé uvedení Julietty, H 253, se uskutečnilo 25. ledna 1959 ve Wies­badenu.

^[6]      Narážka na román Zámek Franze Kafky.

^[7]      Michel je hlavní role z opery Julietta, H 253.

^[8]      Karlu Šebánkovi psal v podobném duchu 2. února 1959: „Lulietta mela sensacni uspech ve Wiesbadenu, divil jsem se ze tam nikdo od nas nebyl byl jsem vyvolan asi 20krate na konci a lide nechteli z divadla odejit, samozrejme, ze jsme nemohli bisovat cele treti jednani. Ale to je ted uplne jiny spectacle naz nase prazske provedeni, zde to jde na nuz, udelali z tohomuplneho Kafku, te to desive a hrozne, oni to vzali jako priserny sen a hrali to krasne, tak si prestav jak jsem byl prekvapen ja jsem se tesil uvidet znovu nase prekrasne idilicke predstaveni s Talichem a zde to je drasajici drama, skoro az se dech taji.“ (CBM, PBM Kkš 1052).

^[9]      Georges Neveux, autor divadelní hry Juliette ou la clé des songes, podle níž Martinů vytvořil libreto opery.

^[10]    Koncert pro klavír a orchestr č. 5, B dur, H 366. Martinů se premiéry ne­zúčastnil.

^[11]    Má na mysli Smyčcový sextet, H 224 A, pro smyčcový orchestr, který dirigoval také Paul Sacher.

^[12]    Novotvar z italského „bis“, zde ve smyslu „opakovat“.

^[13]    Nonet č. 2, H 374, který Martinů komponoval na Schönenbergu od 1. září do 1. února 1959. Skladbu věnoval Českému Nonetu.

^[14]    Tristan Tzara (1896–1963), francouzský básník a dramatik ru­mun­ského původu.

^[15]    Václav M. Nebeský (1889–1949), český teoretik umění, znalec fran­couzské kultury.

^[16]    Francouzsky „vypravěč“.

^[17]    Margueritte Bériza (1880–1970), francouzská zpěvačka, choreografka avant­­gardního divadla Théâtre Bériza, pro který Martinů v roce 1927 komponoval Le Raid Merveilleux (Podivuhodný let), H 159 (srov. Halbreich, 2007, s. 206–207).

^[18]    Francouzsky „Proč sama?“.