[Schönenberg, Pratteln] March 9. 58.

Mily Milosi :

To vis ze ti nijak nezavidim tvoji roli psat biografie,to neni zadny med a hlavne kdyz dotycna osoba se jeste potuluje po tomto svete,kazdy mame svoje vlastni trampoty. Ted k odpovedi na tvuj dopis prakticky.

tedy co se tyce Pujmana:[1] Passion nesjou jeste zda­le­ka dokoncene,delam urcite vazne reparace. Budou v Uni­-

versalce[2] a dam ti vedet jak bude partirura hotova prozatim by so mohl precist to libretto zdali se jim to vubec hodi do kramu vzhledem k ruznym nazo­rum na ruzne veci a tak dale. Partitura bude hotova asi behe, nekolika mesicu tak je tedy cas na jakekoliv rozhodnu­ti,to chapes ze Universal bude hledet moti premieru v Ne­mecku nebo zde.

Ted co se Locandiery[3] tyce to je taky dost komplikovane. Za prve uz davno mne o ni zadalo Brno a za druhe mam trouble s touto operou s Boosey Hawkes a protoze nic nedelaji chci toto dilo dostat zpet do meho vlastnicti. B.H. by ovsem dali partituru k disposici do Prahy nebo do Brna pod podminkou ze si tam udelaji vlastni material a preklad a ze B.H. bude jenom brati poplatky.[4] Tomu se chci prave vyhnouti a tak je zadam o vraceni dila.[5] je v tom samozrejme nejaky chlup ne­vim sice jaky ale jen se dohaduji ze tato opera je skoro Mozartovska cili jednoducha a zadna moderna v ni neni,he to zase ten archisujicici vliv ktery mi vytyka ten kritik v Brne.[6] Protoze ted je velika moda v divadlech a hlavne v Nemecku objevovati ty dodekafonicke modernismy tak jim tato partitura asi neimponuje. To je ovsem jen muj dohad. na kazdy zpusob ted pockejte az jak dopadne moje jednani s B.H.[7] Doufam ze do toho nekdo kdo je prave v Anglii nestrci zase prsty a nezamota celou vec vic nez uz je.[8]

Tak budte trpelivi.

Jednu otazku jsem ti nezodpovedel a sice ohledne Nizy a jak jsem dosel k tomu psat Locandieru. Jak vis mel jsem tu nadaci Guggenheim pro napsani opery[9] a hned v Parizi jsem nasel toho Neveux Plaint contre inconu[10] a tak jsem se do toho dal. Ale kdyz jsem dopsal prvni akt tak,to uz vis, jsem nasel ze to nejde. Tak jsem najednou zacal hledat ty Besy[11] a skutecne jsem pracoval na skizze libretta a poznal ze na to musi byti spisovatel, a to take uz vis. Ale mezitim ubehlo uz nekolik mesicu myslim tri a ted jsem byl bez nametu. Nahodou jsem sebou vzaltu Locandu ve franctine a tak jsem se do toho pustilna italsky original.Tak tim je to vysvetleno. Ovsem mimo tohoto detailu je jeste jiny a sice ze stale pracuji sam a ze bych byl potreboval spisovatele pro libretto a to je ta stara bolest,vyjma Julietty jsem to fackoval sam[12] a ono to take casto dle toho vypada a rovnez jsem byl nucen uzivat materialu jez jsem mel pri ruce a pri stalem cestovani toho nikdy mnoho nebylo a tak jsem to nekdy slatal jak se to dalo,to jest pripad Hory tri svetel,[13]slepene z drobtku,ovsem Bibli[14] jsem mel vzdy sebou a nebo byla lehce k nalezeni.Tak Hora[15] nema s Gilgameshem[16] nic co delat. Gilga je ovsem dlouhansky epos a zde jsem skoro divadelne vybral jen sceny jez se kontrastove hodily a to ovsem neni libretto,materialu tam bylo dost ze jsem musel i vynechat tu partii o potope,k vuli ktere jsem vlastne Gilga zacal. Tak to mas ten uraz. Mel bych dosti napadu ale schazi mi spolupracovnik. Locandiera by se byla mohla addaptovat na moderni komedii.I v Passion narazim ne tezke obtize protoze se musim drzet toho textu v knize,coz je nekdy vyhoda ale casto nevyhoda,tak to je ta stara bolest.

Pro zaver knihy napad nemam.

Na toho Cavailer [Cavalieriho] si opravdu ale vubec ne­vzpominam,mel jsem sice nejake talianske madrigaly alo to bylo uz az v nize a nebyl to Cavalieri[17] tak jsi mne popletl. Co se tyce tech tezkosti vyjadrit verbalne pocity to je prave ta pricina proc se biografie psati nemaji.[18]

Co se tyce tech stor[19] to jest pravda,od nejakeho casu jsem je zacal delat,nicmene story ve Fantasiisch neni udana[20],Rock[21] je prilezitostna kompo a sice jedno veta a tak formalne se skoro nic jineho delat neda,vyjma Overturu, Burlsku, Scherzo atd. Paraboles[22] maji story a sice zacinam ponekud moralizovat v domneni ze si nekdo z obecenstva vezme ponauceni (voir[23] Gilgamesh) ale zda se to bez vysledku take a myslim ze to opustim, nejsem moralista verejny. Nejvetsi vliv jsou vlastne Studanky[24] ale zde jsou okolnosti ovsem docela jine. S Pasijema mam velky trouble, ta libretisticka prace od podlahy mne znacne odvedla na jine pole,to jest na pole literarni a ted to musim zpravovat. Mnoho zdravim.

Bohouš

^[1]      Ferdinand Pujman byl tehdejším dramaturgem opery Národního di­vadla v Praze.

^[2]      Opera Řecké pašije, H 372, byla vydána v roce 1961 ve vídeňské Universal Editon. Premiéra druhé verze tohoto díla se konala v Cu­rychu 9. června 1961 (srov. Halbreich, 2007, s. 185).

^[3]      Jedná se o operu Mirandolina, H 346, z roku 1954 na libreto La locandiera Carla Goldoniho (srov. Halbreich, 2007, s. 179).

^[4]      Premiéra opery Mirandolina, H, 346, se uskutečnila 17. května 1959 ve Sme­tanově divadle (dnešní Státní opera) v Praze (srov. Halbreich, 2007, s. 179).

^[5]      Přestože vznik opery spadá do období, kdy měl skladatel platnou výhradní smlouvu s vydavatelstvím Boosey & Hawkes, v soupisech ani dílčích smlouvách uvedena není. Proto také Martinů sdělil: „For Locandiera there was not a contract.“ (Pro Locandieru není smlouva.) (28. února 1958, Archiv B&H, New York, bez signatury).

^[6]      Má na mysli muzikologa Františka Hrabala, autora studií o Bohuslavu Mar­tinů publikovaných v letech 1956 a 1958 v Hudebních rozhledech, kte­ré skladatel dobře znal.

^[7]      Operu Mirandolina, H 346, vydalo nakladatelství Bärenreiter v Kas­selu v roce 1959 (srov. Halbreich, 2007, s. 179).

^[8]      Myslí tím vedoucího ústředního archivu Českého hudebního fon­du Karla Šebánka. Do Poličky poznamenal koncem něsíce: „Od Se­banka nemam zpravy a tak nevim zdali byl v Londyne a nebo ne.“ (24. března 1958, CBM, PBM Kr 592). 28. března 1958 skladatel vyřizoval postupně, neboť Karlu Šebánkovi napsal: „Dobře jis udelal zejsi s Rothem nic neprojednaval. […] Taky nevim zdali jsi byl v Ang­lii nebo nebyl, nic jsi nenapsal a mel jsi jet take do Parize,nejak ti ty cestovni plany nevychazi.“ (28. března 1958, CBM, PBM Kkš1041).

^[9]      Jednoletý grant John Simon Guggenheim Memorial Foundation Mar­tinů získal v roce 1954.

^[10]    Divadelní hra Georgese Neveuxe „Žaloba proti neznámému“ z roku 1946.

^[11]    Dne 26. listopadu 1953 píše Martinů rodině do Poličky: „[…] Ne­čekám na dopis protože potřebuji něco ač vím že to asi těžko najdete ale i když to najdete nevím zdali to budete moci poslati. Jedná se o český překlad Dostojevského románu který se myslím nazývá Běsi. Je to ta historie o Stavroginovi a vím že ji měli v knihovně protože od tam tud jsem ji četl. Ale jak to tam teď vypadá ovšem nevím, možná že by ji někdo měl v privátní knihovně u nás se přece hodně četlo a Dostojevský hlavně. Kdybych si tuto knihu mohl vypůjčiti a nebo koupiti byl bych rád potřebuji ji velmi nutně. Snad by vám p. Popelka mohl pomoci nebo p. děkan, ji najít a nebo alespoň umožnit zásilku. Nechápu kam se to vše podělo, Dostojevský byl skoro v každé knihovně a teď ho nelze najít. Hledám to všude zde v Paříži i v Americe ale nikdo to nemá. Psal jsem též tomu p. Hanušovi do Státního nakladatelství ale nemám odpověď. Už nevím na koho se obrátit, by asi řeknete že si to představuji docela jinak ale pokuste se na každý způsob a když by se nedalo nic dělat tak mi sdělte abych nečekal zbytečně a nedoufal. V případě že byste jeden vytisk našli sdělejte z něho vazbu a pošlete avionem jako dopis, to bude stát fortune ale já to potřebuji a když by byl výsledek negativní napište mi také ihned.“ (CBM, PBM Kr 451).

^[12]    Měl na mysli Georgese Neveuxe, který byl autorem libreta opery Ju­lietta. Opomenul Jana Löwenbacha, který zpracoval libreto k opeře Voják a Tanečnice, H 162.

^[13]    Text k Hoře tří světel, H 349, vycházel z textu H. V. Mortona, částečně ze sbírky Františka Bartoše a částečně z Matoušova a Lukášova evan­gelia (srov. Halbreich, 2007, s. 442).

^[14]    V CBM je uložen skladatelův český kralický překlad Biblí svatá, vy­daný v roce 1932, v níž jsou zatrženy verše v 26. kapitole Matoušova evan­gelia (CBM, PBM B 5).

^[15]    Hora tří světel, H 349.

^[16]    Epos o Gilgamešovi, H 351.

^[17]    Miloš Šafránek ke kompozici Epos o Gilgamešovi, H 351, uvádí: „Vel­kou kantátu měl v plánu již v r. 1940 a myslel tehdy na něco podobného jako je La representazione di anima e di corpo od Cavalieriho, jak psal na začátku války z Aix-en-Provence Paulu Sacherovi.“ (srov. Šafránek, 1961, s. 317).

^[18]    Martinů opakovaně ve své korespondenci zmiňoval svoji averzi vůči životopisným knihám. Současně však ochotně poskytoval informace o svých skladbách a vítal zpřesnění, kterých sám nebyl schopen.

^[19]    Novotvar z anglického „story“, „příběh“.

^[20]    V partituře Symfonie č. 6 (Fantaisies Symphoniques), H 343, není uveden žádný programní odkaz.

^[21]    K příběhu skladby The Rock, H 363, uvádí Mihule: „Orchestrální Skála (The Rock) je z této doby (březen-duben 1957); názvem je spo­jena se vzpomínkou na přistání anglických osadníků, tak řečených Otců poutníků, v Americe v roce 1619 u Plymouthské skály, Plymouth Rock, v mís­tech, jejichž okolí Martinů důvěrně znal již od válečných let – při Cape Codu (Manomet). S příběhem se seznámil v knihovně Americké hudební akademie, kde našel citaci z působivého vyprávění Williama Bradforda, který žil v letech 1588 až 1657 a byl prvním guvernérem Nové Anglie. Vyjadřoval se zde muž, který nahlížel život z každé strany, člověk klidný a pozitivní… a tehdy jsem pomyslil na svůj vlastní život, na to, jak jsem se před lety bral stejnou cestou, na ty tisíce lidí, kteří se na cestu vydali a vydávají se stejnou nadějí – s nadějí Otců poutníků, že budou svobodni, s věčnou nadějí na lepší život pro ně samé i pro kohokoli jiného, psal Martinů v programu premiéry.“ (Mihule, 2002, s. 508).

^[22]    Les Paraboles, H 367, vycházejí z textů  Antoina de Saint-Exupéryho a Georgese Neveuxe, které skladatel uvedl v programu k premiéře s Boston Symphony Orchestra 13. února 1959 (https://archives.bso.org/Detail.aspx?UniqueKey=15310, s. 1003–1004).

^[23]    Francouzsky, zde ve smyslu „viz“.

^[24]    Otvírání studánek, H 354, z roku 1955.