[Schönenberg, Pratteln] Nov. 10. 57

Mily Milosi :

S temi charlestony ti asi nepomohu, za prve myslim ze v Nejmocnejsi zadne nejsou, aspon si nevzpominam kde by byly?[1] Balet jsem ovsem psal v Praze kdyz jsem chodil k Sukovi[2] a sice ovsem za skolou a uz jsem to pak nevidel takze jsem nic tam pozdeji nepridal. U Suka[3] jsem vlastne jestli se nemylim nic nedokoncil. Pamatuji se na nejakou jarni overturu, ktera se Sukovi moc libila, totiz jedna melodie, ale i to nebylo dokonceno a myslim zustalo jen v Klavirni skize. Co to bylo za komposici v partiture kde jsme jak pise nekde Stana Novak[4] „Vyhazovali trombony“[5] opravdu si nevzpominam ale musela to asi byti starsi vec jez jsem k Sukovi vzal, ale co to bylo nevim.[6]

Picha[7] si mozna vzpomene, on chodival do Classy. Tak s temi charlestony to je problem ac nemyslim ze by byl zavazny, prece se uz tancily i v Policce pres valku, ne? Myslim ze to je vubec jediny tanec ktery jsem kdy verejne tancil a to je v Policce a to musi byti v prvni valce ne v druhe. Ta komposice pro bubinek[8] a tak dale je jedina vec jez jsem psal bez piana a take nestoji za nic, doufal jsem ze se ztratila ale nekdo ji „zachranil“. Tak na tu zapomen, to nema vubec nejmensi vyznam, a take to neni ten tanec vilageoise[9] co se provadel ne v Olympii ale v balle Bulluier[10] ale zdali to hrali to take nevim a moc o tom pochybuji. Zkratka to nejsou veci ktere by meli jakoukoliv dulezitost tak na ne nezapomen nebo se ti cely plan splete do malych detailu cili ztratis se v nem.

Mockrat jsem premyslel o tom ze jsem vlastne u Suka nic nedokoncil.?????????

1. klav. koncert jsem asi psal v Parizi, a sice jiste 25. Pak jej hrala Lucette Descaves?[11]

Co se Madrigalu tyce ty ovsem jsem nikdy nemel a nemam kompletni, to je velka knihovna a ovsem byla nad moje financni pomery, tak mam jen par sesitu. Ale vim ze je cele dostal Talich z Londyna darem coz jsem mu velmi zavidel. Ty mne ovsem zamestanly po nekolik let a stale mam dojem ze te strukture jsme jeste na kloub neprisli a ze je nam to vlastne cizi, nevime jak se k tomu priblizit. ovsem analysy o tom delat muzeme i vime jak to je delano ale sami to delat nedovedem je to vlastne svet pro sebe.[12] Perotina[13] jsem ovsem poznal az mnoho pozdeji a vlastne velmi malo nebot ty veci nesjou dostupne ani myslim tistene a tak jenom zlomky ukazky v Historii hudby. Toho bych si pral znat vice. A Palestrina i Orlando atd. to jsou velike pro nas problemy. Myslim ze se k tomu jednou vratime ale s jinym appraoch[14] nez jsme meli az dosud.

O tech diskach mi poslali zpravu.[15] Vysel pry nejaky sesit Tchech. Life ten by mne zajimal.

Tak jak myslim mel bys se uz na tu celou vec divat en general[16] a nechat ty detaily, mas uz nektere duletite signe-post a podle poslednich veci je videt jak se to formovalo. Zde ovsem prichazi v uvahu i muj potulny zivot a samo­zrejme to co se o mne tvrdi v Praze je po vetsine falesne, protoze o mne nic nevedi a take vlastne moc vedet nechteli tak to jsou jen artificielni dedukce.

Jsem jeste v chripce ale pracuji nicmene na tom klav. koncerte novem[17] coz je zase mnoho not k psani ale ruka se mi trochu polepsila a tak pismo jde lepe asi jsem si prece odpocnul[18].

Ze umrel Kazantzakis[19] to jiste vis a sice ne daleko od nas, ja myslel ze uz jsou zpet v Antibes a kdybych byl vedel ze jsou ve Freiburgu byl bych tam i pres chripku zajel. Mnoho mne to rozrusilo to si dovedes predstavit.[20] Vysel od neho franz. novy roman o Chudem z Asissi.[21] Doufam ze vyjde take ta jeho Odysea to ma byti jeho nejlepsi dilo.[22] Je mi smutno, mel jsem k nemu velmi vrely vztah a to vis takovych lidi jako on je dnes malo, moc malo.

Tak to snad je vse pro okamzik. Prozatim jsem byl uvez­nen zde k vuli chripce tak vsechny ostatni veci zustaly jaksi stat, budu muset dobihat ale ne moc rychle, muj posledni nahled je spechat pomalu.

mnoho te zdravim tvuj

Bohous

Poslal jsem ti dnes prazdnou obalku.[23]

^[1]      Šafránek k Martinů jednoaktovému baletu Kdo je na světě nej­moc­nější, H 133, uvádí: „Měl touhu po pregnantním hudebním pro­jevu, po přesném rytmu a formě. A tak po všech výrazových kom­plikovaných tan­cích v Istar chtěl mít na scéně valčík, polku, po­chod a také moderní tance jako boston a foxtrot; ,charleston‘, dodává, ,ještě tehdy nebyl, jinak bych ho byl užil‘.“ (Šafránek, 1961, s. 90).

^[2]      Balet Kdo je na světě nejmocnější, H 133, skládal Martinů v Praze. Harry Halbreich datuje vznik díla do roku 1922, M. Šafránek uvádí 1922–1923 (srov. Halbreich, 2007, s. 201; Šafránek, 1961, s. 90).

^[3]      Tato poznámka odráží také nedokončená studia B. Martinů u Josefa Suka na pražské konzervatoři.

^[4]      Stanislav Novák, houslista, celoživotní přítel.

^[5]      Stanislav Novák: O Bohuslavu Martinů (Zouhar, 1957, s. 49).

^[6]      Mihule uvádí, že se tato poznámka vztahuje k Martinů baletu Istar, H 130: „Zvuk byl krásný, jen se to vlnilo, ale hrálo jich moc. Suk neměl nic proti tomu na všechno se podívat, ale hlavně bylo třeba jít dál, začít něco nového. Jenže to nešlo: jak se pustili do prohlížení, nedali si pokoje, opravovali instrumentaci a pořád opravovali. Jed­nou jsem se v pauze ptal, co dělá Martinů. Suk se na mne u klavíru s cigaretou v ruce obrátí:,Vyhazujeme trombóny’. Nic víc. Byl v tom trpký přízvuk, že se pořád ještě obírají minulostí a nezačali stále nic nového.“ (Mi­hule, 2002, s. 103).

^[7]      Český hudební skladatel a sběratel lidových písní František Pícha (1893–1964) se po absolvování pražské konzervatoře stává žákem Josefa Suka na mistrovské škole v roce 1923.

^[8]      Kvartet pro klarinet, lesní roh, violoncello a malý bubínek C dur, H 139, z roku 1924 (srov. Halbreich, 2007, s. 369).

^[9]      Francouzsky „villageoise“, „venkovský“.

^[10]    Bal Bullier byl do roku 1940 v Paříži vyhledávaný taneční palác.

^[11]    Koncert pro klavír a orchestr č. 1 D dur, H 149, psal Martinů mezi

srpnem a zářím (možná v říjnu) 1925, premiérován byl Janem Heř­manem a Českou filharmonií řízenou R. Manzerem. V Paříži jej 11. února 1928 uvedla Lucette Descaves a Orchester Colonne, který řídil G. Pierné (Halbreich, 2007, s. 294).

^[12]    Šafránek ve své publikaci uvádí: „Setkání s madrigaly je pro bu­duocí – nikoli bezprostřední – tvůrčí vývoj Martinů vysoce důležitý fakt. Byly to madrigaly anglické a uslyšel je poprové v Praze začátkem r. 1922 prostřednictvím sdružení The English Singers, kteří také v dal­ších letech v Praze často a velmi úspěšně vystupovali. Na jejich prvním koncertu, 5. ledna 1922, slyšel díla od Williama Byrda, Tho­mase Weelkese, Orlanda Gibbonse, Thomase Batesona, Thomase Mor­leye, z nichž poslední zůstal vždy jedním z nejoblíbenějších jeho skladatelů.“ (Šafránek, 1961, s. 96).

^[13]    Martinů vztah k Perotinovi charakterizuje Šafránek takto: „Stejně silně jako madrigaly, ne-li mocněji, zapůsobil na Martinů Perotin (Perotinus Magnus) z pařížské raně gotické školy Notre Dame, kterého poznal mnohem později, až po druhé světové válce, z gramofonových záznamů.“ (Šafránek, 1961, s. 97).

^[14]    „Approach“ znamená v angličtině „přístup, metoda“.

^[15]    Reaguje na dopis Gramofonových závodů z 6. listopadu 1957, v němž byl seznam skladeb nahraných na gramofonových deskách (srov. pozn. k dopisu CBM, PBM Kmš 589).

^[16]    „En général“ znamená ve francouzštině „obecně“.

^[17]    Koncert pro klavír a orchestr č. 5 B dur, H 366, píše Martinů od 2. září 1957 do 3. ledna 1958 (Halbreich, 2007, s. 302).

^[18]    Znovu se vrací k problému s rukou.

^[19]    Nikos Kazantzakis (nar. 1883) zemřel 25. řína 1957 ve Freiburgu im Breisgau.

^[20]    Manželé kondolují manželce Nikose Kazantzakise 31. října 1957: „Chere Madame Kazantzakis: Nous avons ressenti une profonde emo­tion par la tragique nouvelle de la mort de votre mari Je ne puis vous dire combien est grand notre chgrin et, nous prenons une grande part a ce que diot etre le immense perte pour vous. […] Il etait comme un ami que je conaissai tout ma vie meme que nous nous sommes rencontre seu­lement pour quelques moments, qui resterons tres precieus dans ma vie et je n’oublierais jamais.“ („Vážená paní Kazantzakisová, hluboce nás dojala tragická zpráva o smrti Vašeho manžela, nedokážu Vám ani vyjádřit velikost našeho zármutku. Hluboce s Vámi sdílíme Vaši nesmírnou ztrátu. […] Byl mi přítelem, jako bych jej byl znal celý život, ačkoli jsme se setkali pouze na několik okamžiků, ty pro mne však zůstanou drahocenné po celý život a nikdy na ně nezapomenu.“ (citováno podle Dostálová–Březina, 2003, s. 91).

^[21]    Kazantzakisův román z roku 1946 o životě Františka z Assisi vychází ve francouzského překladu pod titulem Saint Francis v roce 1957.

^[22]    Kazantzakisův román z roku 1938 vychází v anglickém překladu Ki­mona Friara pod titulem The Odyssey: A Modern Sequel v roce 1958.

^[23]    Věta je umístěna na konci dopisu vzhůru nohama.