Základní informace
Titul CZČeské madrigaly
Podtitul CZosm madrigalů pro smíšený sbor
Titul ENCzech Madrigals
Podtitul ENeight madrigals for mixed voices
Titul DETschechische Madrigale
Podtitul DEacht Madrigale für gemischten Chor
Titul FR
Podtitul FR
KategorieVokální hudba
PodkategorieSbor a cappella
Halbreichovo číslo a přípona278
Části (věty)I. sešit: 1. Aj, stupaj můj koníčku na most; 2. Půjdeme, půjdeme, chodníčka nevíme; 3. Daj mi Bože vědět; 4. Hej! Máme na prodej *** II. sešit: 5. Hlavěnka mne bolí; 6. Chceme my se chceme, ale potajemně; 7. Jak je mně, tak je mně; 8. Ešče jednú
Durata18'
Nástrojové obsazeníSSATB (1, 2, 6), SSA (3, 5), SSATTB (4, 8), SAT (7)
Sólový hlas
Obsazení vokálních rolí
Dedikant
Diplomatický přepis věnování
Poznámka k věnování
Původ
Místo kompoziceVieux-Moulin
Rok dokončení1939
Započetí kompozice07/1939
Dokončení kompozice07/1939
Poslední úprava
Premiéra
Interpret Miroslav Venhoda (dir./cond.)
Venhoda, Miroslav
Datum premiéry14.09.1965
Místo premiéryPraha
Ansámbl Pražští madrigalisté (Prague Madrigalists)
Uložení autografu
InstituceSchott Music GmbH & Co.
Místo uloženíMohuč
Současný vlastníkSchott Music, Mohuč
Poznámka k rukopisuFaksimile autografu uloženo v Centru Bohuslava Martinů v Poličce.
Vydání
Místo vydáníMohuč
VydavatelSchott Music GmbH & Co.
Rok vydání1968
CopyrightSchott Music, Mohuč
Poznámka
PoznámkaTexty z české a moravské lidové poezie.
Informace

Všechny sborové skladby Bohuslava Martinů (1890-1939) mají bez výjimky jedi­ný společný zdroj inspirace: českou a moravskou lidovou poezii, obsaženou v Erbe­nových Prostonárodních Českých písních a říkadlech a v Sušilově sbírce moravských lidových písní. Obě tato základní díla, nezbytná pro poznání našeho foklorního bohatství, se skladatelem putovala světem: z Čech do Francie, odtud do Ameriky a zpět do Evropy. Byla mu jakýmsi pramenem jistoty, neboť posilovala jeho pocit sounáležitosti s prostředím, odkud vyšel.

Lidové inspirace nezasahují jen do tohoto skromného oddílu tvorby Martinů: pronikají i do velkých děl koncertních a jevištních (Špalíček, Kytice, Divadlo za branou) a zpětně se odrážejí i v dílech symfonických a komorních. A ještě další rys je jim společný: nemají povahu monumentálních okázalých projevů, nýbrž jsou intimním, niterným sdělením ryze komorního rázu. Někdy postačí jen několik hlasů, aby vyzněly v celé své poetické kráse. Všechny tyto sborové skladby - a s nimi ovšem i jiné vokální kompozice na lidovou poezii - vytvářejí v díle Bohuslava Martinů jakýsi spodní, méně viditelný, nicméně nesmírně závažný proud, který je ve své celistvosti znám jen zasvěcenější vrstvě posluchačů a interpretů.

Silnější a soustavnější zájem o lidovou tematiku projevuje Martinů v třicátých letech. Skladatelův styl se dotykem s uměleckou Paříží vyhraňuje a dostává stále ostřejší rysy. Právě příklonem k české a moravské lidové poezii uniká autor nebezpečí, že splyne s kosmopolitním prostředím. Čtyři písně o Marii (1934) pro smíšený sbor jsou (spolu s o něco staršími Českými říkadly a Špalíčkem) na samém začátku tohoto dlouhodobého procesu oplodňování Martinů tvorby lidovou tematikou. Důvěrný, ryze osobní smysl měla pro Martinů kompozice Českých madrigalů (1939), které vznikaly v kritické době osudů Československa. Autor jako by ani s provedením tohoto cyklu nepočítal (skutečné, premiéra se uskutečnila až po válce doma). Spojením madrigalového polyfonního stylu s lidovou poetikou dosáhl Martinů zcela nové umělecké kvality, která dosud neměla v české tvorbě obdoby. Je to způsob nového přístupu k lidové látce, jehož základním znakem je jednoduchost skladebné faktury a rytmicky zvýrazněné tlumočení textu.

V podobném stylu pokračuje Martinů i v dalších cyklech: v Pěti českých madrigalech (1948), komponovaných opět ve vzrušeném životním úseku, v němž se rozhodovalo o jeho návratu do vlasti, ve Třech legendách (1952), které jsou jakýmsi protějškem písní o Marii a v nichž výrazová křehkost ženských hlasů je ještě umocněna houslovým doprovodem, a konečně i ve Čtyřech madrigalech (1959), které vznikly ve Švýcarsku v posledním roce skladatelova života, neboť i tehdy měl Martinů na mysli domov a své blízké (věnováno „Marušce Pražanova z Poličky"). Všechny tyto sborové cykly měly premiéru na České půdě: jinak to snad ani nemohlo být, neboť právě jen český posluchač dovede vychutnat půvab jejich hudební i slovní poezie.

Karel Mlejnek

Sleeve-note z CD Bohuslav Martinů: Sborová tvorba, © Supraphon 1996, 3101-2 232

 

 

Prameny

« předchozí
ID 200 (záznam 1 / 0)
další »