Shodou okolností čekal Kvartet pro klarinet, lesní roh, violoncello a malý bubínek [H 139] Bohuslava Martinů (1890–1959) na své první vydání padesát let. Vznikl totiž na jaře roku 1924, a to v Paříži, jako jedna z vůbec prvních skladeb komponovaných v kontaktu s Albertem Rousselem a otevírající pařížskou etapu skladatelovy tvorby. […] Impresionistické mládí Bohuslava Martinů doznělo s jeho poválečnými lety strávenými v Praze v České filharmonii; v Kvartetu s bubínkem už po něm není ani stopy. Jeho rytmika – přítomností bubínku postavená na odiv do prvního plánu – zaznamenala tep současnosti; originální melodické linie klarinetu, lesního rohu a violoncella se rozeběhly neočekávaným směrem – každá sama sobě svým pánem. Do jejich volného kontrapunktování přispěla bohatá zásoba rozšířené diatoniky, z niž se Martinů rychle naučil čerpat po vzoru svých současníků s nebojácností a nechutí k školním předpisům. A tak po příchodu do Paříže (podzim 1923) opouští Martinů svůj dosavadní („francouzský“) projev a orientuje se jinam – zejména k Igoru Stravinskému – jak to dokládá svěží a hudebně poutavý Kvartet s bubínkem, který je mnohem víc než pouhou experimentální sondou do neznámých zvukových končin.
Jaroslav Mihule, Bohuslav Martinů: Kvartet pro klarinet, lesní roh, violoncello a malý bubínek (partitura). Praha: Panton, 1985, s. 3.