[1] Rodině do Poličky psal v podobném duchu: „Dnes jsem take rozeslal pohledy a vsem podekoval coz bude posledni namaha v tomto smeru. A vy take nikomu nic neslibujte ani nikoho neposilejte, ja opravdu nemam cas se o nekoho starat. O B. se postaram. Kleiber take pro mne nehnul prstem ackoliv jsme byli spoluzaci na konservatorii a mel hodne moznosti. Take jiny pan ktereho jste mile prijali v Policce mne pozadal abych mu to zaridil a ze prijede za mnou, jako by mi chtal udelat radost.“ (1. dubna 1957, CBM, PBM Kr 562). A Karla Šebánka pak informoval o několik týdnů později: „Ted co se toho pozvani tyce to ti snad nasi zdelili priciny, které nechci zase znovu opakovat a doufam ze jsi je pochopil.“ (20. května 1957, CBM, PBM Kkš 1036).
[2] Martinů věděl, že československé Ministerstvo vnitra podobným způsobem umisťovalo agenty StB na zastupitelské úřady ČSR v zahraničí. Ti pak měli za úkol získávat informace a spolupracovníky. On sám byl takto kontaktován v New Yorku v roce 1955. Veškeré snahy StB odmítl (srov. Archiv bezpečnostních složek, sv. 20892).
[3] Miloslav Bureš navštívil rodinu Martinů v Římě v termínu 16.–24. května 1957 (Zouhar, 2016, s. XXIV).
[4] Martinů si opakovaně stěžuje na problémy se zasíláním gramofonových desek z Československa. V dopise ze dne 14. listopadu 1956 rodině do Poličky uvádí: „Studánky mi slibili ale neposlali to zase vezme asi roky než dostanou povoleni a nebo to někdo si vezme za dúvod aby se podival ven za mnou, doufam ze je poslou alespon vám.“ (CBM, PBM Kr 545), podobně také 29. listopadu 1956: „Disky jsem ovšem také dosud nedostal a tak to vidite že to je z Prahou vždycky stejné už je to vice než měsíc co mi B. psal že mi je pošlou.“ (CBM, PBM Kr 547). Opět se k tomu vrací v dopise ze dne 22. prosince 1957 rodině do Poličky: „Ty disky jsem dosud nedostal a take nevim co je s vydanim studanek zdali uz to vyslo nebo ne a na disky si asi počkám, jsou to v praze padouři.“ (CBM, PBM Kr 549) a také 22. ledna 1957, opakuje: „Desky Studanek dosud nedošly a tak je jisté že to neposlali protoze hlavně rekomandové balicky a dopisy jdou dosti rychle.“ (CBM, PBM Kr 553).
[5] O úspěšné premiéře první řady Zbojnických písní, H 361, informoval Martinů Šafránka v následujícím dopise.
[6] Rozhořčení z odložené premiéry druhé řady Zbojnických písní, H 361, přetrvalo (srov. PBM Kmš 852).
[7] Zbojnické písně II, H 361 přesto premiérovalo Pěvecké sdružení moravských učitelů pod vedením Jana Šoupala 19. října 1956 (Zouhar, 2001, s. 226). Nikoli 28. prosince, jak uvádí Harry Halbreich (Halbreich, 2007, s. 435).
[8] Hora tří světel, H 349, z roku 1954.
[9] Akademický sbor Moravan za řízení Josefa Veselky kantátu provedl v Praze 1. prosince 1957 (Halbreich, 2007, s. 442).
[10] Novotvar z anglického „distinguish“, který posouvá běžný český význam ke skladatelovu typickému „vyznamenali“.
[11] O provedení Polní mše, H 279, se Martinů zmínil také v dopise do Poličky ze dne 23. března 1957: „Davali pry a moc krasne v Brne Polni Msi. Dirigoval Bakala.“ (CBM, PBM Kr 560).
[12] Má na mysli Šafránkovu monografii Bohuslav Martinů: The Man and his Music. New York: Alfred A. Knopf, 1944.
[13] Má na mysli libreto k opeře Řecké pašije.
[14] The Rock (Skála), H 363, dokončené v dubnu 1957, dedikace „To George Szell and the Cleveland Orchestra“ (srov. Halbreich, 2007, s. 263–264).
[15] Martinů dal skladbě podtitul „symfonické preludium“.
[16] Symfonie č. 6 (Fantaisies symphoniques), H 343.
[17] Nečitelný vpisek rukou.
[18] Text kantáty Hora tří světel, H 349, vychází z knihy Henryho V. Mortona In the Steps of the Master. Ten čerpá z Markova, Matoušova a Lukášova evangelia. Martinů zde akcentuje Matoušovo evangelium. Ve skladatelově výtisku Biblí svatá, jsou zatrženy verše v 26. kapitole Matoušova Evangelia, které líčí události v Getsemanské zahradě (srov. CBM, PBM B 5, s. 32; Zouhar, 2008, s. 152, 154).
[19] Anglicky „není pojednán jako takový“.
[20] Martinů má na mysli velikonoční svátky, které připadly v roce 1957 na 21. dubna.
|