Paris 3: / VI 1940

Milý příteli,

konečně se dostávám k tomu abych Vám poděkoval co nejsrdečněji za Vaši pomoc která přišla velmi vhod, trochu se to tady couralo a teprve teď jsem obnos dostal, současně také píšu poděkování na adresy které mi dal p. Lourie[1] a Vám děkuji i za to co pro mne tam děláte i za Váš dopis který mi dodal zase mnoho nové odvahy. Abych se Vám přiznal že to co mne tolik zdržuje nejsou ani vnější okolnosti ani události okolo nýbrž věc docela nejosobnější o niž nemohu psáti. V celku neztrácím nějak důvěru v sebe a moje poslední provedení (Ricercari, celová sonata a hlavně Concerto grosso)[2] mi zde upevnily tolik posici že jsem skoro už sám došel k názoru že patřím mezi nejlepší komponisty a to ani ne tak k vůli těm skladbám ale když se dívám sám na partituru a pro­hlížím jak je to uděláno tak začínám míti respekt sám před sebou protože to je složka ku které jsem došel vědomě s velkou prací i trpělivostí a která je teď opravdu tak na „beton“ že mohu vlastně teď začít opravdu komponovat s plným vědomím že to ovládám a tak se nemohu nikde ztratit i kdyby se dělo co chtělo. A děje se mnoho, mnoho věcí nepříjemných a zamotává se to čím dále tím více. Lituji že jsem přece jen neodejel tam za Vámi potřeboval bych teď takový aktivní život jako sůl to co mne dekuražuje je právě to že se tu člověk potácí bez nejmenší možnosti něco podniknout nebo dělat positivního co by vedlo k nějakému výsledku a tak jsou momenty takové bezmocnosti že člověk ztrácí půdu pod nohama. Co se týče compatristů[3] už mě dávno přestali zajímat, ti si jenom představují jak velkou roli budou hráti doma a mám dojem že tu nemám dobrou presse[4].To není pro Vás pravděpodobně nic nového. Prozatím zůstáváme ještě v Paříži ale jak dlouho to ovšem nevím, spíše myslím že už ne velmi krátce, ještě několik dní je zde až dosud klidno a bydlíme teď báječně v Passy[5], rozlobil jsem se na všechno a najal si byt se vším komfortem i s terasou a tak teď k nám chodí z celé Paříže známí a mám telefon, no zkrátka jsem to všechno změnil i zvyky a způsob života. Myslím že jsem Vám dosud nepsal že prop. oddělení v [Labonedo][6] se konečně rozhodlo mě něco dávati měsíčně a tak to jde už lehčeji ačkoliv mě ty peníze pálí v ruce. Ale zdá se že to všechno zde budeme muset opustit a tak budu hledět někam schovat aspoň rukopisy, Vám pošlu Mši, Double-concert.[7] Špalíček jsem dokončil v nové úpravě bez Svatebních košil a pro velký orchestr, ještě mi zbývá klavírní výtah a už se to bude moci pustit do světa.[8] Pozval nás Sigmund[9], který odjíždí do Ameriky tento týden a budeme tak pravděpodobně u něho v Nevers, očekávati další události, které nejsou nijak povzbuzující, čekáme co udělá Italie tento týden.[10] Možná že děláme chybu že už nejedeme ale nechce se nám z Paříže.[11] Prosím s tím Concerto-grosso od Szella nedělejte nic, leda že by to Szell vyjednal s Universalkou ve Vídni[12], patří to jim a mohli by dělati těžkosti, leda že by tam měli zástupce který by povolil provedení. V loni jsme si odvezli do V. Moulin některé předměty mezi jiným i rukopisy Mariken[13] a.t.d. ty jsou teď asi ztraceny nebo zničeny. Mám velkou radost z toho jak se tam zařizujete a hlavně z úspěchů Germaine které ji přeji z celého srdce a dovedu si představiti jak je to těžké a co je to za práci tam proniknouti. Co se týče toho projektu pro klavír a s menším ensemblem, moc mě to láká, je to zajímavá práce a jako forma je to nové a myslím že se do toho pustím jakmile se usadíme u Nevers jestli totiž nás soused nebude moc znepokojovati.[14] Jaký by to měl býti asi ensemble, něco docela komorního, pro solové ensemble nebo pro větší ensemble 15 – 20 hráčů? Rozhodně mi to leží v hlavě a velmi rád to pro Vás napíšu jakmile bude alespoň trochu klidu.[15] Chci také napsat pro klavír věc většího rozsahu, mám jenom takové malé věci a potřeboval bych něco rozsáhlejšího a většího formátu, ale ta druhá věc mne láká mnohem víc.[16]

Moje nová adresse je 24 rue des Marronniers Paris 16 ale pište mi raději už na adresu B. M. Siamec. – Ne­vers – Niévre ) protože pravděpodobně už budeme tam, jestli ovšem i odtamtud nebudeme muset utéci, vzhledem jak se vyvine situace. Je to neveselé a tak se ptám sama sebe co dělat, a hlavně co bude v případě že to dopadalo moc špatně, sice všichni věříme plně že se ne­dáme ale komplikace nejsou vyloučeny a tak nevím ovšem co bych já dělal. Že by mi pomohli zde na legaci o tom není ani řeči, tam jsem asi veden v černé knize a také bych je o to nežádal. byla by ovšem jediná možnost přece jenom odjet do Ameriky, to bych ovšem potřeboval průkazy a visa a.t.d. skoro nemožné dostati, co se týče peněz ty bych snad si vypůjčil od Muncha[17] a na amer. vyslanectví mám známou která je v pas. oddělení. Nemohl byste snad promluvit s Hurbanem[18] že by si mne tam vyžádali ouředně vím, že na Vás žádám věc úplně illusorní a asi se usmějete jako já to teď dělám, jenomže v případě velké nouze když by šlo všechno obra­ceně by to byla jediná možnost se odsud zachrániti a dostati visum, a snad by si přece někdo uvědomil že budu velmi potřebný v každém případě a že by mě tu nenechali na pospas. Je to smutné všechno a všichni zde tolik doufáme že se Amerika rozhodne učinně zasáhnouti byť by to byla i pomoc materielní ale zjevná těm od naproti se všechno daří a mají stále nápady a zde na to vždycky skočí a to se ví že se spletou. Teď než dostanete dopis tak ovšem už bude situace tisíckrát změněna a mám obavy že k horšímu. No už těch lamentací nechám ale pokuste se přece promluvit s Hurbanem, člověk nikdy neví, myslím že bych se tam také neztratil, napište mi brzo a to víte že se Vás budu držet, jak píšete. Zweig jede do Ameriky, Ruda Firkušný také shání visum a kde kdo.[19] Pošlu Vám Double concert, který byl napsán v septembru 38, při událostech o kterých víte, a je to věc senzační a opravdu silná, s trochou mluvení okolo by to musela býti propagační práce I. řádu zrovna jako mše. V Balu to byl úspěch přímo sensační myslili že jsem Vám už o tom psal, Honegger se mi rozbrečel v náruči jako děcko,[20] mělo to býti zde 29. Mai ale odřekli jsme to ale později. Dushkin poslal také 1000 fr. píšu mu současně a lituji že s tím už nevyjdu na veřejnost, zase ještě chce změny.[21] Napište mi rovněž adresy dirigentů, požádám je aby umístili moje věci, klavírní koncert v to počítaje, napište v kterém orchestru byste na to počítali. Rodzinski slíbil Ricercari, tak v příští saisoně by mohl dělat koncert.[22] Koussevitzký vůbec neodpověděl!![23] Napište mi brzo hlavně o tom malém klavírním koncertu, jaký ensembe by bylo nejlépe prakticky užít? a také o těch možnostech se odsud dostati kdyby nás tu přiskřípli! Děkuji Vám mnoho za pomoc a jste-li na stopě té dámě s 25 dolary, neopouštějte ji, a raději kdyby se našla nějaká objednávka, to bych přivítal s radostí, nějaký orchestr by si mohl něco objednati ( Boston ? ) jsou v něm také češi! Nezlobte se že píšu tak pozdě, čekal jsem až dostanu ty peníze a stále se couralo nepřítomnosti [Lavorckého][24]. Teď mi práci přerušili Němci, první větší návštěva a bombali [bombardovali] tu okolo nás právě v naši čtvrti, člověk stále poznává a obohacuje se novými dojmy ale tohle bych byl mohl postrádati.[25] No už jsou pro dnešek zase pryč, tak pokračuji abych dodal dopis p. Sigmundovi, který jej laskavě vezme sebou takže jej dostanete brzo.

Myslím že jsem Vám to popsal zatím vše a prosím Vás kdyby se situace moc zhoršila že by to vypadalo skutečně beznadějně což poznáte z novin udělejte pro mne demarch[26] abych se odsud dostal včas pryč, doufám sice že k tomu nedojde ale v každém případě se Vám o tom zmiňuji protože to byla jediná možná spása v tom případě moci ještě odejeti a zachrániti se. Vita Kaprálová je dost těžce nemocna bude operována tyto dny a jest v Béziers (Herault) 5 rue de la Republique, napište ji pár řádků také, vzkazy jsem vyřídil, snad se brzo uzdraví a také by ji naše úřady měly zachrániti v čas velkého nebezpečí.[27] Píšeme si o pěkných věcech, viďte? Mnoho Vás i Germaine zdravím B. Martinů

B. M. chez M. Sigmund, Siamec – Nevers – (Niévre) Napište brzo

^[1]      Patrně DONALD ALEXANDER LOWRIE (1889-1974), diplomat a dlouholetý pracovník YMCA.

^[2]      Kromě skladeb Tre ricercari, H 267, a Concerto grosso, H 263, zmiňuje také Sonátu č. 1 pro violoncello a klavír, H 277, kterou dokončil v květnu 1939 a měla premiéru 19. května 1940 v podání Pierra Fourniera a Rudolfa Firkušného (srov. Halbreich, 2007, s. 340).

^[3]      Novotvar z francouzského slova „compatriote“ ve smyslu „krajané“.

^[4]      Francouzsky, „tisk“.

^[5]      Manželé Martinů se přestěhovali do 16. pařížského okrsku do bytu na rue des Marronniers číslo 24.

^[6]      Špatně čitelné.

^[7]      Také v tomto dopise se opakovaně vrací k Polní mši, H 279, a Dvoj­koncertu, H 271.

^[8]      Druhou verzi baletu Špalíček, H 214 II, dokončil 17. května 1940 (Halbreich, 2007, s. 216).

^[9]      Martinů opakuje jméno „M. Sigmund“ také v následujících dopisech v souvislosti s jeho rukopisy zaslanými do Spojených států.

^[10]    Itálie vstoupila do války o sedm dní později, 10. června 1940. Ně­mecko téhož dne zahájilo další útok na Francii.

^[11]    Německá armáda obsadila Paříž 14. června 1940.

^[12]    Má na mysli Concerto grosso pro komorní orchestr, H 263, jehož kopii zachránil dirigent George Szell a přivezl do Spojených států. Nakladatelsky byla vázána v Universal Edition Wien, kde v roce 1948 vyšla.

^[13]    Mariken de Nimègue, H 236/2 I, samostatná partitura na francouzský text Henriho Ghéona, o které se zmiňoval takřka o dvacet let později v dopise ze Schönnenbergu 22. března 1959 (srov. CBM, PBM Kmš 890).

^[14]    Onen „soused“, nacistické Německo, společně s druhým sousedem, Itálií, plán zmařil. Itálie vyhlásila válku Francii 10. června a manželé Martinů zamířili na jih Francie. Německá armáda dobyla Paříž 14. června.

^[15]    Patrně vůbec první zmínka o skladbě Sinfonietta giocosa pro klavír a malý orchestr, H 282, kterou Martinů o rok později věnoval Ger­mai­ne Leroux k jejím narozeninám: „A Germaine Leroux à son anni­versaire le dernier cadeau de France. 1940”. (CBM, PBM Aa 140). Halbreich uvádí přibližnou dataci: „Aix-en-Provence, Oktober–No­vember 1940“ (Halb­reich, 2007, s. 298).

^[16]    Další Klavírní koncert č. 3, H 316, komponuje až v dubnu 1947.

^[17]    Dirigent Charles Munch pomohl manželům Martinů o týden později zajistit dočasné ubytování po jejich útěku z Paříže před nacisty.

^[18]    Diplomat Vladimír Ladislav Hurban (1883–1949) byl od roku 1937 vyslancem Československa v USA.

^[19]    Dirigent Fritz Zweig i pianista Rudolf Firkušný odcestovali z Francie dříve než Bohuslav Martinů.

^[20]    Opět se vrací k nadšení Arthura Honeggera po premiéře Dvojkoncertu, H 271, v Basileji, kterou Martinů popsal v polovině února 1940 (CBM, PBM Kmš 747).

^[21]    Má na mysli změny ve Suite concertante, H 276, kterou komponoval pro houslistu Samuela Dushkina.

^[22]    Arthur Rodziński, šéfdirigent Cleveland Orchestra, patrně Tre ricer­cari, H 267, tehdy neuvedl. Ve výčtu provedení do roku 1946 jej Miloš Šafránek nezmiňuje (srov. Šafránek, 1946, s. 120).

^[23]    Dirigent Sergej Kusevickij Tre ricercari, H 267, patrně tehdy nena­studoval. O několik let později je provedl Bernard Zighera s členy Boston Symphony Orchestra v roce 1944.

^[24]    Špatně čitelné.

^[25]    Německá armáda bombardovala Paříž 3. června 1940.

^[26]    Francouzsky „demarše“, zde ve smyslu „zásah“.

^[27]    Vítězslava Kaprálová měla rozptýlenou tuberkulózu, kterou chtěli lé­ka­ři v Paříži řešit operativně. Její manžel Jiří Mucha, za něhož se Kap­rálová vdala 23. dubna 1940, ji převezl do Montpellier, kde byla operována. Zákrok však nebyl úspěšný a pouze konstatoval diagnózu.