[1] Patrně DONALD ALEXANDER LOWRIE (1889-1974), diplomat a dlouholetý pracovník YMCA.
[2] Kromě skladeb Tre ricercari, H 267, a Concerto grosso, H 263, zmiňuje také Sonátu č. 1 pro violoncello a klavír, H 277, kterou dokončil v květnu 1939 a měla premiéru 19. května 1940 v podání Pierra Fourniera a Rudolfa Firkušného (srov. Halbreich, 2007, s. 340).
[3] Novotvar z francouzského slova „compatriote“ ve smyslu „krajané“.
[4] Francouzsky, „tisk“.
[5] Manželé Martinů se přestěhovali do 16. pařížského okrsku do bytu na rue des Marronniers číslo 24.
[6] Špatně čitelné.
[7] Také v tomto dopise se opakovaně vrací k Polní mši, H 279, a Dvojkoncertu, H 271.
[8] Druhou verzi baletu Špalíček, H 214 II, dokončil 17. května 1940 (Halbreich, 2007, s. 216).
[9] Martinů opakuje jméno „M. Sigmund“ také v následujících dopisech v souvislosti s jeho rukopisy zaslanými do Spojených států.
[10] Itálie vstoupila do války o sedm dní později, 10. června 1940. Německo téhož dne zahájilo další útok na Francii.
[11] Německá armáda obsadila Paříž 14. června 1940.
[12] Má na mysli Concerto grosso pro komorní orchestr, H 263, jehož kopii zachránil dirigent George Szell a přivezl do Spojených států. Nakladatelsky byla vázána v Universal Edition Wien, kde v roce 1948 vyšla.
[13] Mariken de Nimègue, H 236/2 I, samostatná partitura na francouzský text Henriho Ghéona, o které se zmiňoval takřka o dvacet let později v dopise ze Schönnenbergu 22. března 1959 (srov. CBM, PBM Kmš 890).
[14] Onen „soused“, nacistické Německo, společně s druhým sousedem, Itálií, plán zmařil. Itálie vyhlásila válku Francii 10. června a manželé Martinů zamířili na jih Francie. Německá armáda dobyla Paříž 14. června.
[15] Patrně vůbec první zmínka o skladbě Sinfonietta giocosa pro klavír a malý orchestr, H 282, kterou Martinů o rok později věnoval Germaine Leroux k jejím narozeninám: „A Germaine Leroux à son anniversaire le dernier cadeau de France. 1940”. (CBM, PBM Aa 140). Halbreich uvádí přibližnou dataci: „Aix-en-Provence, Oktober–November 1940“ (Halbreich, 2007, s. 298).
[16] Další Klavírní koncert č. 3, H 316, komponuje až v dubnu 1947.
[17] Dirigent Charles Munch pomohl manželům Martinů o týden později zajistit dočasné ubytování po jejich útěku z Paříže před nacisty.
[18] Diplomat Vladimír Ladislav Hurban (1883–1949) byl od roku 1937 vyslancem Československa v USA.
[19] Dirigent Fritz Zweig i pianista Rudolf Firkušný odcestovali z Francie dříve než Bohuslav Martinů.
[20] Opět se vrací k nadšení Arthura Honeggera po premiéře Dvojkoncertu, H 271, v Basileji, kterou Martinů popsal v polovině února 1940 (CBM, PBM Kmš 747).
[21] Má na mysli změny ve Suite concertante, H 276, kterou komponoval pro houslistu Samuela Dushkina.
[22] Arthur Rodziński, šéfdirigent Cleveland Orchestra, patrně Tre ricercari, H 267, tehdy neuvedl. Ve výčtu provedení do roku 1946 jej Miloš Šafránek nezmiňuje (srov. Šafránek, 1946, s. 120).
[23] Dirigent Sergej Kusevickij Tre ricercari, H 267, patrně tehdy nenastudoval. O několik let později je provedl Bernard Zighera s členy Boston Symphony Orchestra v roce 1944.
[24] Špatně čitelné.
[25] Německá armáda bombardovala Paříž 3. června 1940.
[26] Francouzsky „demarše“, zde ve smyslu „zásah“.
[27] Vítězslava Kaprálová měla rozptýlenou tuberkulózu, kterou chtěli lékaři v Paříži řešit operativně. Její manžel Jiří Mucha, za něhož se Kaprálová vdala 23. dubna 1940, ji převezl do Montpellier, kde byla operována. Zákrok však nebyl úspěšný a pouze konstatoval diagnózu.
|