[Paříž] 2. Juin 1939

Milý příteli,

děkuji Vám mnoho za dopis a vidím že to bude řádně těžké, myslel jsem že by Dushkin[1] byl mohl nějakou tu objednávku někde vyhledati, že musí míti mnoho zná­mých Bohatých. Na dr. B.[2] jsem se samozřejmě neobrátil, vím že má jiné věci na práci a že peněz asi nazbyt není ale bylo by to nejlepší řešení že bych také věděl pro co tam jsem a nejen pracovati abych si vydělal pe­níze. No ale když to nejde, tak to nejde ostatně jsem tomu sám nevěřil a považoval to jen za nápad. Teď už ale také nevím co by se dalo dělat, s Koussevitzkým[3] budu mluvit přijede sem tento měsíc a pí. Coolidge jsem napsal dlouhý dopis.[4] Myslím že by bylo možné snad i pro mě to řešení s nějakou tou kursou na New Y. universitu, nejsem-li už moc starý na to.[5] Na konzervatoři by to ovšem nešlo ale že bych mohl studovati dějiny nebo formy nebo něco podobného Vaše vzkazy jsem předal a dostanete jistě už také odpověď resultátu od. K.[6] vše se rozhoduje v Americe a při dnešním návalu to půjde jenom s nějakou protekcí tamější.[7] Tady se na můj odjezd dívají nepříznivě a chtějí udělati veřejnou akci aby mi gouvernement dal nějaké místo protože prý patřím na význačné místo v historii francouzské hudby po válce. Získal jsem nové editory v Londýně, a tak jsem vydělal trochu peněz, ale jinak nic nepracuji,[8] a mám to všechno tak zkomplikováno že se mi do žádné práce nechce. Nevím zdali Vám už psal někdo jiný ale zdá se že ten Hrubý se nějak otočil, ale nemohu Vám to potvrditi znám to moc málo a na Kolonii ani na legaci nechodím, tam je Steinghof a ouřaduje jako dříve t.j. zero, kolonia si vydává ten časopis[9] a Hanuš[10] se stará o lidi pokud může. Ripka[11] asi s O.[12] moc nepořídil a O. si teď dělá propagandu po venkově ale v jakém směru nevím. Taky dohromady nic. Od nás zprávy špatné a čeká se snad v nejbližších dnech zrušení protektorátu a přiřazení – Říši zcela jednoduše.[13] Zpráv je málo. Je tu Firkušný ale vrátí se[14] a je Hoffmeister[15] který tu asi zůstane a který organisuje nějaké foyer tchegue pomocí intelektuál franc. (Cassou[16] – Guernica a.t.d.) ten je ze všech nejlepší. Jinak je tady více spolků intelektuálů a sice proto že si myslí že z toho budou nějaké prachy,což se asi mýlí. A doopravdy tu není z intelektuálu nikdo (leda Kraus, Vlach[17], Diviš[18] a pí. Hladíková[19].) Kdyby Dushkin nebo Vy jste měli možnost umístiti nějaké orchestr. věci abych tam přece přijel abych měl nějaké provedení. Byly by to hlavně ty „Ricercari“ (ohromný úspěch tady)[20] a „Concerto grosso“[21] a pak ty tři fragmenty z Julietty[22] (a to se ví klavírní koncert[23] a Suita pro housle.[24]) Ty přílohy jsem dosud z Prahy nedostal, také nic tam dosud není rozhodnuto o té konservatoři snad to ani neobsadí a ticho zruší mistrák. Juliettu jsem zadal do Brna o cenu, možno že ji dostanu (je to 40.000 Kč) tak to by bylo také řešení ale nevím zdali povolí vývoz, spíše asi ne.[25] Byla by možnost umístiti operu ! Ale kterou? V Chicagu by bylo snad možno udělati Špalíček. A v New Yorku! Myslíte že by byla možnost s Juliettou?[26] Nebyl by to trochu tvrdý oříšek pro obecenstvo? Nebude li nic, pojedeme asi do Vieux Moulin a zdá se že už nic se nestane před podzimem. Udělám Vám ještě ty rozbory oper a pošlu co nejdříve. Co stále děláte a jaké máte plány? Napište jak budete moci.

Srdečně Vás i Germaine[27] zdravím     Váš B. Martinů

^[1]      Naděje na nové zakázky od Samuela Dushkina, o nichž psal v před­chozích dopisech, se rozplynuly.

^[2]      Iniciálou „B.“ opět označuje Edvarda Beneše.

^[3]      Stále věří, že s dirigentem Sergejem Kusevickým najde způsob, jak získat nové zakázky ve Spojených státech.

^[4]      Elizabeth Sprague Coolidge skladatel napsal 2. června 1939 mj.: „Chtěl bych odcestovat do Ameriky, abych dal všechno své úsilí a ta­lent k dispozici komisi českých reprezentantů, která se utvořila v Americe s cílem dosáhnout nezávislosti mé země, a rád bych rovněž pokračoval v práci na své hudbě ve vaší zemi svobody. Jsem velmi hrdý, že reprezentuji českou hudbu, a chtěl bych v této službě pokračovat jako vždy předtím, nicméně musím se cítit svobodný a zde žijeme všich­ni v neklidu a těžkostech, které brání v každé práci a hlavně práci umělecké – cítím, že musím ještě mnoho říci svou hudbou.“ (citováno dle Mihule, 2002, s. 297).

^[5]      Kompozici začal vyučovat ve Spojených státech po více než jednom roce od svého příjezdu. Nejprve ho pozval Sergej Kusevickij na letní kurzy Berkshire Music School v Tangelwoodu v červenci a srpnu 1942 (srov. CBM, PBM Kmš 766). O šest let později, v roce 1948, nastoupil na Mannes School of Music v New York City, kde rovněž vyučoval kompozici. Po dvouletém pobytu v Evropě (1953–1955) se vrátil do USA a přednášel kompozici na Princeton University a pokračoval také na Mannes School of Music.

^[6]      Iniciálou „K.“ označuje v celém dopise Vítězslavu Kaprálovou.

^[7]      Patrně má na mysli žádost Vítězslavy Kaprálové o stipendium Institute of International Education pro studium na Julliard School, o němž se zmínila M. Šafránkovi v dopise z 14. června 1939 (CBM, bez sig­natury, fond Miloše Šafránka, př. č. 77/1995/4).

^[8]      Zřejmě se jedná o smlouvu na Tre ricercari, H 267, s vydavatelstvím Boosey & Hawkes, které vyšly v roce 1939.

^[9]      Colonie tchéque de France volontaires tchéques vydávala časopis Bu­letin de la Colonie tcheque de France již během první světové války. Na ni v roce 1939 navázala Colonie tchécoslovaque, Československá kolonie ve Francii.

^[10]    Karel Hanuš, tajemník Československé kolonie ve Francii.

^[11]    Hubert Ripka nebyl v názorové shodě se Štefanem Osuským. Odlišné postoje Edvarda Beneše a Osuského pokračovaly také v exilové vládě.

^[12]    Iniciála „O.“ označuje v celém dopise Štefana Osuského.

^[13]    K tomu sice nedošlo, nicméně Protektorát Čechy a Morava byl de facto řízen z Berlína.

^[14]    Rudolf Firkušný se do okupovaného Československa nevráti; 6. pro­since 1940 odplul z Lisabonu do New Yorku na lodi Excalibur, o tři měsíce dříve než Bohuslav Martinů a jeho manželka Charlotte (srov. Year: 1940; Arrival: New York, New York; Microfilm Serial: T715, 1897–1957; Microfilm Roll: Roll 6514; Line: 7; Page Number: 112; https://search.ancestry. com/cgi-bin/sse.dll?indiv=1&dbid=

7488&h=1006507244&tid=&pid=&usePUB=true&_phsrc=

YIF107&_phstart=successSource).

^[15]    Výtvarník Adolf Hoffmeister.

^[16]    Spisovatel Jean Cassou (1897–1986) se řadil k francouzským proti­fašistickým intelektuálům.

^[17]    Sochař Jan Vlach (1904–1962).

^[18]    Malíř Alén Diviš (1900–1956).

^[19]    Jana Hladíková-Bernkopfová (1890–?, nelze dohledat), malířka.

^[20]    Po premiéře Tre ricercari, H 267, v Benátkách roku 1938 Martinů obdržel zprávu, že skladba měla „enormním úspěch“. V telegramu ze 7. září 1938 podepsaném ředitelem festivalu Mariem Cortim (1882–1957) a generální intendantem opery La Fenice Goffredem Petrassim (1904–2003) je uvedeno: „Siamo felici annunziarvi enorme successo vostri Ricercari […].“ (CBM, PBM Kd 37).

^[21]    Concerto grosso pro komorní orchestr, H 263, dokončené 3. listo­padu 1937 a věnované Charlesu Munchovi. Sergej Kusevickij ho pre­miéroval s Boston Symphony Orchestra 14. listopadu 1941.

^[22]    Tři fragmenty z Julietty, H 253 A, dokončil v dubnu 1939 ve Vieux--Moulin (Halbreich, 2007, s. 290).

^[23]    Koncert pro klavír a orchestr č. 2, H 237.

^[24]    Suite Concertante pro housle a orchestr in D, H 276.

^[25]    Myslel tím hlavní cenu Jubilejní nadace Bedřicha Smetany, kterou však za operu Julietta, H 253, nezískal.

^[26]    Ani balet Špalíček, H 214, ani opera Julietta, H 253, nebyly ve Spo­jených státech tehdy inscenovány.

^[27]    Germaine Leroux, manželka Miloše Šafránka.