[Paříž] 6./11. 1930.

Milá maminko,

přicházím pozdě s přáním, ani jsem nezpozoroval že už je listopad.[1]Mám tu tolik práce že se ani k ničemu nedostanu. Ale snad přijmeŝ moje přání i když je opozděno. Přeji Ti hlavně mnoho zdraví, to hlavně a také hodně radostí a štěstí, Ty víš že Ti to všichni přejeme. Měly jste to pěkné s tím sněhem, to je letos hrozné. Měl jsem také radost že všichni sousedi a známí se přiŝli na Tě podívat. Já jsem měl zkoušky na koncert dopadlo to moc dobře, měl jsem veliký úspěch,[2]Stefu[3]jsem také pozval, měl jsem radost. Bude se to opakovat jeŝtě jednou 25/. V pátek mám premieru toho „Tria“ také jsem s tím měl dost co dělat přijeli sem z Bruselu,[4]hrála se tam Kuch. revue.[5]

Ten Kvintett[6]budou nahrávat na disky do gramofonu.[7]Také vyŝly tiskem houslové skladby, a kvartett, musel jsem dělat korektury a to je velká práce.[8]Ta cena dělá 5000 Kč.[9]Psal mi p. Kunc z Brna[10]že letos určitě se přičiní abych byl zvolen jako člen do České Akademie věd a umění,[11]to je velká pocta. Mluvil jsem s p. ministrem Osuským,[12]gratuloval mi, říkal jže má sám radost že se mi to tak daří abych byl bez starostí že mne neopustí. S Německem to stále nejde.[13]Stáńa dělá ten Festival v Praze v prosinci, program je jenom z mých skladeb, samé novinky.[14]Dostal jsem také cenu za trio v Komorním spolku 1500 Kč.[15]Letos jsou vŝude takové živelné pohromy, zde byly velké bouře na moři, mnoho lidí zahynulo a jsou tu povodně, stále prší. Charlotte měla ŝaty v koncertě a kostým také nosí, moc se všude líbily.[16]Kdy pak přijede Fanouš,[17]už bude tam také asi končit. Po neděli se zase půjdu podívat na Stefu co dělá, líbí se jí tady moc. Tak přeji mamince jeŝtě jednou vŝe nejlepší a ať se nezlobí že píšu tak pozdě ale Mařka jí dosvědčí jaký tu spěch a žádná chvilka odpočinku. Zdravím Vás srdečně

Váŝ Bohous.