Základní informace
Typ korespondenceDopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníVieux-Moulin
Poznámka k lokaci odeslání[Vieux Moulin]
Datum odeslání05.08.1953
PříjemceMartinů, rodina v Poličce
Příjemce (korporace)
Lokace přijetíPolička
Poznámka k lokaci přijetí[Polička]
Jazykčeština
Jazyk 2francouzština
Původ, datum získáníkopie z CBM, Polička
Předchozí vlastník
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníkaPBM Kr 445
Signatura v IBMMar 1953-08-05
Obsah a fyzický popis
Stručný obsah
Diplomatický přepis dopisu

[Vieux Moulin] August 5. [19]53.

Drazí:

Tak jsme zase ve Vieux Moulin,[1] rozhodli jsme se protože do Italie a vůbec kamkoliv jsou takové návaly do vlaků že není možno dostat ani lístek ani místo, tak jsem svůj zájezd odložil protože tam vŝude asi též bude plno a přecpáno. A tak zde asi zůstaneme až do Sept. a pak pojedeme do Nicy.[2] Psal jsem pí Ježkové[3] a odpověděla mi abyste měli trpělivost ono to vždy trvá dva tři měsíce a ona balík pojistila tak to jistě dojde, možná už jste jej dostali. Doufám že nebudete muset nic platit, máte prý právo na první jeden balík ve třech měsících beze cla. Napiŝte mi jak to vlastně je, budete asi potřebovat nějaké věci k jídlu. Zde se člověk nedozví nic jak to u vás vypadá.[4] Co se týče té Koledy nebo Betlemu,[5] myslím že jsem to objevil vloni zde ve V. Moulin v těch mých kistnách s knihama,[6] ale je to někde zahrabáno na půdě. Nebylo to provedeno ani nikám zadáno, myslím že jsem neměl v úmyslu s tím něco dělat, jenom jsem chtěl zapsat co nám říkala maminka o těch zvycích, ona toho znala hodně. Doplnil jsem to ještě z ostatním pramenů jako Český lid, a zápisky J. Ziberta,[7] ale už si nevzpomínám co to vlastně je a teď se s tím stejně nedá nic

dělat, přes to že to je „lidové dílo”. Také jsem slyšel že už u nás nemáme Mikuláše nýbrž že teď je to děda Mráz a myslím mnoho jiných věcí je změněno. Co se týče toho katalogu, musíte počkat až budeme v Nice poslali jsme tam naše kufry a tak to pak vše vynajdeme a napíŝeme o mých nových kompozicích.[8] Komedie na Mostě[9] stále má úspěch ohlašují ji v Bruxellu a ve Švédsku a myslím též v Paříži, kde měla býti provedena vloni ale nebyla. Ta „Ženitba” bude provedená asi v Anglii[10] a nebo v Německu[11] poprve asi dohromady s tím Tolstojem, „Jak jsou lidé živi“,[12] hadají prý se o první provedení asi tři divadla tak můj editeur[13] si může vybrat. Budeme asi v Evropě jeŝtě[14] tak se na to podíváme. Bude asi zajímat p. Šafránka že moje nová opera, celovečerní je zase na text G. Neveux, na jeho poslední hru jež se nazývá „Plainte contre inconu.“, myslím že jsem Vám už o tom psal.[15] Budu ji psát v Nice přes zimu. Jinak se máme dobře ale je to letos vŝechno nějak neusazené, vŝude

plno lidí, zde hlavně teď jsou ty placené prázdniny pro dělníky a pracující lid,[16] tak kde kdo jezdí k moři a od moře zase do měst, s dětma a tak si dovedete představit jak to je a k tomu tisíce touristů, zkrátka blázinec. Napiŝte mi o tom balíku, zdali došel a vůbec co a jak se Vám může poslat, jestli to jde vůbec aby se to vyplatilo abyste neplatili více než co se dá koupit doma. Zdá se že se toho koupit moc nedá. Také se zdá že se situace lepší a že bude možnost nějaké dohody mezi mocnostmi, všichni jak se zdá vidí že to k ničemu nevede, daně jsou všude tak velké že lidé už jsou z toho pitomí. Doufejme že se to nějak upraví. Z Orbisu jsem dostal dopis kde se omlouvají že prý se všechno zdrželo ale že dostanu brzo definitivní rozhodnutí.[17] No mají ještě tři měsíce na přemýšlení a pak si vŝe vezmu zpět. Tantiemy už teď chodí na mne a tak přece vidím nějaké peníze za provozování po 15 letech. Stále jste bez novinek o našem příteli?[18] Jsem rád že Jan[19] měl úspěch, pozdravujte jej. Nechávám místo Charlie. Mnoho Vás zdravím

Váš Bohouš

 

Chère Marienka.

Comme vous le voyez, nous sommes à Vx Moulin, nous avons meilleur temps qu’en Bretagne, et c’est aussi plus tranquille, Bohus n’est pas encore allé voir la famille de Pierrefonds depuis son arrivée en France, j’espère qu’il se décidera.

Nous sommes installés dans une autre petite villa qui appartient à ma tante de la rue Pierre Charron. Bohus se plaît beaucoup ici, il regrette bien que j’ai vendu la petite maison, je crois que nous allons rester ici jusqu’à notre départ pour Nice. Et pour vous, ma chère, allez-vous vous promener un peu ? Ici, ce serait tout à fait idéal pour vous, la forêt est 40 mètres de la maison, enfin, ça viendra peut-être un jour. Bonne santé à tous les trois et je vous embrasse bien affectueusement.

Charlotte Martinu

 

[PŘEKLAD]

Milá Marienko,[20]

jak vidíte, jsme ve Vieux Moulin, máme tady lepší počasí než v Bretani, a také je to klidnější, od té doby, co přijel do Francie, Bohuš ještě nebyl na návštěvě u rodiny z Pierrefonds, doufám, že už se k tomu odhodlá.[21]

Jsme teď ubytovaní v jiné vilce, patří té tetě, co bydlí v ulici Pierra Charrona.[22] Bohušovi se tady hodně líbí, docela lituje, že jsem domek prodala, myslím, že tady zůstaneme až do odjezdu do Nice. A co Vy, moje milá, chodíváte se alespoň trochu projít? Tady by to pro Vás bylo úplně ideální, les je 40 metrů od domu, inu, snad to jednoho dne přijde. Všem třem[23] Vám přeji pevné zdraví a vroucně Vás líbám.

Charlotte Martinů

 

Věcné poznámky k DP

[1] Od začátku července roku 1953 manželé Martinů společně odpočívali a rekreovali se u moře v rybářské vesničce Saint-André (Côte du Nord) v Bretani (Mihule 2002, s. 456). Ve Vieux Moulin strávili celý srpen (viz níže).

[2] Od začátku září 1953 pobývali manželé Martinů v Nice - Chemin de Brancolar ve vile Point Clair malíře Josefa Šímy (1891-1971), (Mihule 2002, s. 592).

[3] Frances Ježková (1900-1986), vdova po Jaroslavu Ježkovi, „[…] jež se stala Bohuslavu Martinů dobrou kamarádkou. Dedikoval jí komorní kantátu Legenda z dýmu bramborové nati 1956.“ (Citováno z Popelka 1996, s. 132.) V dopise BM příbuzným do Poličky ze dne 16. 6. 1953 (PBM Kr 443) BM upozorňuje, že jim Ježková posílá balík.

[4] BM naráží na situaci po měnové reformě v Československu vyhlášené 1. 5. 1953, kterou byly z rozhodnutí komunistické vlády znehodnoceny veškeré úspory a vklady, což se současně výrazně dotklo veškerých v Československu zadržovaných finančních obnosů BM za provozování a vydávání jeho skladeb po roce 1948.

[5] Pravděpodobně se jedná o scénické pásmo BM Koleda, H 112, z roku 1917, kombinující tradiční vánoční písně a zvyky, z něhož je známo pouze libreto (Mihule 2002, s. 65). BM byl Milošem Šafránkem (1894-1982) opakovaně vyzýván k dohledání autografu (viz dopisy BM rodině do Poličky PBM Kr 431, 445, 448, 483, 497, 502), k čemuž patrně nikdy nedošlo.

[6] Ve Vieux Moulin si v roce 1952 Charlotte Martinů (1894-1978) pronajala byt v domku, který patřil její tetě Angèle Quennehen (PBM Kr 445, Martinů, Ch. 2003, s. 142). Zde měli manželé Martinů v bednách uloženo vše, co si při svém odchodu z Paříže v roce 1940 nemohli vzíti s sebou (viz dopisy BM rodině do Poličky PBM Kr 336, 431, 445, 448, 483, 497, 502).

[7] Čeněk Zíbrt (1864-1932), vlastním jménem Vincenc Jan Zíbrt (jméno Jan zřejmě utkvělo BM v paměti), významný český historik a folklorista, redaktor národopisného sborníku Český lid, který založil roku 1891 společně s Luborem Niederlem (1865-1944).

[8] Informace o nových skladbách měla zcela jistě směřovat k Miloši Šafránkovi, který shromažďoval údaje pro katalog skladatelových skladeb a s nímž BM v letech 1948-1955 udržoval pouze zprostředkovaný kontakt skrze své příbuzné v Poličce (poslední dopis Šafránkovi adresovaný do Poličky je datován 14. 2. 1955 – viz PBM Kmš 821).

[9] Veselohra na mostě, H 247. V dopisech rodině do Poličky BM zmiňuje další uvádění Veselohry na mostě H 247, konkrétně uvádí Švýcarsko a Finsko (PBM Kr 425 ze dne 4. 6. 1952), Buenos Aires (PBM Kr 491 ze dne 3. 6. 1955) a Kanadu (PBM Kr 519 ze dne 13. 3. 1956).

[10] V dopise rodině do Poličky ze dne 31. 3. 1954 (PBM Kr 457) BM na téma uvedení opery Ženitba, H 341, v Londýně sděluje: Čekám na kritiky ale psali mi z Londýna že to mělo velký úspěch.“

[11] Prvního „netelevizního“ provedení se Ženitba, H 341, komická opera o dvou dějstvích, dočkala v Hamburger Staatsoper. Podle Šafránka v říjnu 1953 (Šafránek 1979, s. 96), sám BM však o premiéře píše rodině do Poličky až v dopise ze dne 31. 3. 1954 (PBM Kr 457): Svatbu hráli poprvé v Hamburku, dostal jsem program s foto, zdá se že to dělali moc pěkně.“

[12] Čím lidé žijí, H 336, pastorální opera o jednom dějství podle povídky Lva Nikolajeviče Tolstého (1828-1910).

[13] Obě opery vydalo v roce 1953 nakladatelství Boosey& Hawkes London-New York (Halbreich 2007, s. 159 a 173).

[14] To bylo zpočátku (1953-54) možné díky ročnímu stipendiu, které BM obdržel od tzv. Guggenheimovy nadace (John Simon Guggenheim Memorial Foundation), (Mihule 2002, s. 449).

[15] Až začátkem října (PBM Kr 449) 1953 se BM pouští do práce na opeře Žaloba proti neznámému, H 344, podle stejnojmenné divadelní hry Georgese Neveuxe (1900-1982) Plainte contre inconnu. Opera zůstala nedokončena (Halbreich 2007, s. 177).

[16] Od roku 1936 měli francouzští pracující ze zákona nárok na dva týdny placené dovolené.

[17] Národní hudební vydavatelství Orbis již v té době neexistovalo, od 1. 1. 1953 bylo včleněno do Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. „SNKLHU převzalo nakladatelská práva Orbisu, stejně jako předtím už Orbis práva hudebního úseku Melantrichu a dalších znárodněných hudebních nakladatelství. (Citováno z Popelka 1996, s. 131.) V letech 1953-1956 je v dopisech BM rodině do Poličky (viz PBM Kr 444-449, 452, 454-457, 460, 464, 466-481, 483, 486, 514, 516) často zmiňována příprava smlouvy mezi nakladatelstvím Boosey & Hawkes London-New York a Státním nakladatelstvím krásné literatury, hudby a umění v Praze, která měla umožnit „[…] pohyb hudebnin přes železnou oponu, vydávání nových skladeb B. Martinů v Praze a zajistit vyplácení tantiém skladateli do zahraničí.“ (Zouhar 2008, s. 64). Podle Zouhara (2016, s. XXXV) k jisté dohodě mezi oběma vydavatelstvími došlo.

[18] Z důvodu obavy z možné perzekuce BM v této době často ve svých dopisech do Československa neuvádí jména zmiňovaných osob. Za označením „náš přítel“ byl ukryt Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM. V letech 1946-49 ředitel hudebního nakladatelství Melantrich, které bylo po převratu společně s ostatními nestátními vydavatelstvími zrušeno (na tom se podílel i sám Šebánek), Šebánek byl pověřen zřízením národního hudebního vydavatelství Orbis, na jehož činnosti se podílel do prosince 1952, kdy byl nečekaně propuštěn. V letech 1953-54 pracoval jako hudební referent v hudebním oddělení národního podniku Kniha v Praze (Brádková 2010).

[19] Pravděpodobně Jan Novák (1921-1984), český klavírista a hudební skladatel. V době od srpna 1947 do února 1948 byl v New Yorku jako stipendista Ježkovy nadace žákem BM. I po svém návratu do Československa s BM udržoval přátelskou korespondenci (Flašar 2006, s. 69), z níž část je uložena v archivu Českého muzea hudby. Z období mezi září 1951 a prosincem 1953 tu žádné dopisy ani pohlednice zastoupeny nejsou.

[20] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[21] V Pierrefonds žila početná rodina Charlotiny sestry Georgette Bécourt (1903-1966), rozené Quennehen.

[22]  62, rue Pierre Charron, Paris  8e.

[23] Charlotte má na mysli adresátku Marii Martinů, Františka Martinů (1880-1958), bratra BM a Jindřišku Martinů, roz. Palečkovou (1882-1965), Františkovu manželku.

Celkový počet listů2
Počet popsaných stránek4
Poznámka
Fixacerukopis
Vpisky, přípisyCh. Martinů
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 1265 (záznam 1 / 0)
další »