[Schönenberg] Leden 27. 59.

Mila Marko[1]:

Tak jsme zpet z Wiesbadenu, premiera Julietty[2] byla slavna a sensacni uspech, musel jsem jiti asi 15krat sam na scenu a uz nez jsem se tam dostal z loge bylo asi 10krat pro zpevaky, zkratka veliky uspech. Bylo to moc pekne a vsichni byli radi ze jsme prijeli, po divadle jsme byli pozvani a tak jsem potkal cely orchestr a zpevaky, delali to moc krasne a dali si s tim praci, rikal dirigent[3] ze na tom byli sedm tydnu a ze cim to vice hraji tim vice se jim to libi. Tak julietta to zase vyhrala a pujde asi na jine sceny v Nemecku. Talich[4] asi vzpominal a my se take v mysli vratili na tu nadhernou Prazskou premieru, uz je tomu 20 let a od te doby jsem si stale myslil zdali ji jeste uvidim. Ale to uz neni ta libezna Julietta jako v Praze, svet se otocil a ted je uz vsechno jine a lide chteji neco jineho take. A tak to zde hrali jako opravdovy sen, vsechno skoro potme a sla z toho hruza, takovy tezky sen, jako mi rikame ze na nas sedi mura, vsechno bylo ponure a takove napjeti ze se to dalo skoro tezko vydrzet, od zacatku az do konce. Zkratka to byla docela jina Julietta nez jak jsme si ji predstavili v Praze, jde z ni strach a lide byli uplne poplaseni. Jenomze zde to maji radi a tak jsme to tim vyhrali. Ten Michel[5], tenor byl nadherny, take jao herec a vytvoril z toho velkou roli, vse bylo krasne nastudovano a tak jsem zase Juliettu uvidel ale jinou nez jsme ji znali z Prahy, byl to opravdu jako hrozny sen, ted delaji na divadlech takova kouzla se svetlem ze se az dech zataji, dekorace se zmeni aniz kdo co tusi, tak to jakoby samo prejde v jinou dekoraci a tim ze se delalo hlavne s reflektory tak nebylo ani znat ze lidi chodi po zemi ale jako by byli vsichni ve vzduchu, no zkratka to nejde popsat, ale lidi nechtali jit z divadla pryc. Ja jsem to vydrzel dobre ale necekal jsem na pristi predstaveni v pondeli a vratili jsme se s Majou (pani Sacher)[6] a take s nami byli ti Reberovi[7], pan i pani a jeden jejich pritel[8]. Maja vsechno obstarala a o vsechno se staral, take za mne pprekladala protoze s tou moji nemcinou je to slabe. Byl jsem predstaven Ministru kultury a bylo tam mnoho lidi z okoli, nakladatele, muj take ten pan Votterle[9] co vyda Mirandolinu[10] a vsichni byli nadseni tak doufame ze Julietta bude delat velkou karieru. Byl tam take intendant z Festivalu v Amsterodamu, schvalne tam prijel, chtel by davat Pasije[11] pristi rok na Festivalu. Dirigent byl Kaufman, trochu umi cesky a ten to take prelozil. Tak to vse dobre dopadlo a ted si odpocivam protoze to byla prece jenom namaha, pres to ze to neni tak daleko od Baselu. Ale jeli jsme pohodlne v prvni tride a Hotel byl take prvotridni, to Maja vse zaridila a tak jsem si ani nemusel promenovat franky. Maja byla nadsena a byla rada ze s nemi jela, Paul moc litoval ale mel zkousky v Zurich, kde hraje muj Sextet tento tyden, tam asi pokedeme. Ale do Berlina[12] jsme se rozhodli nejet, to by byla prece jenom ve lka unava, Pani Weberova[13] to uznala ac litovala, tam bychom se take byli meli moc dobre, pan i pani nas maji moc radi. Pani dostala engagemant v Bostonu a bude hrat koncert s CH. Munchem[14] pristi rok.[15] Ted mame jeste Gilgamesh[16] ktery ma byti ve Frankfirtu v unoru, to bude take velka parada. S Prahou jsme se domluvili ale musim pockat jeste jak se to vyvine, oni jak znamo jsou velci slibovaci ale kdyz dojde k veci tak clovek nic nevidi, Mirandolinu uz rozepisuji a chteji ji v kvetnu uz davat na Festivalu[17].

Tak jsem ti to vse povedel. Dnes prave dosel dobre balicek, platili jsme moc malo skoro nic. Je to prekrasne a zitra pujdeme to odevzdat Maje a jsem si jist ze bude miti velkou radost, takova vec se tak hned nevidi ani nenajde, napisu vam jak se ji to libilo, ostatne ona ti sama jiste podekuje.[18] Byl to dobry napad a potesi ji to jako pozornost, oni se oba o nas jiste staraji, jako bychom patrili do jejich rodiny a vsechno co jenom clovek nazanci tak uz se o to staraji. Maja je rada ze do Berlina nejedeme, take rika ze by to byla velka unava. Ruka se opravdu polepsila a mohu uz zase psat rychle, hlavne noty, jinak rukopis jeste dela obtize ale stejne vse pisu na stroji.[19]

Ktereho Franty maminka to umrela. ja jsem ji asi neznal?

Ted pisu neco pro ten Prazsky Nonet, pro devet hracu, jsou pry prvotridni.[20]

Az to napisu poslunzase neco ku trideni. Mnoho tebe i Marusku[21] zdravime

Bohouš

Ma chère Marienka

Nous avons bien reçu, en très bon état, la jolie nappe et les serviettes, c’est vraiment un très beau travail, et je suis sûre que Madame Sacher saura l’apprécier, elle va sans doute nous téléphoner et nous lui demanderons quand nous pouvons le lui porter, ils sont des personnes qui sont très prises, comme nous n’allons pas [à] Berlin le 31 Jan., nous irons à Zurich où Paul Sacher donne le Sextuor de Bohus, c’est un petit voyage d’une heure. Nous regrettons beaucoup de ne pas aller à Berlin, surtout pour Monsieur et Madame Weber, nous nous sentons si bien en leur compagnie, ils sont si simples, et nous nous amusons bien quand nous sommes avec eux, mais je crois que c’est plus raisonable de ne pas y aller.

Bohus vous a écrit combien Juliette avait obtenu de succès, pour nous, au premier abord, cela nous a semblé trop sombre, surtout en comparaison de la représentation de Prague qui était un rêve bien ensoleillé, là, le rêve était tout atténué, mais tellement tragique, je dois dire que c’était très bien donné, aussi le garçon qui faisait Michel a bien contribué, il a très bien compris son rôle, et je pense que le public a souffert avec lui, c’était tout à fait poignant, et maintenant, j’aimerais le revoir encore, maintenant que je n’ai plus la première impression de la représentation de Prague.

Bohus était content d’avoir revu sa Juliette, il va bien, il travaille beaucoup, pour le Nonette de Prague, c’est bon signe. J’espère que vous allez bien, heureusement, nous allons vers le printemps, il fait froid, mais [c’est] tellement plus agréable que le temps des pluies et du brouillard. Je vous embrasse de tout cœur et merci encore.

Charlotte Martinu

Les bons souvenirs à Madame Prazan

Moje milá Marienko,

řádně jsme dostali, a to ve velmi dobrém stavu, ten pěkný ubrus a ubrousky, je to opravdu velice krásná práce, a já jsem si jistá, že to paní Sacherová dokáže ocenit, určitě nám bude volat a my se jí zeptáme, kdy jí to budeme moci zanést, jsou to totiž velmi zaneprázdněné osoby, a protože 31. ledna nepojedeme do Berlína, vydáme se do Curychu, kde Paul Sacher dává Bohušův Sextet, cesta trvá jen hodinku. Je nám moc líto, že nejedeme do Berlína, hlavně kvůli Weberovým, cítíme se tak dobře v jejich společnosti, jsou tak prostí, a velmi dobře se bavíme, když jsme s nimi, ale myslím, že je přeci jen rozumnější, že tam nepojedeme.

Bohuš Vám popsal, jak velký úspěch sklidila Julietta, nám se to nejprve zdálo moc ponuré, obzvláště ve srovnání s pražským provedením, které bylo takovým slunným snem, ale tam, tam byl ten sen úplně zeslabený, a tak tragický, musím říci, že to bylo velice dobře podáno, a také ten chlapec, který představoval Michela, k tomu velmi přispěl, moc dobře pochopil svoji roli, a myslím si, že publikum trpělo společně s ním, bylo to úplně srdcervoucí, a nyní bych to ráda viděla znovu, teď, když už nemám ten první dojem z pražského představení.

Bohuš byl moc rád, že znovu shlédl svoji Juliettu, vede se mu dobře, hodně pracuje, pokud jde o pražský Nonet, je to dobré znamení. Doufám, že se máte dobře, naštěstí jdeme vstříc jaru, je chladno, ale je to mnohem příjemnější než čas dešťů a mlhy. Z celého srdce Vás líbám a ještě jednou děkuji.

Charlotte Martinů[22]

Srdečné pozdravy paní Pražanové.

[1] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM. Po smrti bratra Františka (zemřel 23. 9. 1958) Marie Martinů pobývala u Marie Pražanové, Nad Pilou 408, Polička.

[2] Jedná se o provední opery Juliette, H 253, ve Wiesbadenu. K tomu došlo 25. 1. 1959 (Halbreich 2007, s. 164). Po pražské premiéře z roku 1938 (operu si pro Národní divadlo v Praze objednal a následně ji dirigoval V. Talich) to byla teprve druhá inscenace Juliette (Popelka 1996, s. 134).

[3] Ludwig Kaufmann (1907-1980), rakouský dirigent.

[4] Václav Talich (1883-1961), český dirigent a přítel BM, dirigoval premiéru opery 16. 3. 1938 v Národním divadle v Praze.

[5] Hlavní postava opery.

[6] Maja Sacher (1896-1989), manželka švýcarského dirigenta a mecenáš Paula Sachera (1906-1999).

[7] Willi a Charlotte Reberovi, přátelé BM z Basileje.

[8] Pravděpodobně Max Kellerhals (1918-2013), švýcarský kaplan působící v obcích v kantonu Basilej – venkov, přítel BM (Martinů Ch. 2003, s. 191).

[9] Karl Vötterle (1903-1975), německý nakladatel, zakladatel nakladatelství Bärenreiter (Databáze pramenů IBM, http://database.martinu.cz/people/public_view/18).

[10] Mirandolina, H 346, komická opera BM o dvou dějstvích podle hry italského dramatika Carla Goldoniho (1707-1793) La Locandiera. Premiéru měla 17. 5. 1959 ve Smetanově divadle (nyní Státní opera) v Praze, dirigoval Václav Kašlík. Vydána byla v nakladatelství Bärenreiter v Kasselu v roce 1959.

[11] Na druhé verzi opery Řecké pašije, H 372, pracoval BM od února 1958 do 15. 1. 1959. Premiéru měla v Curychu 9. 6. 1961, dirigoval Paul Sacher (1906-1999) (Halbreich 2007, s. 187).

[12] Na premiéru Koncertu pro klavír a orchestr č. 5 (Fantasia concertante), H 366, která se uskutečnila v Berlíně 31. 1. 1959, na klavír hrála Margit Weber, dirigoval Gotthold Ephraim Lessing (Halbreich 2007, s. 302).

[13] Švýcarská klavíristka Margit Weber (1924-2001) a její manžel Karl Weber (Databáze pramenů IBM, http://database.martinu.cz/people/public_view/209).

[14] Charles Munch (1891-1968), francouzský dirigent, v letech 1949-1962 ředitel Boston Symphony Orchestra.

[15] Koncert pro klavír a orchestr č. 5 (Fantasia concertante), H 366, hrála Margit Weber v Bostonu 4. a 5. 3. 1960, Boston Symphony Orchestra řídil Charles Munch (Halbreich 2007, s. 302).

[16] Oratorium Epos o Gilgamešovi, H 351, byl uveden ve Frankfurtu v lednu 1959 (Halbreich 2007, s. 454).

[17] Festival Pražské jaro.

[18] Charlotte Martinů poprosila Marii Martinů o háčkovanou dečku jako dárek pro Maju Sacher (viz Kr 621).

[19] BM si léčí dlouhodobě nemocnou pravou ruku.

[20] Nonet č. 2, H 374, BM komponoval mezi 9. 1. a 1. 2. 1959 pro České noneto. Premiéra se konala v rámci Salzburger Festspiele 27. 7. 1959.

[21] Marie Pražanová (1897-1982), poličská občanka, přítelkyně a podporovatelka rodiny Martinů.

[22] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.