[obálka pro leteckou poštu] POR AVIÃO

[razítko Lisabonu s datem] 14. MAR. 41.

[adresa]

Madame

K. Martinů

Na Svépomoci 182.

Polička

Bohéme

[dopis]

Lisboa le 14. III. 1941.

Chers,

vous devez attendre avec l’impatience nos nouvelles, je n’ai pas voulu écrire avant le depart, mais je vous ai envoié trois paquets, café, chocolate et savon, les aviez vous reçu. Et aussi nos cartes de Madrid et Lisbonne ? Nous avons trouvé partout des amis et des gens qui me connaissent cela fait plaisir. Dommage qu’en Espagne il y avait tant de neige et froid, nous n’avons pas vu grande chose. Ici il fait beau mais il pleut tout le temps. Nous partons dans quelques jours, nous étions obligé attendre plus longtemps ici, il y a tant de monde qui s’embarquera, mais maintenant nos places sont retenu et nous partons. Là bas on nous attend. Déjà, j’ai reçu un telegram pour un concert de la Société de musique contemporaine en Fevrier, malheureusement je n’ai pu venir à temps, mais il y aura d’autres concert avec Germaine et Ruda qui est déjà là bas. M. Sacher m’a demandé un concert pour violon et il y [a] Dushkin avec la Suite concertante. Ansermet a donné le Double concert à Géneve, il y avait des critiques magnifiques et je suis sûre que j’aurai là bas les commandes pour des nouvelles œuvres et je pourrais continuer à travailler. Tous ces événements nous ont

bien secoués, mais maintenant cela va mieux, nous nous sommes reposé. J’ai eu le plaisir de rencontrer ici V. Psota, baletmeister de Brno, alors on a fait déjà le planes pour nous en Amerique et il m’[a] dit des nouvelles. Je vous enverrai avant le depart encore du chocolate et du café, cela doit vous manquer. J’ai eu des nouvelles qu’on donne à la Radio ma „Comedie sur le ponte“ Maintenante je pense qu’on peut écrire chez vous et vous aussi pouvez écrire, seulement les lettres mettent beaucoup de temps, il faut avoir de la patience mais la chose la plus importante est qu’on sait que nous sommes en bonne santé et j’éspère que chez vous cela va bien, l’hiver aurait du être très dure pour tous le monde cette année. Pouvez vous écrire à M. Šebanek – Ul. Národní Obrany 31./II. Praha-Bubenec et de lui dire que je suis parti et qu’il faudra prendre les dispositions pour les partitions de „Juliette“ Je l’aurai besoin là bas mais je ne veux pas risquer envoyer le manuscript, il faut qu’il trouve le moyen de faire copier les partitions, qu’il demande à Talich les conseils, qui pourrait payer les copies. Ce n’est pas pressé parce que avec le théatre cela dure toujours longtemps, mais je voudrais qu’on commence à copier, c’est long travail. Je lui écrirai

moi mème aussi, mais ecrivez lui aussi je suis certain que je reussirai placer cette œuvre en Amerique et je ne voudrais qu’il envoie le manuscript dans ce temps incertain. Et qu’il dit à Talich et à Stáňa nos meilleurs souvenirs. Je serai content si on pouvait jouer à Prague le Double-concerto, cela ferait sensation. Vous pouvez lui ecrire aussi, que Filharmonie ou Talich pourrait demander M. Sacher de lui pretter la partition pour quelques jours et de faire le materiel, je pense qu’on peut envoyer la musique de Suisse, je suis sure que cela  plairait beaucoup à Prague et je voudrais beaucoup qu’on le joue là bas maintenante. Ecrivez tous cela à Šebanek, moi aussi jelui ecrirai. Nous pensons beaucoup à vous dans ces temps incertaines et triste et je voudrais vous envoyer beaucoup des choses mais c’est impossible. Il y avait un grand cyclone ici vous avez peut être lu dans les journaux. C’est triste de rester sans nouvelles de vous, maintenant je pense écrire directement et je vous tiendrai au courant ce que je fais, mais le lettre mettent beaucoup de temps pour arriver.

Qu’est ce qu’il fait Stáňa et mes amis chez nous Honz. ? Saluez les de notre part. Je laisse la place à Charlotte et nous vous envoions nos pensées les meilleurs et tous nos vœux.

            Bohouš.

Chères Mammy et Marienka. Il [y] a déjà quelque temps que nous n’avons pas eu de vos chères nouvelles, nous pensons que vous êtes en bonne santé toutes les deux, heureusement voici le printemps, les jours seront un peu moins tristes. Nous voici sur notre départ, et c’est avec une certaine tristesse que nous quitterons l’Europe. Je n’ai aucune nouvelle de ma famille et tout cela est bien triste, surtout pour ma vielle Maman, mais nous devons toujours espérer que cette séparation ne sera pas longue, pour nous tous. Vous savez que notre pensée est toujours près de vous, je vous embrasse bien affectueusement. Votre Karlika

[PŘEKLAD]

Lisabon 14. III. 1941.

Drazí, [1]

jistě netrpělivě čekáte na zprávy od nás, před odjezdem jsem nechtěl psát,[2] ale poslal jsem Vám tři balíčky, kávu, čokoládu a mýdlo. Dostali jste to? A co naše pohlednice z Madridu a Lisabonu?[3] Všude jsme natrefili na přátele a na lidi, co mě znají, to člověka potěší. Škoda, že ve Španělsku byla taková zima a tolik sněhu, moc jsme toho neviděli. Tady je hezky, ale pořád prší. Odplouváme za několik dní, museli jsme tady čekat trochu déle, takových lidí se nalodí, ale místa teď už máme zamluvená a odplouváme.[4] Už nás tam očekávají.[5] Dokonce jsem dostal telegram kvůli jednomu únorovému koncertu Společnosti pro soudobou hudbu, naneštěstí jsem nemohl dorazit včas,[6] ale budou ještě jiné koncerty s Germaine[7] a Rudou, ten už tam je.[8] Pan Sacher mne požádal o koncert pro housle[9] a pak je tu Dushkin s Koncertantní suitou.[10] Ansermet dával Dvojkoncert v Ženevě,[11] kritiky byly velkolepé, a jsem si jist, že tam budu mít objednávky na nová díla a budu moci pokračovat v práci. Všechny ty události nám daly zabrat, ale teď už je to lepší, odpočinuli jsme si. Potkal jsem tady V. Psotu, baletního mistra z Brna,[12] což mě potěšilo, a tak už jsme vymýšleli plány, co budeme v Americe dělat, a také mi povídal, co je nového. Před odplutím Vám ještě pošlu čokoládu a kávu, určitě Vám to chybí. Doslechl jsem se, že v rozhlase dávali moji Veselohru na mostě.[13] Myslím, že teď už můžeme psát k Vám, a Vy také můžete psát,[14] jen to těm dopisům hrozně trvá, je třeba mít trpělivost, ale nejdůležitější věc je vědomí, že jsme zdrávi, a já doufám, že i u Vás je všechno v pořádku, letošní zima musela být pro všechny velmi tvrdá. Napište prosím panu Šebánkovi[15] – ul. Národní obrany 31/II, Praha-Bubeneč – že jsem odcestoval a že bude nutno postarat se o partitury k Juliettě.[16] Budu je tam potřebovat, ale nechci riskovat, aby šel rukopis poštou, je třeba, aby připadl na způsob, jak je nechat opsat, ať se o radu obrátí na Talicha,[17] kdo by ty kopie mohl zaplatit.[18] Nijak to nespěchá, protože u divadla vždycky všechno trvá, ale přeci jen bych byl rád, aby se začalo s opisováním, je to práce na dlouho. Já sám mu také napíši, ale Vy mu také napište, jsem si jist, že to dílo dokážu v Americe udat, a nerad bych, aby se rukopis posílal v těchto nejistých časech. A ať Talichovi a Stáňovi[19] od nás vyřídí srdečné pozdravy. Byl bych rád, kdyby se v Praze mohl hrát můj Dvojkoncert, byla by z toho senzace. [20] Také mu můžete napsat, že by Filharmonie[21] nebo Talich mohli požádat pana Sachera,[22] aby jim na pár dnů zapůjčil partituru, aby se mohl zhotovit materiál, myslím, že ze Švýcarska lze hudbu posílat, jsem si jist, že v Praze by se to velmi líbilo, a já bych si moc přál, aby se to tam zahrálo právě teď. Šebánkovi to všechno napište, já sám mu také napíši.[23] Moc na Vás myslíme v těchto nejistých a smutných časech, tak rád bych Vám poslal spoustu věcí, ale je to nemožné. Měli jsme tady mohutnou větrnou smršť, možná jste se o tom dočetli v novinách. Být beze zpráv od Vás je tak smutné, myslím, že teď už Vám budu psát přímo a budu Vás informovat o tom, co dělám, ale dopisům to tak trvá. Co dělá Stáňa a co moji přátelé tam u nás, a Honz.? Vyřiďte jim od nás pozdravy. Přenechávám místo Charlottě,[24] co nejsrdečněji vás pozdravujeme a přejeme Vám vše nejlepší.

            Bohouš.

Milá mammy[25] a milá Marienko.[26] Nějaký čas už jsme nedostali Vaše milé zprávy, domníváme se, že se obě těšíte dobrému zdraví, jaro naštěstí přichází, dny budou o něco méně smutné. Jsme před odplutím, a Evropu opustíme s jistým zármutkem. Od rodiny nemám žádnou zprávu,[27] celé je to dost smutné, hlavně pro moji starou maminku,[28] ale pořád musíme doufat, že to odloučení nebude trvat dlouho, pro nás pro všechny. Vy víte, že jsme v myšlenkách stále při Vás, srdečně Vás líbám. Vaše Karlička

[1] 14. 3. 1941 odeslal BM rodině do Poličky dva obsahově téměř shodné dopiy (PBM Kr 295 a Kr 296), přičemž následující dopis PBM Kr 296 byl na rozdíl od tohoto odeslán leteckou poštou, obálka uložená pod signaturou tohoto dopisu (PBM Kr 295) tudíž náleží k němu.

[2] 8. 1. 1941 odcestovali manželé Martinů z Marseille a přes Madrid dne 12. 1. 1941 doputovali do Lisabonu (Mihule 2002, s. 589).

[3] V CBM v Poličce je uložena pouze pohlednice zaslaná BM rodině do Poličky dne 12. 1. 1941 z Lisabonu (PBM Kr 294).

[4]  Z Lisabonu do USA vypluli manželé Martinů až 21. 3. 1941 lodí S. S. Exeter. Jejich pobyt v USA započal 31. 3. 1941 v přístavu Hoboken v New Jersey (Mihule 2002, s. 589).

[5] Do přístavu přišli manžele Martinů přivítat Rudolf Firkušný (1912-1994), Miloš Šafránek (1894-1982) se svou manželkou Germaine Leroux (1906-1979), americký houslista, skladatel a pedagog Samuel Dushkin (1891-1976) a československý konzul Emanuel Hejný (Mihule 2002, s. 321). 

[6] V dopise Miloši Šafránkovi (PBM Kmš 758) BM uvádí: „Je recois aujourdhui le telegram qui nous rejoint d'Aix pour le concert d Societé Contemporain il doit être redigé par vous ou à votre demande, voulez vous telephoner à International Society of Contemporary Music Dorothy Laiton 121 East 5B (58?) St. N. Y City. et arranger affaire avec elle? Je suis assez limité pour l'argent ici et pour la reponse telegraphique qui coute cher. Elle propose le concert au commencement Fevrier, je serai pas la, et je ne sais pas si vous avez le manuscript Sinfonia. Peut être on pourra fixer la date pour Mars, ou jouer autre chose.“ (Překlad Jiřího Malaníka: Dostal jsem dnes telegram, který za námi poslali z Aix, týká se koncertu Společnosti pro soudobou hudbu, nejspíše byl napsán Vámi nebo na Vaši žádost; nezavolal byste do International Society of Contemporary Music, Dorothy Laiton, 121 East 5B (58?) St., N. Y. City, a tu záležitost s ní nevyřídil? Já tady mám dost omezené možnosti, co se týče peněz a zasílání telegramů, ty jsou drahé. Koncert navrhuje na začátek února, to tam nebudu, a nevím, jestli máte rukopis Sinfonie. Možná by se mohlo stanovit březnové datum, nebo by mohli hrát něco jiného.)

[7] Germaine Leroux (1906-1979), francouzská klavírní virtuoska, manželka Miloše Šafránka.

[8] Rudolf Firkušný již pobýval v USA od 17. 12. 1940 (Mihule 2002, s. 321).

[9] Concerto da camera, H 285, pro housle, smyčcový orchestr s klavírem a bicími nástroji komponoval BM v červenci a srpnu (dokončen 8. 8.) 1941 (Halbreich 2007, 308).

[10] Samuel Dushkin (1891-1976), americký houslista, skladatel a pedagog si Koncertantní suitu pro housle a orchestr, H 276 I, u BM objednal. Premiéra se v New Yorku uskutečnila až 7. 4. 1943. Samuela Dushkina při ní na klavír doprovázel Erich Itor Kahn (1905-1956), německý klavírista a hudební skladatel, který pro svůj židovský původ musel opustit Německo (Halbreich 2007, s. 305). V roce 1944 BM skladbu již v USA revidoval – Koncertantní suita pro housle a orchestr, H276 II, (Halbreich 2007, s. 305-306).

[11] Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány, H 271, dedikoval BM Paulu Sacherovi (1906-1999), švýcarskému dirigentu, mecenáši a svému příteli a právě on ji řídil při její premiéře 9. 2. 1940 v Basileji.

V dopise zmiňovaný koncert se uskutečnil 6. 2. 1941 v Ženevě. Orchestre de la Suisse Romande řídil věhlasný švýcarský dirigent Ernest Ansermet (1883-1969), (Halbreich 2007, s. 275.)

[12] Ivo Váňa Psota (1908-1952), vynikající český tanečník, choreograf, režisér a pedagog.

[13] Veselohra na mostě, H 247, měla premiéru v Československém rozhlase v Praze dne 18. 3. 1937, dirigent Otakar Jeremiáš (1892-1962).

[14] Od vypuknutí druhé světové války až do svého odchodu z Francie v lednu 1941 posílal BM své dopisy domů do Poličky (a naopak) přes svého přítele Paula Sachera (1906-1999) působícího v Basileji v neutrálním Švýcarsku, eventuálně přes Pavla Deutsche (1897-1994), (Deu 1940-05-29). Proto také v záhlaví dopisu uváděl BM švýcarská města, případně místo a čas odeslání vůbec neuváděl (Popelka 1996, s. 67).

[15] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM.

[16] Opera Juliette, H 253, měla premiéru 16. 3. 1938 v Národním divadle v Praze. V dopise Karlu Šebánkovi ze dne 6. 3. 1940 (PBM Kkš 917) BM Šebánka žádá, aby nechal udělat kopie partitury této opery pro divadelní archiv (PBM Kr 284), sám měl v úmyslu operu uplatnit v USA (PBM Kmš 744, 756).

[17] Václav Talich (1883-1961), český dirigent a přítel BM.

[18] „[…] qui pourrait payer les copies.“ – Dvojznačná věta: „[…] kdo by ty kopie mohl zaplatit.“ nebo „[…] který by ty kopie mohl zaplatit.“ Překladatel Jiří Malaník se přiklání k první variantě.

[19] Stanislav Novák (1890-1945), český houslista a přítel BM.

[20] Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány, H 271, zazněl v Praze poprvé 24. 4. 1947, Českou filharmonii však řídil Paul Sacher (1906-1999).

[21] Česká filharmonie.

[22] Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány, H 271, dedikoval BM Paulu Sacherovi (1906-1999), švýcarskému dirigentu, mecenáši a příteli BM a také právě on ji řídil při její premiéře 9. 2. 1940 v Basileji.

[23] A také tak BM učinil v dopise Karlu Šebánkovi odeslaném z Lisabonu dne 17. 3. 1941 (PBM Kkš 919).

[24] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[25] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM.

[26] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[27] První zprávy o Charlottině rodině ve Francii od doby, kdy manželé Martinů připluli do USA, jsou zmiňovány až v dopise BM rodině do Poličky odeslaném z Pleasantville dne 27. 8. 1941 (PBM Kr 300).

[28] Amicie Quennehen (1866-1948), matka Charlotte Martinů.