Diplomatický přepis dopisu | 17 Oct. 1940.
Chers,
nous avons votre lettre et je suis heureux que vous avez entendu la diffusion de mon Double concerto, nous aussi étions aux écoute et je crois que vous l’avez bien compris qu’est ce que la musique voulait exprimer. Je travaille beaucoup on me reclame déjà une nouvelle œuvre de l’Amerique, et je le à peine commencé le travaille va très bien mais je crois que je perdrai beaucoup de temps les jours prochains, parce que je veux faire un voyage avec Charlotte, alors je ne pourrait pas beaucoup travailler. Nous pensons beaucoup à vous et sommes en bonne santé, il ne fait pas encore froid. J’éspère que Fanouš va rentrer bientôt alors ce sera plus gai aussi chez vous. Avons beaucoup plus des nouvelles de chez vous que de parents de
Charlotte, aucune nouvelles. Le temps passe si vite et avec le travail encore plus vite, je vous écrirai probablement bientôt ma nouvelle adresse. Sûrtout ne vous inquietez pas pour nous, nous avons trouvé beaucoup des bons amis qui s’occupent de nous un peu partout et comme notre santé est bonne et nous avons presque tout ce que nous pouvons demander et je peux travailler, c’est tout, il n’y a pas lieu de s’inquieter, surtout maman qu’elle se soigne bien et fait attention à elle et qu’elle tâche de prendre les choses de bon coté. Charlotte se joint à mes pensés et nous vous envoions nos souvenirs les meilleurs et pensons toujours à vous.
Votre Bohuš
[PŘEKLAD]
[Aix-en-Provence][1] 17. října 1940
Drazí,
máme Váš dopis a já jsem moc rád, že jste vyslechli vysílání mého Dvojkoncertu,[2] my jsme to také poslouchali a myslím, že jste dobře pochopili, co ta hudba chtěla vyjádřit. Pracuji mnoho[3] a už po mně z Ameriky chtějí nové dílo,[4] a to jsem s tím sotva začal, práce jde velmi dobře, myslím ale, že v příštích dnech hodně času ztratím, protože se Charlottou[5] hodlám podniknout jistou cestu, [6] a tak toho mnoho nenapracuji. Moc na Vás myslíme, těšíme se dobrému zdraví, chladno ještě není. Doufám, že se Fanouš[7] brzy vrátí, a to pak bude hned veseleji i u Vás. Od Vás máme mnohem více zpráv nežli od Charlottiných příbuzných,[8] od nich žádné zprávy. Čas utíká tak rychle, a když člověk pracuje, tak ještě rychleji, pravděpodobně Vám brzy sdělím novou adresu.[9] Hlavně si o nás nedělejte starosti, našli jsme si tak trochu všude hodně dobrých přátel, kteří o nás mají péči,[10] a protože máme pevné zdraví a máme takřka vše, co můžeme žádat, a já mohu pracovat, máme vlastně vše, není žádný důvod ke znepokojení, to platí hlavně pro maminku,[11] ať se pěkně opatruje a dává na sebe pozor a ať se snaží věci vidět z té dobré stránky. Spolu s Charlottou Vás srdečně pozdravujeme, stále na Vás myslíme.
Váš Bohuš
|
Věcné poznámky k DP | [1] Od vypuknutí druhé světové války až do svého odchodu z Francie v lednu 1941 posílal BM své dopisy domů do Poličky (a naopak) přes svého přítele Paula Sachera (1906-1999) působícího v Basileji v neutrálním Švýcarsku, eventuálně přes Pavla Deutsche (1897-1994), (Deu 1940-05-29). Proto také v záhlaví dopisu uvádí švýcarská města, případně místo a čas odeslání vůbec neuvádí (Popelka 1996, s. 67).
[2] V předchozích dvou dopisech rodině do Poličky ze dne 28. 8. 1940 (PBM Kr 289) a 26. 9. 1940 (PBM Kr 290) BM upozorňuje na rozhlasové vysílání skladby Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány, H 271, na švýcarské rozhlasové stanici Radio Beromünster (podle Mihuleho 2002, s. 314 šlo o basilejskou stanici Studio Basel) ve večerních hodinách 2. 10. 1940.
[3] Od srpna do prosince roku 1940 BM v Aix-en-Provence zkomponoval následující skladby: Fantazie a toccata, H 281, pro klavír, Sinfonietta giocosa, H 282, pro klavír a malý orchestr, Čtyři písně na texty české lidové poezie, H 282bis, a Sonata da camera, H 283, (Halbreich 2007, s. 417, 298, 480 a 315).
[4] V té době Miloš Šafránek (1894-1982) se svou manželkou Germaine Leroux (1906-1979) již v USA připravovali zázemí pro budoucí exil manželů Martinů. Zmiňovanou skladbou dedikovanou Germaine Leroux se stala Sinfonietta giocosa, H 282, pro klavír a malý orchestr, kterou BM zkomponoval v průběhu října a listopadu 1940 v Aix-en-Provence. Poprvé zazněla v revidované verzi z roku 1941 v New Yorku 16. 3. 1942 v podání Germaine Leroux (Halbreich 2007, s. 298; Mihule 2002, s. 314).
[5] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.
[6] BM zde pravděpodobně naznačuje svůj záměr odcestovat do USA, kam se společně se svou manželkou vydal v březnu následujícího roku z Lisabonu. Jejich pobyt v USA započal 31. 3. 1941 v přístavu Hoboken v New Jersey (Mihule 2002, s. 589).
[7] František Martinů (1880-1958), bratr BM.
[8] Dobré zprávy o příbuzných Charlotte Martinů potvrzuje BM až v dopise rodině do Poličky ze dne 10. 11. 1940 (PBM Kr 292).
[9] Viz poznámku výše o cestě do USA.
[10] O finanční zabezpečení manželů Martinů se v té době postarali zejména jejich věrní přátelé manželé Maja (1896-1989) a Paul (1906-1999) Sacherovi, Pavel Deutsch (1897-1994), Aloys R. Mooser (1876-1969), švýcarský hudební kritik a publicista, který za tímto účelem uspořádal anonymní charitativní sbírku, Miloš Šafránek (1894-1982) a konzul Emanuel Hejný (Mihule 2002, s. 316-317, Deu 1940-05-06, Deu 1940-05-29, PBM Kmš 748, PBM Kmš 753, PBM Kmš 759).
[11] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM.
|