| Stručný obsah | Bohuslav Martinů píše Vladimíru Vaňkovi, aby ho vyvedl z omylu, který neví jak se mohl stát, totiž že by v Brněnském divadle uvedli ŘECKÉ PAŠIJE, protože opera není ještě vůbec dopsána. To asi ta pětiletka a plánování na budoucnost. Jsou to popletové asi jako když naši Němci z Horního předměstí zpívali naše národní písně: Šla Nanynka toseli, toselička, natrhala lupeny, lupenycka, tytyty, tytyty, ty to budeš platyla. Také Dilia v Praze plánuje nějak rychle, oznámili uvedení JULIETTE ve Wiesbadenu už v lednu, když ještě není ani hotový překlad. Zprávy z domu o Františkovi Martinů jsou špatné. V Praze objevili, že vliv BM na českou hudbu je žádný a že mladí sledují Šostakoviče a Prokofieva, to je logické, ne? Po pobytu v Bretani je BM stále líný a neví, kdy ho to přejde. VV má sledovat kulturu v Benátkách, BM zajímá, kdo dostal cenu za operu, mají to vyhlásit v říjnu [do soutěže se chtěl hlásit i BM s operou ARIADNA]. GILGAMEŠ má být uveden v Turíně v těchto dnech, ale BM nic neví, dostává zprávy až po smrti za týden. |