[Paříž] 14. I. 1939.

Drazí,  

dopisy jsem obdržel moc mě nepotěŝily, stále s těmi nemocemi, také i to počasí k tomu přispívá, jenom už kdybyste se obě trochu zotavily aby byl ten život lehčí, je toho beztoho teď více než může člověk snésti. Přikládám tu podobenku. Jsem teď trochu volnější, Dushkin odejel ve středu[1] do Ameriky a už si sebou odvezl něco hotového[2] a teď jeŝtě musím dokončit ten zbytek ale to už půjde rychleji, strávil jsem na tom hodně času a také s těmi okolnostmi a situací to vŝechno moc práci nepřispívalo. O tu cenu si zadám, letos mám velkou naději a tak snad na konec to vŝechno dopadne dobře,[3] ačkoliv zde se asi něco chystá s tou Itálií,[4] je to divná epocha. Jsme oba také nastuzení, topíme sice dost ale počasí se stále mění jeden den zima a druhý jako na jaře tak člověk ani neví jak se má oblect a rýma je hned. Ten Čapek to mě také překvapilo, byl přece mladý[5] oni ty události z poslední doby nikomu na zdraví nepřidaly. Jinak je vŝechno při starém, práce mám dost[6] a nějakou objednávku jeŝtě seženu,[7] jen Melantrich mi dělá obtíže,[8] teď když zrušil smlouvu, tak ostatní edice se hned přihlásily jak ve Wídni,[9] tak i v Londýně[10] i zde a teď by najednou Melantrich chtěl také začít vydávat a to se ví že zrovna ty věci co jsem dal jinam. Potřeboval bych moc vědět zdali je Wanda doma nebo v Londýně,[11] neodepisuje mi, píŝi ji na legaci a tam to je asi také vŝechno změněno a potřeboval bych ty noty co jsem ji poslal.[12] Poŝlete někoho k nim se zeptat, ale neříkejte že neodepisuje aby zase oni neměli starost. To bude mít zase Fanouš[13] 

pěknou dřinu s tou dekorací. Žalmance[14] jsem vrátil dopisy a připsal aby si to už nechala a tak teď pár dní je pokoj, snad už to pochopila, už mě psala takové nesmysly že to ani nebylo ku čtení, ta Jitka[15] musí být pěkný chudák. Charlotka[16] děkuje za pozdravy a vzpomínáme často na Vás. Je tu také pěkně draho nač se člověk podívá a peníze jen tečou jak se něčeho dotkne, je to asi vŝude, jenom aby nepřiŝlo něco jeŝtě horšího, velké naděje do budoucna nejsou, je to čím dále tím horší[17] ale snad se přece najde několik rozumných lidí kteří to dají dohromady. Francie teď těžce za to platí že nás tak zradili a scházíme jim na každém kroku a zda se že už toho moc litují, jsou na tom pěkně ŝpatně.[18] No snad bude přece jen lépe, nesmíme se na to dívat tak černě. Buďte hodně zdrávy obě[19] a ŝetřte se.

Moc Vás zdravím

Bohouš.

[1] 11. 1. 1939.

[2] Samuel Dushkin (1891-1976), americký houslista, skladatel a pedagog. U BM si objednal Koncertantní suitu pro housle a orchestr, H276 I, a osobně se účastnil konzultací se skladatelem v době, kdy ji komponoval, tzn. na konci roku 1938 a v lednu roku 1939 (PBM Kr 257, 258, 259, 261). Dushkin se dokončení díla v Paříži nedočkal. Do USA odcestoval 11. 1. 1939 (Mihule 2002, s. 290). V premiéře zazněla Koncertantní suitu pro housle a orchestr, H276 I, v New Yorku až 7. 4. 1943. Samuela Dushkina při ní na klavír doprovázel Erich Itor Kahn (1905-1956), německý klavírista a hudební skladatel, který pro svůj židovský původ musel opustit Německo (Halbreich, 2007, s. 305).

[3] BM poslal partituru opery Juliette, H 253, do skladatelské soutěže vyhlašované Jubilejní nadací Bedřicha Smetany v Brně. Partitura však dorazila do Brna až po uzávěrce a proto nebyla zpočátku hodnocena (PBM Kr 274, 277, 280). Podle informace v dopise rodině do Poličky z prosince 1939 (PBM Kr 282) však zřejmě byla přece jen BM udělena, o čemž se však v korespondenci jiným adresátům BM nezmiňuje.

[4] 7. 4. 1939 započala italská anexe Albánie.

[5] Karel Čapek (1890-1938), český spisovatel, dramatik, publicista a překladatel. Zemřel 25. 12. 1938 ve věku 48 let.

[6] BM v těchto dnech pracuje na dokončení Koncertantní suity pro housle a orchestr, H276 I.

[7] V průběhu prvních dvou měsíců roku 1939 zkomponoval BM ještě dvě komorní skladby: Promenády pro flétnu, housle a klavír, H 274, a Bergerettes pro housle, violoncello a klavír, H 275.

[8] V roce 1936 se Miloši Šafránkovi (1894-1982) po jednání s ředitelem nakladatelství Melantrich Jaroslavem Šaldou (1880-1965) podařilo dohodnout vydávání děl BM v tomto nakladatelství za pravidelný měsíční honorář. Prostředníkem mezi BM a Melantrichem se na přání autora stal Karel Šebánek (1903-1980). Již v dopise domů ze dne 22. 10. 1938 (viz Kr 254) si však BM stěžuje na záměr nakladatelství Melantrich změnit tuto smlouvu v neprospěch autora, v  dopise rodině do Poličky ze dne 21. 12. 1938 BM dokonce píše o úplném zastavení činnosti hudební edice Melantrichu (PBM Kr 258).

[9] Pravděpodobně Universal Edition Wien.

[10] Londýnské nakladatelství  Boosey& Hawkes projevilo zájem o vydání skladby Tre Ricercari, H 267, vyšla zde v roce 1939 (Halbreich 2007, s. 274).

[11] Vanda Jakubíčková (1888-1968), známá BM, v mládí učitelka v Poličce a okolí, od poloviny 20. let působila v Londýně, kde vyučovala české děti a to až do svého návratu do Poličky v roce 1947 (Popelka 1996, s. 192 – 193).

[12] Mihule (2002, s. 258) uvádí, že v létě 1937 si BM nově opsal partitury Narození Páně z Her o Marii, H 236, a Legendy o sv. Dorotě ze Špalíčku, H 214: „Dal si je přeložit do angličtiny a věřil, že by mohly být provedeny v londýnském rozhlase.“ Onou překladatelkou byla pravděpodobně právě Vanda Jakubíčková (PBM Kr 229).

[13] František Martinů (1880-1958), bratr BM.

[14] Olga Žalmanová, přítelkyně BM a jeho ctitelka z Pardubic. Její dosud nezpracovaná korespondence s BM a jeho rodinou v Poličce se nachází v soukromém archivu Jaroslava Mihuleho.

[15] Pravděpodobně Jitka Žalmanová, sestra Olgy Žalmanové (viz Skončil život bohatý, plný a dobrý. K úmrtí paní Olgy Žalmanové. In Zprávy Společnosti Bohuslava Martinů, č. 18, 1995, s. 13-19).

[16] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[17] 15. 3. 1939 byl německými vojsky obsazen zbytek Československa a 1. 9. 1939 napadla německá armáda Polsko, čímž vypukla 2. světová válka.

[18] MB má na mysli podpis Francie pod Mnichovskou dohodou.

[19] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM a Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.