| Stručný obsah | Bohuslav Martinů chtěl dělat SNÁŘ, ale ještě nevidí do toho tak jasně, tak se vrátil k jinému sujetu [DIVADLO ZA BRÁNOU]. Jedná se o pantomimy, trochu převedené do baletu. Našel podobné scénaře pantomim Debureau, které se mu moc dobře hodí. Pokračuje ve sledování vlastního divadla a tréteaux, teď se ocitnul u commedia dell'arte, ačkoli mu na tomto způsobu divadla něco vadí. Volí proto pantomimu, chce to pojmout jako cirkus nebo jarmark, zkrátka jako lidový spectacle. Postavy použije na rampě jako zpěváky, pantomima by zůstala jako taneční projev, celé by to doplnil sborem (princip ŠPALÍČKU a MARIÍ). Neví, zda tyto prvky lze sloučit dohromady, celou věcí chce prohodit texty národních písniček jako u MARIÍ. Jinřicha Honzla žádá, aby mu na to napsal svůj názor. Možná by chtěl jednu hru provedenou zpěváky na lidový, komický text od Nezvala. Zajímá se, zda by to šlo také dohromady. JH se dotazuje, zda nechce v Praze vypravit MARIE. Kdyby JH mluvil s Muzikou, BM by zajímal jeho názor na výpravu [commedia dell'arte]. |