[Paříž] Čtvrtek 11/11 1937.

Drazí,

odepisuji hned, ohledně Wandy.[1] Myslím že bude lépe, když to poŝlete na toho Melantricha do Prahy, jak jsem Vám psal. Nevíme jak se Wanda dlouho zdrží a tak aby to necestovalo za ní. Mimoto se musí dříve rozepsat notový orchestrální material, což udělá Melantrich. Já Wandě dopíšu co by zatím mohla podniknouti a pro to podepsání textu už by jí to Melantrich pak poslal. Tak to po někom poŝlete a nebo kdyby nikdo nejel tak poŝtou (jako tiskopis): Hudební oddělení  Melantrich – Václavské nám 42. – Praha. [2]

Dostal jsem objednávku na koncert pro 2 housle a orchestr[3] a současně nabídku pobytu v Nice,[4] tak jsem to vše přijal a protože to spěchá, tak budu míti v Nice klid, máme tam byt zadarmo k používání a také tam není tak draho jako zde, tak aspoň budu moci v klidu pracovati a něco ušetříme. Zvou nás teď najednou všude také do Švýcarska na dvě místa[5] to si necháme na později. Zde teď není žádný klid,[6] je tu tolik známých z Prahy, že se k práci ani nedostanu. Jsou tu též sl. Masarykovy,[7] a

hodně malířů i literátu, tak s nimi musíme stále chodit, tak budu už skoro rád až budeme v klidu. Piŝte mi tedy na tuto adresu.

B. M. (Madame G. Neveux)

Villa „Point Clair“

(Chemin de Brancolar)

Nice (Alpes Maritimes.) 

France

Těšili jsme se ze zprávy že maminka měla pěkný svátek[8] a doufejme že i to ostatní se vŝechno zase srovná v pořádku.

Srdečně Váš

Bohouš.

Chère Marienka.

Je vous remercie ainsi que Mammy pour vos bons souhaits de fête, je désire qu’en l’avenir la vie soit toujours aussi belle qu’en ce moment en ce qui nous concerne tous deux, Bohus et moi. Je pense que j’irai certainement à Prague pour la 1^ère de Bohus, nous avons en ce moment à Paris beaucoup d’amis de Prague et tous m’ont fait promettre de nous revoir, mais aussi, ma chère Marienka, je serais heureuse de vous revoir, ainsi que Mammy. Je ne doute pas combien doit être joli le travail que vous avez fait pour moi, vous faites de si jolies choses, soyez en remerciée de tout cœur. Nous sommes heureux de pouvoir nous sauver sur la Côte d’Azur. Bohus est bien fatigué de toutes ces visites, il travaillera là-bas en toute tranquillité. Je vous embrasse bien affectueusement de tout cœur ainsi que Mammy, bons souvenirs à Fanoch et aussi à la famille Schmid.

[PŘEKLAD]

Milá Marienko.[9]

Děkuji Vám i mammy za přání všeho nejlepšího k svátku, přeji si, aby i v budoucnu byl život pořád tak nádherný jako nyní, pokud jde o nás dva, Bohuše a mne. Myslím, že určitě pojedu do Prahy na Bohušovu premiéru,[10] máme teď v Paříži hodně přátel z Prahy, a všichni po mně chtěli, abych slíbila, že se opět shledáme, ale kromě toho, moje milá Marienko, budu nesmírně ráda, že se opět shledám s Vámi a s mammy. To, co jste pro mě vytvořila, musí být velice pěkné, ani v nejmenším o tom nepochybuji, děláte tak krásné věci, z celého srdce veliký dík. Jsme moc rádi, že můžeme zmizet na Azurové pobřeží. Bohuš už je unavený ze všech těch návštev, a tam bude mít na práci naprostý klid. Vás i mammy co nejsrdečněji pozdravuji, pozdravení také Fanoušovi[11] a Šmídovým.[12]

[1] Vanda Jakubíčková (1888-1968), známá BM, v mládí učitelka v Poličce a okolí, od poloviny 20. let působila v Londýně, kde vyučovala české děti a to až do svého návratu do Poličky v roce 1947 (Popelka 1996, s. 192 – 193).

[2] Mihule (2002, s. 258) uvádí, že v létě 1937 si BM nově opsal partitury Narození Páně z Her o Marii, H 236, a Legendy o sv. Dorotě ze Špalíčku, H 214: „Dal si je přeložit do angličtiny a věřil, že by mohly být provedeny v londýnském rozhlase.“ Onou překladatelkou byla pravděpodobně právě Vanda Jakubíčková (srovnej s PBM Kr 229). S nakladatelstvím Melantrich měl BM uzavřenou smlouvu, zmiňované skladby však vydány nebyly (srovnej s PBM Kr 259).

[3] Koncertantní duo pro dvoje housle a orchestr, H 264, si u BM objednali švýcarští houslisté bratři Viktor Desarzens (1908-1986) a Georges Desarzens. Skladbu komponoval během svého pobytu v Nice v listopadu a prosinci 1937, premiéra se uskutečnila 10. 2. 1938 v Yverdonu ve Švýcarsku (Halbreich 2007, s. 323 – 324).

[4] Od poloviny listopadu 1937 až do začátku roku 1938 pobývali manželé Martinů v Nice – Chemin de Brancolar ve vile Point Clair malíře Josefa Šímy (1891-1971) (PBM Kr 227 – 229).

[5] Jedním z nich byl Schönenberg, sídlo na kopci v lesích asi 20 km od Basileje, kam manželé Martinů odjíždí 19. 9. 1938 (srovnej s Mihule 2002, s. 281) na pozvání Paula Sachera (1906-1999), švýcarského dirigenta a mecenáše, aby zde BM mohl pracovat na dokončení Dvojkoncertu pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány, H 271. Tuto skladbu si P. Sacher u BM objednal a jemu ji i autor dedikoval (Halbreich 2007, s. 275).

[6] Od 25. května do 25. listopadu 1937 se v Paříži konala 20. světová výstava EXPO 1937 zaměřená na umění a techniku v moderním životě.

[7] Jedná se o Herbertu Masarykovou (1915-1996) a Annu Masarykovou (1911-1996), později historičku umění, obě vnučky TGM, dcery Bohumily Slavíčkové Masarykové a Herberta Masaryka. Manželé Martinů je znali již z dřívějších návštěv Československa (PBM Kr 180-181) a ze společné dovolené v létě 1936 (PBM Kr 191).

[8] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM slavila své jmeniny 4. listopadu stejně jako její snacha Charlotte Martinů (1894-1978).

[9] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[10] U příležitosti premiéry opery Juliette, H 253, (16. 3. 1938 – Halbreich 2007, s. 164) navštívili manželé Bohuslav a Charlotte Martinů Československo. V Praze a krátce i v Poličce pobývali pravděpodobně od 10. března (viz PBM Kr 233), přičemž 27. 3. 1938 již BM odesílá Jaroslavu Jindrovi (1890-1970) dopis z Paříže (viz archiv Národního muzea v Praze, fond Jaroslav Jindra, karton č. 136, nesignováno; Synek 2016, s. 59-69). Mihule (2002, s. 273) datuje odjezd BM z Prahy do Paříže 1. 4. 1938.

[11] František Martinů (1880-1958), bratr BM.

[12] Rodina Bohuslava Šmída (1895-1982), architekta z Poličky, přátelé rodiny Martinů.