Základní informace
Typ dokumentu Dopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Lokace odesláníÉquihen-Plage
Poznámka k lokaci odeslání[Equiher, Pas-de Calais]
Datum odeslání23.07.1936
PříjemceMartinů, rodina v Poličce
Příjemce (korporace)
Lokace přijetíPolička
Poznámka k lokaci přijetí[Polička]
JazykČeština
Původ, datum získáníKopie z Centra Bohuslava Martinů v Poličce
Předchozí vlastník
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Signatura současného vlastníkaPBM Kr 191
Signatura v IBMMar 1936-07-23
Obsah a fyzický popis
Stručný obsahBohuslav Martinů je rád, že „se to vše u Vás (doma) zlepšilo“. Odpočívá, při špatném počasí píše (JULIETTE); za týden jedou zpět do Paříže, pak do hor, pozváni „od jednoho známého“ (Marcel Moyse), BM tam bude psát KONCERT PRO FLÉTNU; první provedení bude v londýnském rozhlase. Novákovi a Masarykovi „jsou také zde“. Václav Talich chce, aby příští operu (Julietta) „zadal na poprvé Národnímu v Praze, ono je to přece jen mrzí že dávám premiéry do Brna“; poměry v ND se zlepšily po nástupu VT. Jaroslav Křička si dělá v novinách reklamu, Josef Schieszl ale psal, že na ministerstvu dosud nerozhodnuto. Starosti Bohuslava Šmída. Stanislav Novák prý požádá Jaromíra Pečírku, aby promluvil se Zdeňkem Wirthem, toho by bratr František mohl v Praze kvůli práci navštívit. „Pastilky“ BM pošle po SN. Ať z Poličky píší zase na pařížskou adresu, k 1.8. se manželé Martinů totiž vrátí do Paříže.
Diplomatický přepis dopisu

[Equihen] 23./7. 1936.

Drazí,

dopis jsme obdrželi a jsem rád že se to vše u Vás zlepšilo,[1] s tím počasím je to teď všude stejné, zde se to mění každý den a sluníčka také moc není ale přes to alespoň není zima a je tu velký klid a už jsem si dlouho tak dobře neodpočinul jako tady.[2] Mám sebou také práci a tak když není pěkně tak píšu,[3] ostatně se to už také krátí, za týden myslím že už pojedeme zase zpět do Paříže ale jeŝtě tam nezůstanem. Jsme pozváni jeŝtě do hor  od jednoho známého[4] který tam má domek a já tam pro něho budu psáti koncert pro flétnu,[5] dal si to už na program, poprvé to bude hráti v Londýně v Radiu,[6] tak se ještě máme na co těšit, jenom kdyby to počasí bylo lepší. To si dovedu představit jak je asi u Vás, je to škoda, nic z toho léta nebude a pak zase dlouhá zima. Novákovi[7] i Masarykovi[8] jsou také zde a moc se jim tu líbí až na ten vítr který nechce přestat foukat. Od Paříže si hodně odpočnem už jsem to potřeboval. Vzkázal mi Talich[9] že by chtěl abych příští operu zadal na poprve Národnímu v Praze a že mi slibuje že to dělat on sám,[10] ono je to přece jen mrzí že dávám premiery do Brna.[11] Říkal Stáňa že se to moc zlepšilo v Národním od té doby co Talich začal pracovat.[12] Mě teď nikdo nepíše, jsou prázdniny a všechno to asi ujelo z Prahy také na venkov.

 

Křička si dělá v novinách reklamu[13] ale psal mi p. Schieszl,[14] dosud nic není v ministerstvu rozhodnuto

            Ten p. Šmíd[15] má opravdu starosti, nezaslouží si to, jistě mu to dělají naschvál. Jsem rád že Fanouš[16] sem tam něco najde, slíbil mi Stáňa že znovu se zeptá v tom památkovém úřadě a že požádá dr Pečírku[17] aby promluvil s dr Wirthem.[18] Snad se na konec všechno zlepší

            Dr Wirth by mu mohl moc pomoci ale je to starý pán který má rád když má ode všeho pokoj. Možná že by mu dělalo dobře kdyby jej Fanouš v Praze v ministerstvu navštívil, jistě se na něj pamatuje ze Želiva[19]

            Ty pastilky pošlu po Stáňovi. Tak Vám přejeme vše nejlepší a pozdravujeme Vás srdečně, pište mi zase na Pařížskou adresu. Vrátíme se asi k 1. srpnu zpět.

Srdečně Váš

Bohouš.

 

Věcné poznámky k DP

[1] U Marie Martinů (1882-1959), sestry BM, se toho roku projevily příznaky tuberkulózy, opakovaně se léčila v sanatoriu v Žamberku (Mihule 2002, s. 236).

[2] Manželé Martinů tráví dovolenou v  malé rybářské vesničce Equihen, Pas de Calais.

[3] 17. 5. 1936 začal BM komponovat operu Juliette, H 253, (Halbreich 2007, s. 163).

[4] V srpnu 1936 byli manželé Martinů společně s francouzskou cembalistkou Marcelle de Lacour (1896-1997) hosty francouzského flétnisty Marcela Moyse (1889-1984) v St. Amour (PBM Kr 192, 193).

[5] Jde o Koncert pro flétnu, housle a orchestr, H 252, který BM věnoval právě francouzskému flétnistovi M. Moysemu a švýcarské houslistce Blanche Honegger (1909-2011), členům legendárního Moyse Tria (Halbreich 2007, s. 323).

[6] Premiéra Koncertu pro flétnu, housle a orchestr, H 252, se uskutečnila v Paříži 27. 12. 1936, zmiňované provedení v Londýně pro BBC bylo realizováno až v roce 1937 (Halbreich 2007, s. 323).

[7] Stanislav Novák (1890-1945), český houslista a přítel BM se svou manželkou Františkou Brandlovou.

[8] Bohumila Slavíčková Masaryková (1876-1962), vdova po malířích Antonínu Slavíčkovi (1870-1910) a Herbertu Masarykovi (1880-1915), synovi TGM, s jednou ze svých dcer - Annou Masarykovou (1911-1996), historičkou umění či Herbertou Masarykovou (1915-1996).

[9] Václav Talich (1883-1961), český dirigent a přítel BM.

[10] Jedná se o premiéru opery Juliette, H 253, na jejíž kompozici BM od 17. 5. 1936 pracoval. Premiéra se uskutečnila se 16. 3. 1938 v Národním divadle v Praze (Halbreich 2007, s. 163).

[11] V brněnském Zemském divadle BM v těch letech premiéroval opery Hry o Marii, H 236 (23. 2. 1935) a Divadlo za bránou, H 251, (20. 9. 1936) (Halbreich 2007, s. 154, 161).

[12] Václav Talich se 24. 10. 1935 stal ředitelem opery Národního divadla v Praze.

[13] Jaroslav Křička (1882-1969), český hudební skladatel a pedagog. Stejně jako BM se i Křička uchází o profesorské místo po Josefu Sukovi v mistrovské třídě skladby na Pražské konzervatoři. Narozdíl od BM však úspěšně.

[14] Josef Schieszl (1876-1970), ve 20. a 30. letech pracoval v Kanceláři prezidenta republiky. BM jej ve svých dopisech často zmiňuje jako člověka, který se snaží v Praze prosazovat jeho zájmy.

[15] Bohuslav Šmíd (1895-1982), architekt z Poličky a přítel BM.

[16] BM se přes své kontakty v Praze snažil najít práci pro svého bratra Františka Martinů (1880-1958).

[17] Jaromír Pečírka (1891-1966), český historik a kritik výtvarného umění (i hudby).

[18] Zdeněk Wirth (1878-1961), český historik umění, vedoucí odboru kultury na Ministerstvu školství a národní osvěty ČSR.

[19] V roce 1910 se František Martinů podílel na restaurování obrazů v premonstrátském klášteře v Želivi na Českomoravské vrchovině. V létě jej tam navštívil i BM (Mihule 2002, s. 45).

Celkový počet listů1
Počet popsaných stránek2
Poznámka
FixaceRukopis
Dopis

Náhled k dispozici pouze prezenčně v Institutu.

Digitalizace
Kvalita digitalizaceProfi
Digitalizováno v instituciCentrum Bohuslava Martinů
Datum digitalizace
Poznámka k digitalizaci
Lokace jako předmět
Brno
Londýn
Paříž
Praha
Želiv
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 744 (záznam 1 / 0)
další »