[Paříž] Středa 18./3 1936.

Drazí,  

tak jsme se včera zase vrátili zpět,[1] počasí bylo střídavé ale v celku bylo hezký, některé dny bylo teplo že jsem mohl vyjít bez svrchníku. Zde je teď hezký, musíme dáti byt do pořádku a připraviti se na jaro. Odpočinul jsem si dost, teď se budu muset dáti zase do práce. Dosud nic nového z Prahy nevím[2] ale zítra jdu k p. Šafránkovi,[3] přijel z Prahy tak bude míti pro mne novinky, mluvil jistě s mnoha lidmi o konservatoři a určitě s ministrem školství,[4] tak se něco dozvím co se chystá a napíšu Vám. Včera tu hráli moji sonatu pro dvě housle a klavír[5] a v neděli se opakuje ten koncert pro clavesin.[6] Z Bělehradu nemám dosud zprávy, má to býti koncem tohoto měsíce[7]  ale myslím že tam zase mají smutek, Jenčík[8] tam už asi pojede tak mi napíše. Jsem rád že jsme se trochu podívali ven, trochu změnili myšlenky. Litovali jsme moc že jsme nechytli to vysílání „Marií“ z Prahy[9] muselo to býti hezké. Charlotta[10] už připravuje květiny a přivezli jsme si také kaktusy. Vzpomínám také na Prahu bylo to moc hezké[11] a myslím že to i s tou konzervatoří  dopadne dobře a že budu míti v Praze dobrou posici. Pojedeli Fanouš[12] přes Prahu ať se rozhodně staví u p. Michala,[13] může mu zatelefonovati do Melantricha,[14] kde je až do 3 hodin každý den a nebo do bytu buď zatelefonovat (číslo je v přídavku tel. seznamů a nebo zajít přímo, já jsem Michalovi psal jeŝtě znovu teď takže o tom ví. Na toho soudce Bubna se pamatuji, byl vždycky nějaký divný.

Dostanuli se do Prahy tak se seznámím s nějakými pátery aby snadněji se něco našlo pro Fanouše.

            Co pak píše pan Šauer[15] o Hrách o Marii? Jinak nového nic, napíšu Vám co říkal p. Šafránek doufám že je u Vás vše v pořádku, piŝte mi co je nového, teď už to bude lepší doufejme že bude pěkné jaro. Moc Vás oba pozdravujeme a vzpomináme.

Srdečně Váš

Bohouš.

[1] Po návratu BM z Československa strávili manželé Martinů dovolenou „na zotavenou“ (26. 2. – 17. 3. 1936) na Azurovém pobřeží v okolí Nice (Mihule 2002, s. 236).

[2] BM se uchází o profesorské místo po Josefu Sukovi v mistrovské třídě skladby na Pražské konzervatoři. Po dlouhých jednáních byl na uvolněné profesorské místo mistrovské školy Pražské konzervatoře vybrán Jaroslav Křička (1882-1969), český hudební skladatel a pedagog.

[3] Miloš Šafránek (1894-1982), tajemník tiskového odboru na velvyslanectví v Paříži v letech 1927 – 1937 a přítel BM.

[4] Emil Franke (1881-1939), ministr školství ČSR v období 24. 1. 1936 – 22. 9. 1938.

[5] Sonáta pro dvoje housle a klavír, H 213.

[6] Svůj Koncert pro cembalo a malý orchestr, H 246, věnoval BM cembalistce Marcelle de Lacour (1896-1997), premiéru měl 29. ledna 1936 v Paříži (Halbreich 2007, s. 317). Více o koncertě v PBM Kr 183.

[7] BM jedná o provedení baletu Špalíček I, H 214 I, v Bělehradu, záměr však nebyl realizován.

[8] Joe Jenčík (1893-1945), český tanečník a choreograf. Vytvořil choreografii k prvnímu provedení baletu Špalíček I, H 214 I, v Národním divadle v Praze 19. 9. 1933 (Halbreich 2007, s. 213).

[9] Hry o Marii, H 236, (viz PBM Kr 181).

[10] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[11] BM v Československu na přelomu let 1935 a 1936 strávil dva měsíce, když se osobně účastnil příprav na první provedení Her o Marii, H 236, v Národním divadle v Praze dne 7. 2. 1936.

[12] Prostřednictvím svých kontaktů se BM často snažil pomoci svému bratrovi Františku Martinů (1880-1958) najít práci.

[13] Vojtěch Michal (1900-1969), český malíř, grafik a ilustrátor, přítel BM. Oba se poznali v Paříži na „maškarních večírcích“u Jana Zrzavého, kde se scházela skupina českých umělců (Alén Diviš, Josef Šíma, Věra Jičínská ad.) Ve třicátých letech byl Michal členem redakčního týmu časopisu pro ženy Eva (vydává Melantrich)

[14] Melantrich – akciová společnost pro grafický průmysl a nakladatelství v Praze, za První republiky jedno z nejvýznamnějších českých vydavatelství a nakladatelství.

[15] František Šauer (1912-1989), právník, houslista, sbormistr a hudební skladatel z Poličky. V 5. čísle časopisu Jitřenka roč. 1936, s. 79-84 byl otištěn jeho článek s názvem B. Martinů: Hry o Marii (Jirglová 2013, s. 18). Operu, její nastudování i provedení hodnotí Šauer velmi pozitivně.