Paris 30/10 1935.

Milá maminko,[1]

            přeji Ti k Tvému svátku vŝechno nejlepŝí hlavně hodně zdraví a také spokojenosti, abys dobře vše užila a žádné starosti si nedělala. Posílám Ti současně (píšu do Prahy aby to poslali ze spolku autorů,[2] odsud je také dost těžko posílat.) maličkost abysi mohla pěkně si oslavit svátek. Zasílám 500 Kč moc to není ale přece jen si za to lze něco koupit. Doufám že je dostaneš co nejdříve tak si udělejte něco dobrého. Moc Tě pozdravuji a budeme vzpomínati. Charlotte[3] má také svátek, tak si na nás také vzpomeňte. Že jsem dostal státní cenu už asi víte, [4] přišla mi vhod ale doufám že také dostanu k Vánocům tu cenu v Brně,[5] tak to přece jenom trochu  pomůže. Ta státní cena je také dobrá že se trochu zase v Praze připamatuji že také patřím k nim a ministr školství[6] který se tím musí obírati bude zase znovu o mě informován což při tom obsazení místa na konservatoři[7] může hráti velkou úlohu. Také že je teď Talich chefem v N. divadle,[8] tak mi půjde na ruku že mi neprovedou zase něco jako se Špalíčkem[9] a tak doufám že ty Hry o Marii[10] se budou hodně hrát a že to zase bude nový trumf. Ten klavírní koncert s Firkušným bude 13. listopadu, [11] nevím zdali je to vysíláno, myslím že ano. Snad bych to chytl. Ta malá opera[12] byla hezká a budou ji hráti i zde v Radiu.

S Filharmonií do Paříže[13] ještě není nic definitivně rozhodnuto, bylo by to v prosinci a hráli by Bagarre.[14] Také Jirák[15] zde má dirigovat v Radiu a také navrhnul Bagarre. Mimo to byl Jirák v porotě pro státní ceny a tak je vidět že se začínají přece jenom měniti. My jsme moc spokojeni v novém bytě a máme to tu hezké a pěknou vyhlídku a také mě opustila ta smůla co jsem letos měl, zase se mi už začínají věci dařit ale s tím Malakovem to bylo jako začarované.[16] Moc Vás zdravím

Váš

Bohouš.

Přeji Mamince vše nejlepší a hodně zdraví.

Ma chère Marienka

Pardonnez-moi de ne pas vous écrire plus souvent, mais je travaille beaucoup en ce moment à l’atelier et je suis bien fatiguée. Je vous embrasse bien affectueusement ainsi que Mammy. Mes souvenirs à Fanoš, à M. le lieutenant et à M. et Madame Schmitt.

Votre Charlotta.

[PŘEKLAD:]

Moje milá Marienko.[17]

Odpusťte, že Vám nepíši častěji, mnoho pracuji, v současné době v dílně, bývám velice unavená.[18] Vás i mamy co nejvřeleji pozdravuji. Pozdravujte také Fanouše,[19] pana poručíka[20] a Šmídovy.[21]

Vaše Charlotta.         

[1] Karolina Martinů (1855-1944), matka BM, svátek - jmeniny slavila 4. listopadu.

[2] BM má zřejmě na mysli finanční částku zaslanou z tantiém od Ochranného svazu autorskéhopro práva k dílům hudebním.

[3] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[4] 27. 10. 1935 byla v pražských novinách zveřejněna zpráva o udělení státní ceny za operu Hry o Marii, H 236. Cenu obdržela společně s Podzimní symfonií Vítězslava Nováka (Mihule 2002, s. 232).

[5] BM se ucházel o cenu Jubilejní nadace Bedřicha Smetany.

[6] Jan Krčmář (1877-1950), český politik, za I. republiky nestranický ministr školství a národní osvěty.

[7] BM se vážně uchází o profesorské místo po Josefu Sukovi v mistrovské třídě skladby na Pražské konzervatoři.

[8] Po smrti Otakara Ostrčila (1879-20. 8. 1935) byl Václav Talich (1883-1961), český dirigent a přítel BM, jmenován ředitelem opery Národního divadla v Praze.

[9] BM měl výhrady k odkladům premiéry baletu Špalíček I, H 214 I, v Národním divadla v Praze. Ta proběhla 19. 9. 1933 (Halbreich 2007, s. 213).

[10] První provedení opery Hry o Marii, H 236, v Národním divadle v Praze se uskutečnilo 7. února 1936. Podle archivu ND i podle přiloženého plakátu tamtéž se pražská premiéra uskutečnila opravdu 7. 2. 1936 (srov. http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Predstaveni.aspx&pr=8904&sz=0&fo=000&ju=588&abc=M&pn=356affcc-f301-3000-85ff-c11223344aaa (cit. 24. 8. 2016)). Halbreich uvádí 6. 2. 1936 (Halbreich 2007, s. 154).

[11] Koncert pro klavír a orchestr č. 2, H 237, dedikoval BM Germaine Leroux (1906-1979), francouzské klavírní virtuosce a manželce Miloše Šafránka (1894-1982). Premiéra se však uskutečnila 13. listopadu 1935 v Praze, na klavír hrál Rudolf Firkušný (1912-1994), Českou filharmonii řídil Václav Talich (Halbreich 2007, s. 295).

[12] Hlas lesa, H 243, opera na text Vítězslava Nezvala (1900-1958), poprvé zazněla v Pražském rozhlase 6. 10. 1935 (Halbreich 2007, s. 158).

[13] BM má zřejmě na mysli turné České filharmonie (Londýn, Brusel, Paříž) řízené Václavem Talichem (Mihule 2002, s. 231, PBM Kr 169).

[14] La Bagarre, H 155.

[15] Karel Boleslav Jirák (1891-1972), český hudební skladatel, pedagog a dirigent v té době působil jako ředitel hudebního programu pražské rozhlasové stanice Radiojournal.

[16] 15. 10. 1935 manželé Martinů nahlásili na policejní prefektuře změnu adresy. Z pronajatého domku na pařížském předměstí Malakoff se přestěhovali do 14. pařížského okresu na Avenue du Parc Montsouris č. 31 (Mihule 2002, s. 234).

[17] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[18] Charlotte Martinů byla zaměstnaná v krejčovské dílně.

[19] František Martinů (1880-1958), bratr BM.

[20] Pravděpodobně nájemník v domku rodiny Martinů v Poličce (PBM Kr 214).

[21] Rodina Bohuslava Šmída (1895-1982), architekta z Poličky, přátelé rodiny Martinů.