Paris 18 /9 1935.

Drazí,

dostávám se teprve teď ku psaní, jistě už čekáte co tak dlouho nepíšu. Měl jsem hodně korespondence s Prahou[1] a své práce také dost[2] tak jsem se nedostal k dopisu. Také hlavně k vůli tomu že asi budeme muset hledat nový byt[3] tak jsme chodili se dívat kde by co bylo. Zde to není k vydržení s tím Radiem, je to celé dny bez přestání, ani na zahrádku už nejdem a v práci mi to vadí. Ale co hlavního, že jsme zkonstatovali když jsme se vrátili z dovolené že nám sem lezou někde od sousedů štěnice. Udělali jsme hned velkou prohlídku a všechno jsme desinfikovali ale to by nám nestalo za to zde zůstat mohlo by se tu u nás usadit v nábytku a pak bychom se toho nezbavili. Měli jsme s tím pěknou práci, teď už je není vidět ale to víte to bylo překvapení. Tak hledáme jinde, ovšem že to bude zase velké vydání na víc a starosti k tomu ale nedá se nic jiného dělat, zůstat tady by byl nesmysl. Také mě stojí odsud moc peněz tramvaje a autobusy tak zase budeme hledat něco v městě ovšem bez zahrádky. Ostatně myslím, jak se zdá, že se můj pobyt blíží tady ku konci a že se dostanu do Prahy.[4] Tuhle saisonu se to asi nerozhodne, je to ještě zkomplikováno s tím místem chefa opery v divadle,[5] tam mi také odpadnou konkurenti, co se budou chtět dostat raději do divadla. Jinak to mám zařízeno kdyby se o něčem jednalo, tak bych dostal předem zprávy a třeba bych přijel sám do Prahy dříve než máme v úmyslu. O těch penězích jsem dosud nedostal vyrozumění[6] tak okamžitě nemohu nic poslat, s tím Ruským Baletem[7] se to také táhne a žádný výsledek, nemají se k placení, tak Vám pošlu až přijde vyřízení z Prahy.

posílám foto z hor, vzadu je Mont-blanc. [8] Ještě bych byl potřeboval si déle odpočinout ale je to všude hodně drahé. Ty střevíce budou asi ty co jsem chtěl.[9] Jinak nového nic, počasí není zvláštní, stále ohromný vítr a skoro je zima. Zde už začíná pomalu saisona, ale zdá se že to nebude valné, mají tu starosti s daněma i s politikou, a tak kdo ví co z toho všeho nakonec bude.

Srdečně Vás oba zdravíme

Váš Bohouš.

Dávejte pozor na Radio, na tu malou operu „Hlas lesa“[10] myslím že to budou už brzo vysílat.

[1] BM jedná o provedení své opery Hry o Marii, H 236, v Národním divadle v Praze (uskutečnilo se 7. února 1936) a současně se vážně zajímá o místo na pražské konzervatoři. Podle archivu ND i podle přiloženého plakátu tamtéž se pražská premiéra uskutečnila opravdu 7. 2. 1936 (srov. http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Predstaveni.aspx&pr=8904&sz=0&fo=000&ju=588&abc=M&pn=356affcc-f301-3000-85ff-c11223344aaa (cit. 24. 8. 2016). Halbreich uvádí 6. 2. 1936 (Halbreich 2007, s. 154).

[2] 11. 9. 1935 BM dokončil svůj Koncert pro cembalo a malý orchestr, H 246, komponovaný pro francouzskou cembalistku Marcelle de Lacour (1896-1997), premiéru měl 29. 1. 1936 v Paříži (Halbreich 2007, s. 317).

[3] Manželé se dne 17. 10. 1935 přestěhovali z pronajatého domku na pařížském předměstí Malakoff do 14. pařížského okresu na Avenue du Parc Montsouris č. 31 (PBM Kr 169).

[4] BM má zájem o profesorské místo po Josefu Sukovi (1874-1935) v mistrovské třídě skladby na Pražské konzervatoři.

[5] Otakar Ostrčil (1879-1935), český hudební skladatel a dirigent, ředitel opery Národního divadla v Praze, zemřel 20. srpna 1935. Na jeho místo ještě na podzim roku 1935 nastoupil Václav Talich.

[6] V dopise rodině do Poličky ze dne 15. 8. 1935 (PBM Kr 164) BM uvádí, že mu prezident Masaryk udělil stipendium ve výši 5000 Kč (vypláceno měsíčně po 500 Kč).

[7] Ballets Russes de Monte Carlo, tzv. Ruský balet, působící zejména ve Francii, požádal BM o hudbu k baletu na téma Paridova soudu. Balet Paridův soud, H 245 BM zkomponoval v červenci 1935 (Halbreich 2007, s. 222), avšak ten nebyl nikdy proveden a partitura je nezvěstná (Popelka 1996, s. 37).

[8] Ve druhé polovině srpna roku 1935 trávili manželé Martinů svou dovolenou v italských horách (PBM Kr 164, 165).

[9] BM v dopise rodině do Poličky ze dne 3. 9. 1935 (PBM Kr 166) žádal svou sestru, aby mu koupila boty na tenis od firmy Baťa.

[10] Hlas lesa, H 243, opera na text Vítězslava Nezvala (1900-1958), poprvé zazněla v Pražském rozhlase 6. 10. 1935 (Halbreich 2007, s. 158).